Hra na oliheň

Korejci mě zase dostali. Po Království zombie je tu další jejich seriál, který mě zaujal. Je to vážně dost drastické. Místy mi to připomnělo Hunger Games nebo Battle Royale. Náš hlavní hrdina se topí v dluzích a neví, jak z toho ven. Jednoho dne ho osloví záhadný muž a nabídne mu řešení jeho situace pomocí jakési hry. On souhlasí, ale to ještě neví, že to je hra na život a na smrt. Ani další hry nejsou žádný med. Hráčů ubývá a vysněná výhra je na dohled. Některé hry jsou zajímavé, jiné celkem nuda. Je dost zajímavé sledovat jednotlivé hráče, jak se mění a co všechno jsou ochotní udělat pro výhru. Vítěz ale může být jen jeden. Je to celkem otevřené, tak uvidíme, jestli bude nějaké pokračování. "Jaké je heslo?" (21.09.2021)

Jako jo, docela fajn korejská variace na Battle Royale, Hunger Games, Saw, Cube, Escape Room, která se vymyká snahou o relativně dospělý sociální přesah. Jenže na to, jak seriózně se občas tváří, je jádro celé věci úplně banální, a provedení celé akce v detailech dost logicky haprující. Což nevadí u béčkové Escape Room (konceptem je to v podstatě totožně basic), která se nesnaží být ničím jiným, než béčkovou zábavou, ale u Hry na oliheň, která chce být spíš něco jako Parazit, mě to teda občas dost rušilo. A samotnou kapitolou je úplně otřesná linka s VIPs, cringe jak mraky. V nejsilnějších momentech výborné (zvlášť šestá epizoda je drtivá, byť vlastně od začátku do konce dost čitelná), v nejslabších rozpačité. Každopádně v porovnání s loňskou Alice in Borderland o světelnej rok výš. (23.09.2021)

Aneb jak mainstream-fandom objevil ve 21. století Ameriku. Kupodivu (na Koreu) až nečekaně konvenční reflexe kapitalismu a role lidské morálky a svědomí v něm. Pěkně natočené, pěkně zahrané a někdy i pěkně symbolické. Není to ale nic, co by přineslo do žánru nic moc nového (španělské El Hoyo mi v tomto směru přišlo poněkud výmluvnější, odvážnější a sympatičtější). Eric Berne by při sledování tohohle seriálu ale určitě měl žně. (17.10.2021)

Crossover motivů Battle Royal a Saw, brilantně rozpracovaný do 8-hodinového kolektivního průchodu peklem. V líbivé barevné formě s efektní výpravou a kostýmy, s kvalitně budovanými postavami a sociologickým zkoumáním jejich chování, vynalézavými hrami s nejedním chytrým překvapením a notnou dávkou krve a brutality. Dong-hyeok Hwang v komerční masovce odvážně kombinuje všemožné popkulturní a žánrové trendy a vítězí na plné čáře. Epizoda 6 emocionálním knokautem, jaký jsem tady fakt nečekal. Jediné zakopnutí v pravděpodobnosti chování postav přichází až v poslední epizodě. Ta je zároveň uzavřená z prstu vycucanou rádoby překvapivou pointou, která odporuje jistým předešlým událostem. (18.11.2021)

1. série - 70% - Koncept lákavý, průběh nekompromisní a konkrétní charaktery upřímné tak, že Hře nelze nepodlehnout, nesledovat dál a dál a nenechat se strhnout šílenstvím, kdy na obličeji nosí geometrické obrazce i diváci, kteří by si o korejskou kinematografii ještě před týdnem neopřeli ani ovladač. Nejlepším okamžikem je ale prvotní šok nad tím, co se před protagonisty odehrává. V tu chvíli se snoubí očekávání, napětí i pocit, že na podobnou podívanou jsem i přes znalost Battle Royale nebo Hunger Games čekal spoustu let. Ale ten okamžik už nic nepřekoná a naopak mě brzy rozčiluje, že je publikum neustále o krok před hlavními postavami, aniž by přitom tušilo, co bude dál. Naivita nad tím, co chudáky asi čeká v další hře a vyjevené překvapení z toho, že zase půjde o život, lezou na nervy čím dál víc, stejně jako způsob uvažování a touha spolčovat se s těmi, kteří očividně kují pikle a hrají jenom na sebe. Ze spousty otazníků se potom na samém konci překotně couvá a neherní linka se mi dokonce s radostí vysměje do tváře s tím, že odpovědi přijdou snad možná někdy příště. Údernost je pryč, zvědavost přesto v menší míře zůstává. (18.01.2022)