Mŕtvy muž prichádza

Tim Robbins se pustil do režírování a dopadlo to výborně. Přizval si Susan Sarandon a Seana Penna a ti se mu za to odvděčily brilantními hereckými výkony. Drama o vrahovi odsouzeném k trestu smrti je velmi pocitové a emoce jsou zde jako samozřejmost, ale v každé scéně, kdy se začne tlačit na uplakanou pilu, to Robbins vždy ustojí a je až s podivem, že film nesklouzává k trapnému citovému vydírání diváka, ale nabízí mu silné drama k zamyšlení. (04.02.2009)

Najít ten správný odstup, dokázat potlačit pocity a objektivně bojovat pro nebo proti něčí smrti, a přitom své rozhodnutí ustát. Co je to, ale objektivně? A jaká jsou měřítka při rozhodování ??? Nezáleží jenom na tom, jaké má kdo morální nebo náboženské pohnutky. Jinak vnímá trest ( nejenom smrti ) ten, kdo je na straně oběti a jinak vrah. Jaké pocity zažívá asi člověk čekající na svůj verdikt ? Ty dlouhé hodiny, měsíce.... roky, kdy si musí přiznat sama sebe, takového jaký je, bez příkras, kterými se snaží ovlivnit a ospravedlnit své právo na svůj další život. Nádherný film vyvolávající spoustu otázek. (24.03.2005)

Někdy opravdu stačí jen silný příběh, aby mohl vzniknout výtečný film. Pohled na trest smrti z jiné strany, než jsme od filmařů zvyklí. Jedná se prakticky o konveračku, která téměř nevytáhne paty z interiéru. Sarandové se velmi dobře daří táhnout ji od začátku až do konce. Penn je sice místy malinko unylý, ale v natolik snesitelné míře, že jsem ochotna na tuto chybku zapomenout. Timu Robbinsovi se podařila velice lišácká režie, na jednu stranu snímek působí zdánlivě pomalým tempem, aby ohromil nás milovníky pomalých filmů, ale ve skutečnosti se jedná o velice dynamicky sestříhaný film. Jeho bratrovi se hudba povedla neméně. (12.10.2020)

Tahle banální prostinká srágora snad byla na ty oskary geneticky vyinženýrovaná - něco takhle pompézního a zároveň vystavěného na vakuovaném ideovém prdu se vidí málokdy. Úřadující Calculon Hollywoodu bez potíží zvládne přehrávat i ve smrti a opět dokazuje, že si scénáře vybírá podle procenta scén umožňujících okázalé brečení. (04.10.2014)

Susan Sarandonová byla skvělá. Byla mi o to víc sympatičtější, že nenosila jeptiškovský hábit, i když byla řádovou sestrou. Působila velmi civilně a přirozeně. Ocitla se mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně byl muž sedící v cele smrti čekající na svůj ortel, na druhé straně rodiče brutálně zavražděných obětí, kteří chtěli pořádné zadostiučinění. Otázka trestu smrti je velmi ožehavá a vždy bude lidi dělit na dvě nesmiřitelné strany. (22.01.2010)