Káčerovo

Auta, lejzr, eroplán, měs-tem, ví-ří. Nedávno jsem zjistil, že tuhle ikonickou, Čokem nazpívanou znělku, předělali. Zpívá to někdo jinej a má to i jinej text. Asi vypršely práva nebo tak něco. Jako děcko jsem to miloval, Kulíka a Dulíka a Bubíka, a řekl bych, že i v současné konkurenci je to docela kvalitní věc. (17.05.2019)

Za své dětství jsem měl dva seriály, které mě vždycky, k nelibosti rodičů (televize byla v místosti, kde spali), spolehlivě přinutily vstávat každé ráno v sedm a sledovat je - Pokémoni a Kačer Donald. Dneska nechápu, člověk horko těžko vstává v deset. Každopádně to nic nemění na tom, že Kačeři jsou legendární a nadčasový seriál, který má i v dnešní době stále co říct. Důkazem budiž fakt, že jsem si několik postav nedávno vypůjčil při vysokoškolské zkoušce z politologie… a uspěl jsem. Jde o to, že i když se to možná nezdá (aspoň dle mých rodičů, pro které to vždycky byl jen ten "ztřeštěný americký seriál" a časopis, který mi pravidelně kupovali), Kačeři jsou vlastně takovou skvělou metaforou na lidskou společnost. Postav není moc, ale charakterově pokryjí většinu lidí. Stejně tak se jejich příběhy a patálie dotýkají téměř veškerých oblastí lidské činnosti. A nenápadně kritizují a více či méně moralizují (pro malé děti ideální, zvlášť v dnešní době). S přibývajícím věkem si tohle uvědomuju více a více. Dneska jsem si jen tak zběžně z nostalgie projel několik náhodných dílů a zjistil jsem, že pro mě celý seriál nabývá nového rozměru už jen díky mé životní lásce - angličtině. Opravdu doporučuji všem, kteří se o angličtinu zajímají. Originální americké znění vás úplně pohltí… a rozdrtí. Myslím, že už jsem toho viděl dost, ale snad krom Simpsnů je tohle ta nejbrutálnější angličtina, kterou jsem kdy v seriálovém světě slyšel. A jak já miluju americkou angličtinu! Miluju každou sekundu Duck Tales, opravdu, každou každičkou scénu i postavu. Kačera Donalda (Donald Duck), jeho bratrance housera Gustu (Gladstone Gander), Strýčka Skrblíka (Uncle Scrooge), Kulíka, Dulíka, Bulíka (Huey, Dewey, and Louie), Magiku Von Čáry (Magica De Spell), Šikulu (Gyro Gearloose), Rafany (Beagle Boys) atd., znám je všechny. A i když uznávám, že je to dějově velmi prosté a možná i proto už to tolik nežeru jako když mi bylo 10, nemůžu si pomoct a s radostí dávám pět hvězdiček. Kačeři si to prostě zaslouží. Když vidím, na čem vyrůstají dnešní děti dnes (samí roboti, Beyblady apod.), je mi z toho smutno. To my jsme měli jinačí dětství... :)) (29.01.2012)

