Magická hlbočina

Dva muži, jedna žena a nekonečná magická hlubina tajemného světa. Skvělá ústřední trojice, v které asi nejvíce exceluje Jean- Marc Barr a jeho neustále mořem posedlí Jaques. Besson natočil své mistrovské dílo především pro sebe a pochybuji, že očekával takovou diváckou oblibu. Opak je však pravdou a emoční a myšlenkový rozsah snímku má i přes až zbytečnou délku svou velkou sílu. Viděl jsem tento film už za velmi raného věku (snad 12?:)) a už tehdy mě okouzlil a to samé po pár letech. Těžko tak hodnotit, když se mi klepou kolena při prvních tónech Big Blue Overture... Určitě jsou tu slabá místa, pro někoho se tu nic neděje, ale tohle je film o pocitech, které se ještě vystupňují v krásném a citlivém závěru. Dokonale natočený magický klenot s obrovskou silou vlastního příběhu a postav. (03.06.2004)

Vášnivý potapěč a amatérský oceánolog udělal radost sobě i mně. Jeho film hýří sluncem, rozličnými odstíny modře, člověk má úplnou chuť navléct se do plavek a skočit do moře. A ačkoliv samotný děj příliš optimistické vyznění nemá, dýchá z něho na mně pohoda a Bessonova láska k moři. A Eric Serra - ten se tu našel. Uplatnil tu svoji zálibu v syntetických zvucích, které přeměnil v ambientní plochy, které se krásně poslouchají. Vlastním soundtrack, je to velice relaxační album, úplně něco jiného než Serrova zvuková kakofonie v 5.elementu (24.08.2003)

V The Big Blue se setkávají dva druhy lásky. Jedna žárlivá, toužící toho druhého vlastnit a neschopna přijmout, že její kontrole určitá oblast života jejího objektu uniká. Druhá je hůře definovatelná; láska k potápění, moři, klidu hluboko pod hladinou a organismům tam žijícím. Možná je stejně žárlivá, tímto testem ale nemusela projít, každopádně z pohledu té první je naprosto nepochopitelná. A tyhle dva druhy se ukáží být (překvapivě) nepříliš kompatibilní. Až se jeden nediví, že má Jacques vždy takový problém najít důvod, "proč se vrátit tam nahoru" - podvodní záběry jsou opravdu příjemné a sálá z ních obrovský klid. Nu a nahoře na něj čeká Rosanna Arquette. Pochopil jsem, proč byla jedním z prvních cílů kanadských vojsk při útoku na USA (v SP: Peklo na zemi) rezidence Arquetových. Už dlouho jsem neviděl tak mizerný herecký výkon, který výrazně škodí celému snímku. Nejde o zcela vážný počin, spíše mi připomíná formát rodinného filmu pro nedělní odpoledne. Poněkud vykonstruovaný příběh s hezkým poselstvím, roztomilá zvířátka skákající a pískající v režisérově rytmu, hodně humoru (DOKONALÁ příprava japonských potápěců!), nepříliš dobří herci. Příjemná podívaná, v níž mě ale mnoho věcí vyrušovalo od *skutečně* hodnotného filmového prožitku. (02.01.2008)

Jsou lidé, kteří poznali NĚCO tak, že touží stát se součástí TOHO NĚČEHO, co tak nezměrně milují. ... Jakoby se narodili jinde než by si přáli. A láska k moři k takovým láskám patří. Rádi se vracíme tam, kam nás srdce táhne a kde se cítíme dobře. Vychutnáváme si krásy mořských hlubin a stále poznáváme nové a nové zážitky pod hladinou moře, toho – nám tak MAGICKÉHO jiného světa. Pohybujeme se v podmořském světě plném barev a chtěli by jsme jakoby "utéct" z toho našeho. A pak? ... v těch nejkrajnějších případech obětováváme svůj život tomu, čemu jsme se zaslíbili . Je lepší shořet, než vyhasnout. /Kurt Cobain/ ... ... ... ... ... /MOŘE JE DRUHÝ ŽIVOT NA ZEMI. Važme si ho a chovejme se k němu slušně. Vrátí nám to v míře nadměrné./ ... ... ... ... (26.12.2008)

Myslím, že to nejmagičtější na tomto snímku je především jeho název a vaše případná očekávání čehosi magického, o němž si myslíte, že na Vás čeká. Myslela jsem, že Magická hlubina bude skutečně "magická" a že na mě v jejích hloubkách bude čekat něco kouzelného a nádherného. Záběry a kamera minimálně. Podvodní záběry mi však po většinu času přišly obyčejné. Hezké, ale nic magického. Stejně jako samotný příběh, který mi kromě charakterů, kamery, prosluněných obzorů a krásných delfínů, nenabídl nic výjimečného či magického. Je jako oddechový, nenáročný pobyt u moře. Soupeření mezi Enzem a Jacquesem mi ani nepřišlo nijak napínavé. Jean Reno opět válí a zde mě přesvědčil, že dokáže být nejen charakterní Francouz, ale rovněž charakterní Ital:) Rosannu Arquette si nejvíce pamatuji jako Cherrie z The "L" Word, kde si to rozdávala ve vášnivých lesbických scénách:) V závěru filmu jsem měla pocit, že by se snad mohlo "tam dole" odehrát něco jako v Cameronově Propasti:) Jakoby k tomu celkové ztvárnění svádělo. No nic:) (29.03.2012)