Šarlatán

Neslavný (k)análník a zázračný lidový léčitel a bylinkář, který jen bažil po moči, z níž by hravě pouhým okem rozpoznal i koronavirus.. Perzekuován rudým režimem se rozhodl pověsit své léčitelství na hřebíček. Film sice končí debilně, ovšem bylo by krajně nespravedlivé, kdybych neocenil poměrně jeho zdárný průběh. Ivan Trojan využil služeb svého syna Josefa, hlavně jeho podoby, který ho ztvárnil v mladém věku. A oběma jim to pod taktovkou škaredé Agnieszky Holland pěkně šlape. Honza Mikolášek sice Trojanovi vůbec nebyl podobný, ovšem to není předmětem vyprávění. Trojan určuje diagnózu z lahviček moči, souloží do slovenského análu filmového asistenta a hereckého kolegy, plní znalecký kvíz před gestapem a v komunistickém kriminálu čeká na rozsudek. Nejlepší český film roku - tak to je přece jen poněkud přehnaný ortel. Stěží bych se pro ten zmršený závěr na film podíval znovu. Já totiž čekal na silné zakončení filmu, když jsem byl ochoten sledovat osud bohatého pána, o jehož existenci je poněkud troufalé točit celovečerní film. I stalo se. Nebyla by to Agnieszka Holland, kdyby si nepřisadila šokující scény, zvláště milovníci koťátek absolvují bezesnou noc a kočičí granule jim polezou i řitním otvorem. Nagelovaní hejsci jistě ocení poměrně erudovanou depilaci holých zadnic homo protagonistů z padesátých let a na své si přijdou i kverulanti, co odmítají rudý teror. Osvêtlovači scény sice občas trochu více podřimovali, takže film má své přílišně tmavé obrazové plochy. Filmový materiál obsáhl mnohé ze života zneuznaného lékařského génia, vyprávění má optimální tempo i tah. Trojan a spol. se činí, dobová výprava filmu útočí svým provedením na vysoce kvalitní evropské standardy a snímek mně nepřišel nikterak zdlouhavý. Stěžejní vykonstruovaný soudní proces by si rozhodně zasloužil náležitou režijní péči, načež došlo ke zkratkovitému vyznění, což filmu do jisté míry ublížilo. Zajímá-li vás film, ve kterém lidumilný léčitel nemoc pozná pouhým okem z ranní moči, máte možnost po dvě hodiny spolu s ním bádat, co komunistickým činitelům na tom pánovi vlastně vadilo. A možná to bude působivé bádání. 7/10 (08.03.2021)

,,NEJSEM DOKTOR“… /// Šarlatán glorifikuje léčitelství a hereckou rodinu Trojanů. Příběh je zajímavej a budí emoce hlavně díky komunistům. Překvapilo mě, že jeho pointou není smrt, ale zrada, což může vést k zajímavým úvahám. Hodně dobrej českej film. Díky Holland, Trojanům i Epsteinovi, i když… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Pacoš mi umřel na čaj z podběle. 2.) Myslím, že komouši jsou horší než fašisti. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (05.01.2021)

Místy doslovné, místy zbytečně uhlazené. Polský klenot Agnieszka Holland si udělala další (události po upálení Jana Palacha) výlet do naší historie. Protřepal lahvičkou s močí a léčil miliony lidí, mezi jeho klientelu patřila kupříkladu i Olga Scheinpflugová, Max Švabinský nebo prezident Antonín Zápotocký, jeho profesi ovšem utnul vykonstruovaný proces, kdy se stal jednou z mnoha obětí komunistického režimu. Bylinkář, podvodník, prodavač usušených rostlin, léčitel? Vnímáme jeho bolest, chladné reakce, pečlivost a důslednost, válečné šrámy, důkazy o nečekané agresi, křesťanském přesvědčení i intimní náklonost ke svému asistentovi (jeho povahový kontrast). Tak či onak, je především mužem, který chce stůj co stůj plnit své životní poslání v podobě léčení lidí. Velká poklona hercům, Trojanům především. Ivan je opět výborný, přesný, vrstevnatý. Možná těžší part měl pak jeho syn Josef, který k mnoha situacím přistupoval s kamennou grimasou, přesto divák vnímá, jak intenzivně se to v něm bije. Své negativní projevy ještě neuměl ovládat, svým odhodláním (nátlak na bylinkářku, kterou hraje skvěle Jaroslava Pokorná) si uzavřel cestu nejen ke své rodině. Tady očekávám Českého lva za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli. Stejně jako u jeho otce v hlavní kategorii. Rozhodně bych ovšem celkově přivítal přitlačení na emocionální pilu. A scénárista Epstein měl být v několika situacích nápaditější. (07.12.2020)

