Posol: Príbeh Johanky z Arku

Těšil jsem se na srdcervoucí historické drama, během kterého se platonicky zamiluji do křehké, nepochopené a zrazené Johanky a na konci při scéně jejího upálení zaslepen vlastními slzami ze zoufalství vyhodím bednu z okna. Místo toho jsem sledoval vyhublého buzíka s kastrůlkem na hlavě, jak se v bitevní vřavě kymácí jako oprýskaná marioneta přivázaná za kotníky ke svému valachovi. Navíc z Míly minulou noc Luc vyprstil veškeré zbytky už tak nepříliš rozvinutého hereckého talentu, takže legendární zachránkyně Francie hystericky vřeští na své vojsko cosi ze stodvacáté strany dominikánského breviáře, jako Iveta na Jirku, když jí ze šrajtofle vytáhl poslední padesátku. Nakonec se tedy můj původní předpoklad naplnil pouze z části a ze zoufalství jsem vyhodil bednu z okna. (21.11.2011)

No teda nevim, ale mě se to líbilo a určitě to neni propadák jak tady většina píše. Bojový scény jsou podle mě hodně dobře natočený a halavně většinou strhující, hudba dobrá a Milla Jovovich je prostě úžasná, já proti tomu moc výhrad nemam, snad jen to mohlo být kratší, ale když on je na tom konci Dustin Hoffman, tak se na to ani nedá stěžovat (06.03.2005)

Ať už byla Jana skutečně nunciem Božím nebo pouze duševně chorou, nehraje to z pohledu Stoleté války roli, vliv její osobnosti na okolí byl stejný. Vojáci (obrazně) vstávali z mrtvých, vojáci bojovali, vojáci vítězili. S kým to vlastně Johanka rozpráví při čekání na svou hranici? Je to svědomí, s nímž se musí ještě před koncem vyrovnat, nebo je to další zkouška její víry? V jistotě Božího poslání dokázala vítězit na bitevním poli, těžší boj však musela podstoupit až později, když ji Bůh zdánlivě opustil a čelí otázkám zpochybňujícím jeho samotnou existenci. Tady už zklamala. Besson se o historii příliš neopírá, ostatně v tvorbě psychologického Johančina profilu by mu stejně mnoho nepomohla; je to zkrátka jeho trochu svérázný pohled na tuhle dějinnou postavu. A rozhodně jde o pohled zajímavý. V jeho středu tedy pochopitělně stojí ona, resp. Milla Jovovich, na niž čekal ohromně obtížný úkol, ztvárnit postavu, jež dokázala hýbat lidmi i dějinami svým obrovským nadšením a odhodláním - nebo šílenstvím. Těžko její výkon hodnotit z hlediska realističnosti, ale na mě povětšinou působila přesvědčivě. Dobře zvládá přechody mezi chvílemi racionálního uvažování, projevy nezdolné víry a výbuchy zapálení pro své poslání. Nezapomenutelným momentem je, když při jednom takovém pronese větu „Já jsem klidná, to Bůh se hněvá!“. Dalšími jsou její vidiny, z nichž není dobře patrná jejich podstata a posilují tak žádoucí nejednoznačnost výkladu, jsou ale parádně zpracované a mrazí z nich v zádech. Výborný dojem trochu kazí průměrné (ale naštěstí nečetné) bitvy, obzvláště nešťastné (ale opět nečetné) zpomalené záběry a poněkud podivné vyšetřování inkvizičního tribunálu. (02.12.2007)

„Čubka bláznivá. Neví ani že to má čelem vzad.“ Vôbec by som sa nečudoval, ak by to niektorí mali za najobľúbenejší film Luca Bessona. Je to dlhé, ale nie samoúčelne. Bojové scény sú veľkolepé a drsné, ale nie je to bitúnok á la Statočné srdce. Milla Jovovich je parádne vyšinutá, ale parádni sú i ostatní. Vlastne ani neviem, či ma viac bavil Malkovich, Dustin Hoffman, Dunaway, Tchéky Karyo či Vincent Cassel, u ktorého treba oceniť presvedčivú prácu s remdikmi. Živelné, divoké a skvelé. (20.10.2019)

Ubohá křeč Luca Bessona, který po několika skvělých filmech dopřál svým filmařským schopnostem dovolenou. Akce nemá švih ani nápad, dialogy jsou nezajímavé a zdlouhavé, a když do toho Besson navíc občas přisype pár videoklipových prvků je se všemi nadějemi na vznik dobrého historického dramatu konec. Navíc Milla Jovovich hraje špatně jak Simona Chytrová. (26.05.2003)