Posol: Príbeh Johanky z Arku

Angličany srazila na kolena, jenže Francie ji nakonec zradila. Od dětství byla nabitá energií, bezstarostné veselí skončilo masakrem anglickými žoldáky v její vesnici, na což životem doplatila i její starší sestra. Pomstychtivost a výčitky k Bohu charismatickou dívku dovedly až do čela francouzské armády. Bessonovo zaujetí filmem bylo toho času dechberoucí. Vyprávěl obrazem, epicky, nápaditě. Svůj velký film rozdělil do tří jasně oddělených částí. Magický úvod ukazuje dívčino dětství, ve druhém dějství hraje hlavní roli ocel a obrovské množství komparzistů, kteří se ženou po krku nepříteli. A to po boku odvážné vůdkyně v chaosu padajících těl, která podává výborný herecký výkon. Vím, že leckdo měl s Millou Jovovich problém, její expresivní ztvárnění v druhé části je nicméně na jednu velkou poklonu. Ovšem zdá se, že se třetí dějství od inkvizičního soudu muselo natáčet snad s nějakou časovou prodlevou (nebo se projevily trhliny ve vztahu hlavní hvězdy a režiséra), protože výkon zoufalé a nechápající Milly slábne, stejně jako psychologicky koncipované pojetí této třetí části zdaleka nesedne každému. Nejen kvůli své utahanosti. Herci ve vedlejších rolích nicméně výrazně potěší, na casting se opravdu dbalo. Výprava, zvuk, kamera.. rovněž na jedničku. Překonání historicky zažitého kultu je na jinou diskusi. Samotný Besson se snaží skloubit výpravně-epické dobrodružství s komorním psychologickým dramatem, daří se mu to na lepší tři hvězdy. (15.03.2018)

Hodnocení tohoto filmu místy více vypovídají o svých autorech než o tématu, ke kterému se vztahují. Mluvit o historickém filmu znamená vědět alespoň něco o době, tématu a postavě či postavách, které jsou předmětem jeho obsahu. Bessonova vůle držet jednotu reality i tradice a jejího francouzského osvojení je pozoruhodná. Mila (Milla) Jovovich, toto slovanské ztvárnění mýtické francouzské národní hrdinky srovnatelné snad jen se stejně legendárním Vercingetorixem, odvádí vynikající herecký výkon přesně odpovídající exaltovanosti středověkého mysticismu (odkazuji na MARTINA LUTHERA a Finniesovy srovnatelné stavy během jeho tápání a bloudění). Že to budí dojem buď přibližování, nebo i přesahování mezí normální psychiky, je zřejmé. Méně zřejmé je se tomu divit, případně to zpochybňovat nebo dokonce podle toho usuzovat na kvalitu hereckého výkonu. V této rovině Bessonovy interpretace je pochopitelné i "černobílé" vidění anglických okupantů (srovnejme to s naším vztahem k Němcům). Za zvlášť zdařilé považuji psychologické scény prvních projevů Janiny-Johančiny rodící se "svatosti", jejích pověstných rozhovorů s "hlasy" podobně jako krajinné záběry kamery. Nepřerývaný, slabiny i stíny neskrývající obraz Johančiny osobnosti i zbabělost, projevená při jejím zajetí a následném křivém obvinění z kacířství, čarodějnictví ve stylu prvních KLADIV NA ČARODĚJNICE, politický proces se stejným zneužitím práva jako nedlouho předtím v Husově případě jsou jen epilogem jejího krátkého, zralého ženství se nedočkavšího života (úplná Johančina rehabilitace proběhla v katolické církvi podle dostupných informací relativně nedávno; jisté je, že z někdejší kacířky se stala v katolické věrouce dneška mučednice a Vatikánem svatořečená světice). Díla, která vyžadují delší zamyšlení, jsou jako plody, které nepřinesou výnos bez náležité péče. Užitek je oboustranný: divák je obohacen nejen myšlenkově, ale i citově, dílo se šíří tam, kde by mohlo - a mělo - být. Čas prověří nejlépe, nakolik se jedná o nadčasový počin nebo naopak dočasný úspěch, jehož případné slabiny budou více patrny našim potomkům než divákům naší současnosti. (01.03.2008)

Johanka z Arku - dobrý námět na zpracování filmu, kterého se chopila Francouzská produkce, která si povolala Milu Jovovich a další hvězdy, aby předvedli, co v sobě mají. Bohužel musím konstatovat, že to nejhorší na celým snímku je délka. 160 minut je hrozně moc. Pak tam bylo hodně hluchých míst a já jsem měl chuť to několikrát během filmu ukončit. Tohle by se prostě nemělo stávat. Jinak vizuální a hudební stránka je solidní. Herci taky fajn, jen to zpracování nic moc. Jsem trochu zklamaný. (11.09.2009)

Škoda ver preškoda. Nie je to ono. Chýba tomu rytmus, nepohlcuje to. Snáď dôsledok rozporov s producentami a snáď sa dočkáme opráv, keď sa Luc konečne prestane hrať na urazeného (alebo mu to právna stránka veci dovolí). Pretože takýto prístup k legende takejto veľkosti sľuboval renesanciu historického žánru, na ktorú čakám už pekne dlho. Tá už z toho síce nikdy nebude, ale rád by som si Bessonovu Johanku pozrel v menej rozpačitej polohe. (13.07.2005)

Historicky hodně sporný a kontroverzní film (jak bychom třeba my Češi dnes natočili film o Janu Žižkovi? Jako adoraci či kritický pohled?!), filmařsky docela povedený a velmi, velmi vizuální (to už ale je charakteristika filmů Luca Bessona), nad průměr ho tahá hlavně scéna vězeňského rozhovoru (vnitřního monologu?) uvězněné Johanky s Ďáblem? Bohem? Svědomím? Vnitřním hlasem?... Velmi silný okamžik i jeden z vrcholů filmu a především sugestivní Dustin Hoffman... Hodně povedený, byť historicky kontroverzní film... (10.07.2007)