Možná jsem po letech podlehl jisté deziluzi, ale pořád nechápu ta nadšená hodnocení. Je to mírou nostalgie? Je to tím, že do ospalého Československa po 40 letech masírování úděsnou ruskou televizní kulturou vtrhl do obýváků pravý Disney se svými zkazkami o potrhlém miliardáři a my jsme vyjekli nadšením, že vidíme Ameriku a to nadšení přes to všechno přetrvalo celé ta léta? Snad jedině tím, protože je to jinak naprosto příšerný. Seriál jasně nenaznačuje, jaká je cílová věková hranice diváka. Pro nejmenší není ale určitě. Pro velké také ne, protože předkládá mnoho chyb, které pak znalého diváka jen odrazují. Mezi markantní chyby počítám třeba liknavost tvůrců při snaze vysvětlit skoky v časoprostorovém kontinuu. Jednou totiž Scrooge McDuck alias Strýček Skrblík pečuje o své synovce v naší přítomnosti (přinejmenším v roce 1987) a v okamžiku se příběh ocitá v polovině devatenáctého století, v době tzv. Zlaté horečky, kde je opět on, jen o trochu mladší. Pro tvůrce prostě 100 - 150 let nic neznamená. Dále tvůrci nerespektují základy chování materiálů, zejména zlata. Tomu přisuzují vlastnosti jiných prvků či sloučenin. V příbězích se zlato chová mnohdy naprosto nereálně. Tato pohádka naruby pak ale nejvíce trpí po stránce příběhové. Zatímco je každý odkojen na klasickém schématu, kterak chudý ke štěstí přišel, odkazují nás Kačeří příběhy zcela nelogicky do problematiky nám dosud (výhledově už však daleko bližší) neznámé, totiž té, kdy bohatý, ještě více získal. Tvůrci si přitom nelámou hlavu s tím, aby alespoň trochu dětskému divákovi nastínili problematiku kapitálu, ekonomicky orientovaný životní styl, složitosti tržních mechanismů či zákeřnost Paretova optima při militarizaci cyklické nezaměstnanosti jednotlivých mikroekonomik světa. Vůbec ne. Prostě jejich hlavní postava je dítětem štěstěny, která sama o sobě přitahuje peníze. Peníze, kterými je přitom posedlá a stává se jejich otrokem. Nemocný ten člověk (zde pohádkový kačer, který mluví a odívá se a žije v opulentním sídle ve tvaru obrovského trezoru), jenž střeží každičkou minci. Happy endem tedy pokaždé je, nikoliv poučení, ale jen další zisk majetku nebo jeho opětovné nabytí. V seriálu se pak objeví mnoho dalších postav, které nabízí různé archetypy jako nešika, idiot, starostlivá máma, děvka, kurva, kripl, dobráček, kutil, rasista, submisiv a další. Do podvědomí dětí se zkrátka snaží zasadit jednoduché schéma kapitalistického světa a vědomí, že bohatý je lepší a důležitější člověk. Svět za tímto pokřiveným zrcadlem nabízí fantazii vykoupenou samými nesmysly, které se tváří opravdově, proto více klamou. Že je to akční a dobrodružné je příliš málo, aby se to dalo zaníceně sledovat. Akce sama nestačí. Časem si bedlivý divák všimne, že té akci chybí klíčové scény a málokdy to celé dává smysl. Deus ex machina je skoro pravidlem. Ne, považuji to za nehorázný šlendrián, nepoctivou práci a nevkusnou mystifikaci nevinných dětí, věřících na poctivé investice a čestný obchod. (14.04.2014)

Popkulturní klasika dětských pořadů, která je komerční sázkou na jistotu a z níž jsem nikdy nebyl na větvi. Tenhle druh grotesek účinně vytěsňuje jinou, originálnější tvorbu z televize. Po výtvarné stránce šablonovité, vzhledem k četnosti produkce vykrádající sebe sama, nenáročné. Celkový dojem: 50 %. (21.01.2009)

"Nic nevidim. Nevim kam letim... Je fakt, že dřív mi to taky nevadilo!" "Rampo, nemáš tu kde přistát. - To je dobrý, pane Skrblíku… stejně mi došlo palivo!" "Ty bys ty kameny odklízel až do konce života! - Možná i dýl..." Spolu s Gumídky, Letohrátkami a Rychlou Rotou je to část mého dětství před televizí. Ovšem Kačeři z téhle čtyřky byly asi nejlepší. Nejen díky příběhů, které byli tajuplné a děsuplné, ale taky byly plné humoru s hlášek. Navíc Skrblík a jeho synovci jsou sympatické kreslené postavičky. Nemluvně o Rampu McKvákovi, který je asi zaručeně nejoblíbenější kreslený charakter. Původní dabing je nenahraditelný a je vidět, že i po tolika letech to neztratilo téměř nic ze svého kouzla. Dnešní pohádkové kreslené příběhy tomu nesahají ani po kotníky. Naopak se krčí v koutě a tiše závidějí. Kačeří příběhy jsou nadčasovou zábavou a nejedna hláška to dokazuje. "Lupiči! Zloději! Politici!" Zkrátka a dobře tuhle Kačeří partu jsem si s oblibou pustil i teď a zjistil, že stále baví tak jako kdysi. Už se docela těším na to, jak to jednou bude bavit i další generaci dětí. Viděno prvních 50 epizod. (91 %) (30.08.2015)