Svatá Maud

Saint Maud je naprostou většinu stopáže velmi povedenou a nápaditě natočenou hororovou slow-burn artovkou, která jako by ctila (a taky cituje) klasický Sunset Boulevard a svou premisou a silnými postavami baví. A nebýt posledních pěti minut, v nichž se Rose Glass bohužel vydala trochu jiným směrem, než bych si u tohoto snímku přál, byl bych skoro nadšen. I tak jsem byl spokojen a cením taky i velmi divácky ohleduplnou délku, díky níž ve filmu nepůsobí žádná scéna dlouze ani navíc. (17.05.2021)

Explicitných hororových vecí sa tu deje veľmi málo, napriek tomu od samého začiatku tušíme prítomnosť čohosi zlého, temného a nadprirodzeného. Vďaka tomu je atmosféra mrazivá, tiesnivá a nepríjemná. Na tom má podiel nielen dobre vystavaný, stupňujúci sa scenár a napínavá réžia, ale tiež výkon Morfydd Clark (z Ajaovej Koristi), z ktorého som si síce vyložene na zadok nesadol, ale inak bol dobrý (detto jej klientka v podaní Jennifer Ehle). (26.02.2021)

Hluboce věřící pečovatelka se snaží přivést svou umírající lesbickou pacientku k Bohu a zachránit její duši. Tohle se dalo natočit jako pravověrný exorcistický horor či jako hutné psychologické drama. Režisérka zvolila druhou cestu, přičemž horor na to nechala jen dýchnout a celek oblékla do artového kabátu. A je to vlastně natočené bezchybně, jen to ne každému sedne. Z mého pohledu by to byl čistý průměr, nebýt famózní Morfydd Clark. 65% (05.02.2021)

Pomalé a nudné, dlho čakáme na nejaký rozvoj, pretože všade okolo je len nejaká relaxačná hudba a konverzačka tichým hláskom. Trvá to asi polhodinu. A potom príde trocha hutnejšia atmoška a čistá halucinácia. Na tú krátku stopáž sa tu však zmestí len pár ľakačiek a pár mililitrov krvi. Film, ktorý sa hrá na horor, ale je skôr psychom. Toto moje chuťové poháriky neobohatilo. (21.11.2020)

Nedávno mi student na semináři položil otázku, zda mají špičkové horory nějaký společný, jednotící prvek. Odpověděl jsem mu, že takové horory musí vskutku precizně a opravdu komplexně naplňovat žánrové konvence, a nebo se naopak žánrovým očekáváním vzepřít, odlišit se, provokovat, šokovat, a tím také ve výsledku oživit původní subverzivní funkci žánru. Saint Maud lze zařadit do druhé kategorie, kam náleží snímky, které jsou pro mainstreamové publikum velmi obtížně stravitelné, a proto tento úchvatný debut režisérky Rose Glass doporučuji k projekci výhradně hororovým fajnšmekrům. Jedná se o pozvolna plynoucí psychologickou studii rozkladu osobnosti zbožné Maud, jejíž intimní vztah s Bohem místy přerůstá až v "intoxikaci". Režisérka chytře volí tělesnější formu jeho vyjádření, například prostřednictvím extatických epizod, což divákovi usnadňuje zaujmout empatický postoj. I v důsledku nesmírně strhujícího vyústění, které poskytuje prostor k různým interpretacím, uděluji spirituálnímu hororu Saint Maud pět slabších hvězd. (01.02.2021)