Cožpak o to, snímek je to kvalitní, ale zůstává otázka nad tím, jak vůbec přistupovat k tomu, když se jedná o příběh "inspirovaný" skutečnou osobou. Je to vlastně podobný případ jako film Amadeus, ale tam jsou dva rozdíly. Za prvé je Mozart (případně Salieri) světoznámou celebritou a je celkem jednoduché zjistit, jak to ve skutečnosti bylo, zadruhé je od toho podstatně větší časový odstup. Zjišťoval jsem si o Janu Mikoláškovi nějaké informace a vyjel jsem si i články, které o něm vznikly předtím, než se vůbec začlo uvažovat o nějakém filmu. Ale ony v podstatě skoro žádné nejsou! Takže tohoto pána takřka nikdo neznal. A ani já ne, a to moje babička pracovala přesně v tom stejném baráku v Jenštejně, ve kterém Mikolášek pracoval v době filmu, dokonce tam i nakonec umřela (dnes se jedná o domov seniorů) a od samotného Mikuláška si vyslechla v 50. letech, že do roka její manžel (můj děda) umře (jaksi to nevyšlo o 50 let) a od táty vím, že se o Mikuláškově homosexualitě "tak nějak vědělo" a dokonce mi i řekl konkrétní jméno milence. Přesto snímek fabuluje takovým způsobem, že to pana Mikoláška značným způsobem poškozuje v celé řadě jiných věcí a naprosto 100% by se mu výsledný film zajídal. Šarlatán přidává linky, které jsou buď zcela jistě či (v jiných případech) pravděpodobně vymyšlené. Má být umění úplně zbaveno hrozby "trestného činu pro pomluvu"? Sám nedokážu říct. Laicky bych ale řekl, že za jakýchkoliv jiných okolností by to skutkovou podstatu splňovalo. Můžu natočit film, ve kterém bude postava jménem Václav Klaus, dokonale ztvárněná Martinem Myšičkou, co já vím, znásilňovat malé děti a já u toho napíšu "že se jedná o příběh inspirovaný životem bývalého prezidenta"? Prošlo by to? Podle mě už ne. Ale Hollandové a Epsteinovi něco podobného v případě Šarlatána prošlo. Na jednu stranu úžasná práce v podobě výborně načrtnutého a zahraného nejednoznačného charakteru, ale na druhou mám s tímto filmem etický problém, kdy jsem se musel hodně sebezapřít, aby se mi to do hodnocení neprojevilo více, než jako pouhopouhé zaokrouhlení. (11.04.2022)

Konečně zase jeden vydařený domácí životopisný film. Celý stojí na velmi přesvědčivém výkonu Ivana Trojana, protože vedlejších postav je tu až překvapivě málo (ostatně ani o postavě ztvárněné Jurajem Lojem se toho moc nedozvíme). Snad jen flashbacky nabízejí hereckou dvojici Josef Trojan a Jaroslava Pokorná. Scénář je slušně vystavěný, i když nějaké mouchy by se v příběhu našly. Agnieszka Hollandová se s citem přenesla přes jeho ošidné stránky, protože stačilo málo a ledaco z toho by se stalo karikaturou či parodií. V tom ostatně pomáhala i citlivá práce Martina Štrby za kamerou. Výsledkem je životopisné drama sice ne světových, ale aspoň evropských parametrů. (23.08.2020)