Hra na oliheň - Série 1

Seriálový formát umožňuje důkladnější práci s postavami, podzápletky i v zákulisí masomlejnku a příjemný úkrok stranou po prvním seznamovacím dílu (kdy je účastníky odhlasován konec). Brutální dětské hry o život jsou pak napínavé a moderně, dynamicky natočené… s výrazným kořením neuchopitelné asijské mentality a patosu. Ovšem stále se ve výsledku jedná o vysoce zprofanovanou pointu (kritiku) cynické zábavy pro znuzené, dekadentní "VIP", kteří nevědí, kde utopit své astronomické jmění, tak se baví sázkami na chudáky, podřezávající si před jejich očima krky pro pár (miliard) wonů. Spokojenost, ovšem všetečné otázky o fungování celého toho dlouholetého "battle royale" cirkusu si raději nechám pro sebe. (02.12.2021)

Myslela jsem, že se na seriál ani nepodívám nebo, že se na něj podívám za delší dobu, jenže když z každé strany slyšíte chválu, tak mi to přeci jen nedalo a koukla jsem na to. Chápu ten hype kolem toho, je to něco originálního, drsného a napínavého. Osobně mě nejvíce bavily epizody právě s hrama, očekávala jsem, co za hry to bude a jaká budou pravidla. Příběhově mi to ale přišlo občas dost slabé. Například totálně zničili linku s policajtem. Otevřeli si dveře na další sérii, ale bojím se, aby seriál zbytečně neprotahovali a nebyla z toho blbost. Ještě jednu sérii ano, ale pak konec. (27.12.2021)

Nejpopulárnější seriál letošního roku hodnotím v době, kdy už jej pravděpodobně viděl celý svět, nám doma ale chviličku trvalo ho slupnout, o to víc jsme si ale téměř každou epizodu užívali. Určitě jsem v poslední době zhlédl více seriálů či jednotlivých sezón, které by si pětihvězdu zasloužily příznačněji, už ale jen proto, jak tenhle neviditelný miniprojekt dobyl svět, mu musím dopomoct k viditelnosti. Asi bych ho klidně nechal uzavřený, je ale asi celému světu jasné, že takový hit s sebou brzy přinese pokračování. [viděno na Netflixu] (30.11.2021)

Dost chytlavý nátřesk made in Korea, na který mě nalákali naši žáci při cestě vlakem z Erasmu. Zkazky nelhaly, pojetí kapitalismu „tady jsi hovno, ale rozhodl ses svobodně“ je tu celkem rozmáznuté, takže se to dá použít třeba ve škole při diskuzi o pojmech jako svoboda nebo trh (ne, nejsem z Marxovy internetové úderky a zásada laissez faire je mi jako učiteli společenských věd normálně docela sympatická, ovšem tady se bavíme o světě, kde je smrt předmětem zábavy a finanční odměny). Samotné hry jsou geniální svou jednoduchostí a z psychologického hlediska dost zajímavé, je tu ukázán rozdílný přístup při řešení extrémních problémů v extrémních situacích. Za nejlepší z toho hlediska považuju epizodu se skleněným mostem. Je pravda, že scenáristé si občas pomohou nějakým tím klišé nebo ne zrovna věrohodným prvkem, ale já jsem v tomhle smířlivý, pokud mě nezačne štvát víc věcí, a to se tu nestalo. VIP, kteří to tady schytávají zleva zprava, mi vůbec nevadí – naopak, tu jejich afektovanou mluvu a trapné vtipy považuju za celkem padnoucí vzhledem k tomu, co to nejspíš je za lidi. Vcelku tedy hodnotím velmi kladně. (1 359.) (18.12.2021)

Původně jsem myslel, že se Hře na oliheň, dalšímu obřímu megahitu Netflixu, úplně vyhnu, jelikož mě to příliš nelákalo a když tady byl loni Bridgerton, taky jsem vzhledem k nuzným kvalitám odolal. Pak jsem se i přes nedoporučení několika přátel pustil alespoň do prvního dílu a pak bych to případně nechal. K mému překvapení mě to však docela bavilo a po několika dílech přišlo úplné zaháčkování a celkově jsem z první sezóny nadšený. Hrozně mě bavil vývoj hlavních postav, které jsou perfektně prokreslené a jejich odchod ze scény mnohdy krutě bolí. Pár korejských věcí už jsem nakoukal a vždycky jsem dostal to samé, počínaje prolitými hektolitry krve jako třeba u Vlaku do Pusanu. Ale opravdu jsem nečekal, že mě Squid game dostane emocionálně. A za to musím smeknout a jen doufat, že povinná druhá série neztratí kvality a Netflix již podstatně lépe zaplatí hlavního tvůrce...a posléze doufat, že to nevymačkají na dřeň jako La casa del Papel. (05.12.2021)