Kdyby tisíc klarinetů

Několik hudebních skvostů, krásná choreografie tanečních čísel. Hned úvodní píseň je vynikající. Nechápu, proč třikrát Tereza. Tonda Šůrů dostal po delší době větší prostor a podává bravurní výkon. Slabé stránky filmu: Brodský, parta generálů pod vedením Vostřela, ministr války Růžek, Šmída ve vaně. Zednářská symbolika: 29:31; 1:12:53 – převrácený kříž; 40:42 – černobílá šachovnice; 1:15:05 – Lohninský – parodie na skrytou ruku; 1:27:33 – Gott – nějaký druh skryté ruky + ruka na srdci; 1:40:58 – Šlitr – devil horns. Mezi řádky opus na neexistující zeměkouli: „Měli jsme kdysi míč omalovaný pestře…  A míč udělal hopla a náhle zmizel. Nastalo vzrušení, rozběhli jsme se krajem. V nejasném tušení, že tu hru nedohrajem. Po míči ani stopy, nikdo z nás nepochopí, kam náhle zmizel… Prolezli jsme všechny světa strouhy a nikdo neví kolik je v nás touhy, ten míč vrátit do hry zpět. Chcem najít každopádně ten míč, co tak zrádně a náhle zmizel. Kde je ten míč? Kde je ten míč? Kde je ten míč…“; 3 x 6: „Jsou to TŘI háčky. Během programu ŠESTkrát propagovat limonádu Super.“ Propaganda gravitace: „Padání začíná přitažlivostí.“ „Písničku jsme věnovali dívce s mohutnou gravitací.“ „Stačilo trošku gravitace a špetka neandertálského rozumu.“ Přísahání: Vostřel: „Přísahej!“ Hrabánek: „Přísahám, že nic nevykecám.“ + bow sign. Hlášky: „Žádnou politiku, všechno v mezích slušnosti.“ „Jsme nezávislá televizní stanice.“ Nej hláška: „Nejdřív si to musím vodškrtnout, poněvadž pak bych na to neviděl.“ (10.04.2023)

Filmový přepis muzikálu Kdyby tisíc klarinetů je prapodivným pomníkem jedné etapy českého hudebního divadla. Na počátku byla inscenace Divadla Na Zábradlí ze sezóny 1958/9, po té fenomén SeMaForu a výsledkem se stalo černobílé širokoúhlé pacifistické pásmo, které u nás prohrálo v konkurenci s barevnými a srozumitelnějšími Starci na chmelu a v některých zemích bylo dokonce zamítnuto do širší distribuce. Fenomén se z filmu stal až při obnoveném uvedení za normalizace. V čem je tedy problém? Naivní zapracování rádoby nezávislé televize (stejné médium se ve filmech řešilo už před válkou a už tehdy mnohem inovativněji), zejména parodické scény se Šmídou i s celým ministerstvem války jsou jak vystřižené z jiným šedesátkových počinů (Bílá paní, Konec agenta W4C nebo Šíleně smutná princezna). Zatímco na divadle Zuzanu hrála zralá Ljuba Hermanová, ve filmu máme tutéž roli věřit sexy Brejchové, což taky drhne. Takže zůstává besídka semaforských populárů, která funguje jako náhodný jukebox a formát celovečerního filmu vrací nejméně o tři čtyři dekády zpět. (26.02.2009)

Na rovinu - je to zbytečně dlouhé, příběh mělký a jediné, kvůli čemu se na to dá dívat, jsou písničky a herci a zpěváci té doby, jinak je skutečně umění to celé na jeden ráz dokoukat. Pár věcí je vtipných, ale že by to byl zrovna gejzír nápadů to ne. Od tvůrců z divadla Semafor bych čekal daleko víc. (24.02.2018)

Lepší než Starci na chmelu a o chlup slabší než Noc na Karlštejně. Film s naší pěveckou i hereckou elitou, u něhož oceňuji hlavně jeho protiválečné vyznění (pro Suchého se Šlitrem ostatně typické), nestárnoucí písně a celou tu hezkou náladu, kterou při něm okamžitě mám. No a co, že to vlastně nemá skoro žádný scénář. (09.11.2009)

Muzikál,ktorého piesne sú večné a medzi nami aj po takmer polstoročí žijú stále.Bohužiaľ, je to, ale asi tak všetko v čom by som hľadal klady.Aj s výnimkou zaujímavej myšlienky: namiesto vojska-zbraní vs. orchestru-klarinetov ma film nudil celkom dosť.Dlhá minutáž a plytký dej má za príčinu,že na Waldu,Káju a iných by som sa v tomto filme už nepozrel. (01.03.2010)