Hate Out of Love 3: Story of Domestic Violence
Obsahy(1)
Jak se vyrovnat se zklamáním, které nám způsobili ti nejmilovanější? Lze překonat strach, stud a bezmoc? Otevřené zpovědi seniorů o tom, jak se z vlastního dítěte stane nepřítel a také o tom, jak nelehká je obrana proti násilí, ať už má jakékoli podoby... Po divácky úspěšných dokumentárních filmech Z lásky nenávist, z nichž první zaznamenal zpovědi pětice týraných žen a druhý příběhy čtveřice týraných mužů, přichází Česká televize s dokumentem, který se věnuje dalšímu fenoménu domácího násilí. Tentokrát se tvůrci zaměřili na seniory, kteří se mohou bránit snad nejméně. Zklamali je ti, které vychovali a k nimž chovali lásku bezvýhradnou: jejich vlastní děti. O to bolestnější je zklamání, které na sklonku života prožívají. Je těžké to prožít a ještě těžší přiznat sobě i okolí. Stejně jako u dalších forem domácího násilí je obrana komplikovaná, protože není snadné prokázat to, co se obvykle odehrává doma za dveřmi a za naleštěnými fasádami navenek spořádaných domácností. Zdá se, že prolomit bludný kruh formulace „tvrzení proti tvrzení“ je často téměř nemožné. Film přináší otevřené výpovědi o tom, jak se z milovaného a léta opečovávaného dítěte stane nepřítel, i o trnitém překonání strachu, studu a bezmoci. (Česká televize)
(viac)Recenzie (4)
Vidím zde dvě roviny, především pak proto, že jsem první shlédla "Násilí na dětech" a poté tento díl. Je nutné si uvědomit, že děti mají velmi omezenou škálu emocí a stejně tak i způsob, jakým řeší konflikty. Frustrace, vztek, nepochopení nebo strach řeší agresivitou. Smutek, lítost nebo bolest zase pláčem. To je podstatný rozdíl mezi dětskou duší a vědomím chováním dospělého jedince. Pakliže dítě nedostane prostor pro rozvoj emocí, instinktů a pro pochopení sebe samého, zůstane petrifikováno v těchto jednoduchých způsobem řešení jakéhokoli konfliktu. Tohle učení spočívá v pochopení a převzetí vlastní odpovědnosti. Vzorce chování samozřejmě nepřebíráme pouze od našich rodičů, také od svého okolí a přátel ale první roky našeho života a emoce s tím spojené jsou formované především matkou a otcem. Problém nastává, pakliže i u rodičů spatřujeme jediný způsob zvládání své frustrace, vzteku nebo nepochopení - čímž je fyzické násilí. Odnášíme si poté tento vzorec do dospělosti a pakliže nad svým chováním nepřemýšlíme, aplikujeme jej i na našich potomcích. A bohužel ne pouze na nich. Obecně je to způsob řešení konfliktu mezi námi a kýmkoli, o kom se domníváme, že je v podřízené pozici. Samozřejmě nechci tím tvrdit, že týraní senioři v dokumentu jsou sami tyrany - ale konsensus ve výchově a našim jednáním v dospělosti tam z psychologického hlediska je. Nedokáži k těmto případům zaujmout objektivní postoj, chybí mi tam pohled potomků těchto seniorů. Není to ale jednoduchá tématika a ať je to jakkoli, jakákoli forma násilí (především pak na slabších) je odsouzeníhodná. (Abych se pokusila najít vysvětlení pro *Nugat*)Co se týče přepisování majetku na děti. Myslím, že faktorů může být hned několik, v prvním případě je to určité "zavděčení se" jelikož v pozdním věku (obzvláště muži) ztrácejí vitalitu a snáší to velmi špatně. Pocit, že zůstaneme na někom závislí v nás může probouzet pocity viny a máme tak pocit, že předáním svého majetku potomkům se "vykoupíme" (ač je to absurdní). Dalším aspektem je určitě intenzivní nátlak z jejich strany ve věku, ve kterém už toužíme po klidu. Nebo například vydírání, skrze vnoučata a podobně - důvodů je samozřejmě velké množství. ()
Strašné, odpudivé, srdcervoucí... ()
Dokument o neřešitelném problému v právních mezích. Asi by senioři měli své dospělé děti řezat, třeba i holí. Potom by je ty choutky přešly. I když jeden případ, jestli jsem to dobře pochopil, nebyl o potomku jedná napadené důchodkyně, ale někdo z okolí. ()
Nevidím jediný důvod, proč dávají svůj majetek dětem... Chybělo mi vyjádření institucí, nebo lidí, kteří se podobným problém zabývají. Nebo nejsou? ()