Šarlatán

Urinou probarvené drama o nesnesitelnosti bezmoci a obtížnosti volby a v něm ideologickými herbicidy stříkaný anděl, který sužován démony hodlá pomoci všem a v kritických chvílích především sobě.. Ve svém střízlivém rámci sympaticky provokující, krásně chmurné barvy ze Štrbovy palety a Trojani přesvědčiví od lehké arogance mládí přes distingovanou vilnost středního věku až po strašidelný listopad života s tváří Montgomeryho Burnse. Bavila mě ta zahraničními recenzenty kritizovaná morální nejednoznačnost i způsoby zobrazení krize lidství (nacisté stavící smrt vyslýchaného hluboce pod zjištění, že šarlatán umí), nicméně Epstein s větrem fabulace v zádech mohl být ještě o něco nápaditější. Off topic dodatek: Byl jsem unešen, jak se postupně objevovali hoši z oddělení okresního velitelství VB ze seriálu Svět pod hlavou, chyběl jen soudruh náčelník. No a pak začalo soudní přelíčení.. (24.08.2020)

Agnieszka Holland je podle mě přeceňovaná režisérka, jejíž filmy mě nikdy moc nebraly, a Šarlatán mi přišel, navzdory všem těm nadšeným chvalozpěvům a oscarové nominaci, jako veskrze standardní životopisná nuda, na které mi v posledku přišlo nejzajímavější si během nejnudnějších pasáží zjišťovat na netu, jak to bylo v Mikoláškem ve skutečnosti (protože jsem o tom člověku doteď neslyšel), a v tomto ohledu mi ten film přišel nejlepší v těch momentech, kdy tam je nejvíc ze skutečného Mikoláška, což jsou v podstatě všechny scény, kdy provádí diagnózu z moče (btw. ze všech těch záběrů na ty chcanky se mi ale chtělo dost zvracet, podobně jako mě vyloženě fyzicky bolelo sledovat, jak si Trojan kleká holými koleny na kameny), a naopak nejslabší je to podle mě tam, kde Epstein čistě fabuloval (ostatně filmy podle jeho scénářů mě taky nikdy moc nebraly). A protože moc nemusím ani samotného Trojana, tak proč já se vlastně divím, že mě Šarlatán minul? Btw. za tu scénu, v níž mladý Mikolášek umlátí koťata, jsem mu přál, aby shořel v pekle, a bylo mi už srdečně jedno, jak to s ním dopadne. (05.01.2022)

Geniálny Ivan Trojan. Jasné, je to geniálne napísaná postava (a teda by sa mohlo zdať, že ju zvládne geniálne zahrať aj váš strážny pes), ale viem si predstaviť veľa hercov, ktorí by sa s ňou pobili zdatne, ale v konečnom efekte by to bola nuda. U Ivana Trojana nie. Z Ivana Trojana nebudete vedieť spustiť zrak. Možno je to trošku pridlhé a niektoré postavy vari priskoro vypadávajú z deja (resp. majú prehnane malý priestor), ale to všetko sú len také „akože“ mínusy; inak ide o kvalitný a silný príbeh. Flashbackov bolo veľmi veľa (Ivanov syn Josef v nich bol skvelý), ale hoci mi obvykle retrospektívy vadia, tuná sa mi, prehnane povedané, páčili azda i o milimeter viac, než „hlavné“ scény zo súčasnosti. Agnieszka Holland sa nebojí v správnej chvíli pritvrdiť, je to proste drsná režisérka (mačiatka, streľba). Kino Považan NMnV 2020 (22.08.2020)

Šarlatán je ve snaze převyprávět celý život Jana Mikoláška často didaktický a doslovný (počáteční flashbacky fungují i bez toho, aby byly uvozovány čtením Mikoláškova životopisu, jak se děje později během výslechu a soudního vyšetřování). Některé situace jsou zbytečně tlačeny do krajnosti a pár replik vyznívá strojeně, ale celkově je styl vyprávění střízlivý, nepatetický, odpovídající snaze držet si od hlavního hrdiny mírný odstup (mj. i ve způsobu jeho snímání). Díky uvedenému se Hollandové s Epsteinem daří protagonistu vykreslit jako rozporuplnou osobnost, byť zpochybňují pouze jeho morální kvality, nikoliv metodu diagnostiky (upřené zírání do moči z filmu naopak vychází jako spolehlivý způsob, jak zjistit, jestli máte zánět močových cest, cukrovku nebo už to můžete zabalit). Jeho záchvaty zuřivosti a jiné projevy krutosti přitom vždy souvisejí s nemožností léčit a postupně sílí a mají ničivější dopad (útok na otce sekerou, zabíjení koťat, bylinná směs pro těhotnou manželku, přenesení viny a hypoteticky také trestu smrti na jiného člověka).___Pokud je Mikoláškův asistent František výrazně sympatičtější postavou, pak v důsledku toho, že poznáváme výhradně jeho pozitivní stránku (v mnoha scénách je pouze pohledným erotickým objektem) a nemáme možnost pochopit hlouběji např. čím jej Mikolášek přitahoval (důvodem přitom není fixace vyprávěcího hlediska na Mikoláška – film jej opakovaně opouští).___V úvodní scéně sice sledujeme naturalisticky zachycenou smrt Zápotockého, ale dál politické okolnosti nejsou zohledňovány nad rámec čtení novinových pamfletů. Do Mikoláškova života režim, ať nacistický nebo komunistický, vždy jen znenadání násilně vpadne, takže zásah gestapa vyznívá jako osobní msta a u soudního procesu na konci padesátých let není příliš zřejmé, čím léčitel mocným tolik vadil.___Nejde o kvalitativně výjimečný či tematicky nějak zásadní počin (jakkoli minimálně řemeslně se vymyká valné většině tuzemské produkce), ale až bude příští rok sbírat různé filmové ceny, k čemuž vzhledem k mizivé konkurenci pravděpodobně dojde, nebudu mít – na rozdíl od jiných oceňovaných prestižních biopiců – při každé z nich pocit, že někde na světě muselo umřít koťátko. 70% (18.08.2020)