Šarlatán

Moje hodnocení je trochu neobjektivní, protože když se mi poštěstí vidět český film v kině mimo naši zemi, jsem dojatá a pyšná. Zvláště pak, kdy je to v končinách, kde bych náš film nečekala. Takže u mě šlo spíš o to, kde a jak jsem film viděla, než o to, jaký byl. Líbil se mi složitý a nejasný charakter šarlatána, líbila se mi kamera, ale atmosféra mi byla občas víc nepříjemná, než bych si přála. Kvůli tomu, a několika rušivým scénám se na reprízu asi nechystám. PS: Tak jsem si myslela, že není možné, abych tady zapomněla ohodnotit film, a ono to přece jen jde. Díky, uživateli, cos mi Šarlatána svým hodnocením dnes připomněl. 3,5* (18.09.2021)

Šarlatán je ve snaze převyprávět celý život Jana Mikoláška často didaktický a doslovný (počáteční flashbacky fungují i bez toho, aby byly uvozovány čtením Mikoláškova životopisu, jak se děje později během výslechu a soudního vyšetřování). Některé situace jsou zbytečně tlačeny do krajnosti a pár replik vyznívá strojeně, ale celkově je styl vyprávění střízlivý, nepatetický, odpovídající snaze držet si od hlavního hrdiny mírný odstup (mj. i ve způsobu jeho snímání). Díky uvedenému se Hollandové s Epsteinem daří protagonistu vykreslit jako rozporuplnou osobnost, byť zpochybňují pouze jeho morální kvality, nikoliv metodu diagnostiky (upřené zírání do moči z filmu naopak vychází jako spolehlivý způsob, jak zjistit, jestli máte zánět močových cest, cukrovku nebo už to můžete zabalit). Jeho záchvaty zuřivosti a jiné projevy krutosti přitom vždy souvisejí s nemožností léčit a postupně sílí a mají ničivější dopad (útok na otce sekerou, zabíjení koťat, bylinná směs pro těhotnou manželku, přenesení viny a hypoteticky také trestu smrti na jiného člověka).___Pokud je Mikoláškův asistent František výrazně sympatičtější postavou, pak v důsledku toho, že poznáváme výhradně jeho pozitivní stránku (v mnoha scénách je pouze pohledným erotickým objektem) a nemáme možnost pochopit hlouběji např. čím jej Mikolášek přitahoval (důvodem přitom není fixace vyprávěcího hlediska na Mikoláška – film jej opakovaně opouští).___V úvodní scéně sice sledujeme naturalisticky zachycenou smrt Zápotockého, ale dál politické okolnosti nejsou zohledňovány nad rámec čtení novinových pamfletů. Do Mikoláškova života režim, ať nacistický nebo komunistický, vždy jen znenadání násilně vpadne, takže zásah gestapa vyznívá jako osobní msta a u soudního procesu na konci padesátých let není příliš zřejmé, čím léčitel mocným tolik vadil.___Nejde o kvalitativně výjimečný či tematicky nějak zásadní počin (jakkoli minimálně řemeslně se vymyká valné většině tuzemské produkce), ale až bude příští rok sbírat různé filmové ceny, k čemuž vzhledem k mizivé konkurenci pravděpodobně dojde, nebudu mít – na rozdíl od jiných oceňovaných prestižních biopiců – při každé z nich pocit, že někde na světě muselo umřít koťátko. 70% (18.08.2020)

Veľmi komorné, niekedy až nadmieru. Po cca 45 minútach sa to začne uberať zvláštnym smerom. Nielenže niektorým hercom nie je rozumieť, čo hovoria, ale téma sa otáča stále hrejivejším smerom, čo som vôbec nečakal. Ak by to však bolo natočené decentne, tak nie je problém. Veď nakoniec aj o prenasledovanom Turingovi sa to natočilo akceptovateľne. Toto bolo nejak cez čiaru. Nahý lilipután Loj v kuloároch zvaný aj Hnoj bozkávajúci sa s Trojanom a mravec, ktorý mu lezie do prdele, ako tam ležia na lúke, to mal byť estetický zážitok? Nikam to dej neposúva a pre 90% divákov je taká scéna nepotrebná najmä keď sme už dávno pochopili, že „hrdina“ je gay. A to, čo zrobil s tým mačkami, to mi obrátilo totálne žalúdok za to ochrancovia zvierat radi nebudú. Za scenáristické prázdno hovorí scénka, kde Loj hovorí Trojanovi, že vypálili Lidice. Trojan kuká jak buchnutý mechom a pýta sa, že prečo. Už vtedy ma napadlo, či ten človek žije v totálnej bubline a nemá ani šajnu o atentáte na Heydricha. Vzápätí moje myšlienky Loj potvrdil: „Bola to pomsta. Bol atentát na Heydricha.“ Ja len toľko, že časový odstup medzi atentátom a vypálením Lidic bol 5 dní a ak o takej veľkej udalosti náš mastičkár či šarlatán dovtedy nevedel, tak to je skutočne na považenie. S blížiacim sa záverom som ešte vyvrátil kávu vidiac Trojana ako nakladá Loja do zadku a režisérka nechá priblížiť záber na ich rapavé chodidlá. (02.12.2020)

Agnieszka Holland je podle mě přeceňovaná režisérka, jejíž filmy mě nikdy moc nebraly, a Šarlatán mi přišel, navzdory všem těm nadšeným chvalozpěvům a oscarové nominaci, jako veskrze standardní životopisná nuda, na které mi v posledku přišlo nejzajímavější si během nejnudnějších pasáží zjišťovat na netu, jak to bylo v Mikoláškem ve skutečnosti (protože jsem o tom člověku doteď neslyšel), a v tomto ohledu mi ten film přišel nejlepší v těch momentech, kdy tam je nejvíc ze skutečného Mikoláška, což jsou v podstatě všechny scény, kdy provádí diagnózu z moče (btw. ze všech těch záběrů na ty chcanky se mi ale chtělo dost zvracet, podobně jako mě vyloženě fyzicky bolelo sledovat, jak si Trojan kleká holými koleny na kameny), a naopak nejslabší je to podle mě tam, kde Epstein čistě fabuloval (ostatně filmy podle jeho scénářů mě taky nikdy moc nebraly). A protože moc nemusím ani samotného Trojana, tak proč já se vlastně divím, že mě Šarlatán minul? Btw. za tu scénu, v níž mladý Mikolášek umlátí koťata, jsem mu přál, aby shořel v pekle, a bylo mi už srdečně jedno, jak to s ním dopadne. (05.01.2022)

Konečně zase jeden vydařený domácí životopisný film. Celý stojí na velmi přesvědčivém výkonu Ivana Trojana, protože vedlejších postav je tu až překvapivě málo (ostatně ani o postavě ztvárněné Jurajem Lojem se toho moc nedozvíme). Snad jen flashbacky nabízejí hereckou dvojici Josef Trojan a Jaroslava Pokorná. Scénář je slušně vystavěný, i když nějaké mouchy by se v příběhu našly. Agnieszka Hollandová se s citem přenesla přes jeho ošidné stránky, protože stačilo málo a ledaco z toho by se stalo karikaturou či parodií. V tom ostatně pomáhala i citlivá práce Martina Štrby za kamerou. Výsledkem je životopisné drama sice ne světových, ale aspoň evropských parametrů. (23.08.2020)