Hra na oliheň

Konečně jsem taky mohl naskočit na divácky oblíbený Netflix hype train. Hra na oliheň nepřináší nic nového pod sluncem, ale exotické pozlátko zkrátka přiláká každého a i hloupější zástupce IG generation donutí k zamyšlení nad současným stylem života. Předčasný vrchol přichází u emočně vypjatého Kganbu, ale moje nejoblíbenější hra je rozhodně skok do skla. S1: 80% (07.11.2021)

1. séria - 80%. Ľudia majú radi súťaže a aj násilie a Squid Game ponuka mix všetkého. Hlavný hrdina mi trošku liezol na nervy svojím správaním (hlavne zo začiatku) a niektoré pasáže mi prišli trošku nudné, ale samotné hry sú skutočne brutálne a pôsobivé. Tak isto poteší aj vedľajšia detektívna linka, ktorá je skutočne zaujímavá a tiež dokáže strhnúť. Veľké mínus je podľa samotné finále, konkrétne debilný koniec prvej série. Som zvedavý, či druhá séria ponúkne nejaké rozumne vysvetlenie k tomu znova nepochopiteľnému správaniu hlavného hrdinu. Ako celok spokojnosť. 2. séria - ?? (13.02.2022)

TV seriál. Velice milé překvapení z korejské dílničky. Taková asijská verze zfilmované únikové hry, povznesená na novou úroveň. Zároveň legenda Netflixu! Po pozvolném rozjezdu v první epizodě, začíná ta pravá jízda, která svým pojetím zaujme nejednoho diváka. Zároveň je snadné se vcítit do psychologie postav a nebrat tento koncept "únikové hry / soutěže" jako sci-fiction v sociálním životě v reálném světě. Myslím si, že by se tohoto konceptu zúčastnil dobrovolně nejeden Čech! | E01 (70%), E02 (85%), E03 (85%), E04 (85%), E05 (85%), E06 (85%), E07 (85%), E08 (85%), E09 (85%) > Průměr: 83% | (21.10.2021)

Luxusní parafráze na Battle Royale, která se vychýlí trochu jiným směrem, ale silná podoba tam stále je. Přišlo mi vtipné, že tam jsou, zřejmě neúmyslně? symboly Playstation na každém rohu, jakoby připomínka, že se stále jedná o hru, ikdyž bez možnosti restartu po neúspěšném průchodu levelem. Seriál mě nadchl, ale mimo herní pole obsahuje i spoustu pro mě hluchých míst z obyčejného života, tak proto hvězda dolů. (21.09.2021)

Pohádkově zbohatni nebo se rozbij o studenou podlahu. Jihokorejské bankovky mají zatraceně hodně nul. Ale právě nedostatek wonů po kapsách má jistý gambler, který nastoupí do dodávky a probudí se až uprostřed opuštěného ostrova s číslem 456 na zádech a spolu s dalšími chronicky nespokojenými zoufalci. Jeho sousedem z dětství, emigrantkou ze Severní Koreje, starcem s nádorem v hlavě či potetovaným gangsterem. A tak trochu si zahrají pár eliminačních dětských her. Nespokojení jsou, ale chcípnout ještě nehodlají, i když na někoho z nich čeká na konci pohádková výhra. Jenže ani ta realita venku pro ně není nejrůžovější. Dystopické jihokorejské drama Hra na oliheň po nás chce, abychom tu a tam přivřeli oči, protože mnohé se děje na úkor logiky a scénáristických zkratek. Náročná cesta, která skončí vším, nebo ničím. Lidská přirozenost má zelenou. Za každým počinem je bez obalu pitvaná podstata daných rozhodnutí, která kolikrát nemáme pod kontrolou. Jenže když pak dostane kulku do hlavy ten nebo tamten, nechává mě to chladným. A v druhé polovině série je už patrné dost značné natahování nenatahovatelného. Pro někoho je tenhle projekt předmětem vášnivých diskusí, pro jiné násilnou baštou, pro další výborným psychologickým dramatem, pro mě bohužel nekonzistentním divadlem, které se tváří jako sofistikovaný projev nějaké mnohovrstevnatosti. Nicméně pološílený vizuál, hudební doprovod či choreografie jednotlivých her: tady je to na palec nahoru. Začalo to jako poukázání na třídní rozdíly v asijské společnosti, končí jako krvavé drama, které se celou dobu naklání nad propastí absurdity. Někomu to stačí, já všeobecné nadšení nesdílím. V mnohém nedomyšlený kalkul. (31.10.2021)