Dokonalý pacient

Ze Scandi programu jsme si vybrali thriller záměrně. Chtěli jsme napětí. Toho se nám ani omylem nedostalo. Vraždy či obrazy násilí je vidět v krátkých, nic moc neříkajících montážích především v úvodu filmu, a je jich víc, než by mělo. Dále už sledujeme vyšetřování jednoho umíněného novináře, kterému se na případu Thomase Quicka pořád něco nezdálo. Navštěvuje proto odsouzeného v psychiatrické léčebně a vede s ním rozhovory. A to je vlastně vše, co ve filmu uvidíte. Nejsme-li v "cele" zadrženého, jsme na hotelu, kde si novinář pouští videozáznamy s rekonstrukcemi vražd na místě činu, které ale nepřináší nic moc nového a potvrzují už dávno obhájenou domněnku novináře - že Thomas Quick není skutečným pachatelem.Proč? Protože o místech činu, jak vidno, neví zhola nic. Toto téma je v několika variacích omíláno jak při výsleších v léčebně, tak při oněch rekonstrukcích - Quick zpatra háže nápady podle toho, jak se vyšetřovatelům a lékařům hodí, i když to mnohdy nedává ani trochu smysl. A nutno říct, že zde se tvůrci snaží brnkat na komickou strunu, což dle mého soudu bylo zcela neopodstatněné, a nemístné. Případ Thomase Quicka neznám, a proto nevím, zda tak školácké fauly jako je neověřené alibi svalovat na nedůsledné tvůrce, nebo úplně pitomé vyšetřovatele ve Švédsku. Druhým takovým faulem jest ona nalezená kost, která je vlastně jediným důkazem, který proti Thomasu Quickovi zbyl. Jak to s ním bylo se v laborce řeší až v poslední řadě, ačkoli jeho neprůkaznost by novinářům ušetřila mraky práce. Pro Švédy jde patrně o velké téma, pro nezaujatého diváka o vcelku jednoduchý příběh, vyprávěný v dost přetažené stopáži, o tom, jak jeden duševně chorý, nemilovaný člověk lhal, a lhal, a zase lhal, a dostával za to úplatou léky, po kterých tolik bažil. Vyprávěcí postupy tohoto filmu ale zcela zabily jakýkoli moment překvapení, který děj mohl nabídnout. Od začátku víte, že ten člověk vrahem není, a proč byl takto léčebnou zneužíván se vlastně ani nedozvíte. Za zmínku stojí herecké výkony dvou hlavních postav, i jak věrně se podobají svým skutečným představitelům. 65% (12.01.2020)

Námět, který se naprosto dokonale hodí do Skandinávie. Ponuré, náročné, o sériovém vrahovi. Co víc divák, který má přesně toto na skandinávské kinematografii rád, může chtít víc? Snad jen jistotu poutavého děje a správně zvoleného průběhu, který nebude nudit a naopak se budete bavit jak atmosférou, tak severským prostředím. To všechno v tomto filmu je. To dobré, i to špatné. Bohužel. Námět je opravdu něco, co musíte vidět, když ke Skandinávii tíhnete. Jenže ono se ve filmu ty dvě hodiny fakticky vlastně nic neděje. (23.06.2021)

Snímek Dokonalý pacient podnítil můj zájem o skandální případ Thomase Quicka, který se stal černou skvrnou na švédském právním systému. Škoda jen toho slabého scénáře, jenž obstojně zpracoval režisér Mikael Håfström, styl vyprávění totiž postrádá výraznější gradaci. Za zmínku určitě stojí věrohodné herecké výkony představitelů hlavních rolí Jonase Karlssona a Davida Dencika. (60%) (28.02.2021)

Tváříme se, že máme v rukou nesmírně žhavou látku. A že tahle kriminální rekonstrukce posadí na zadek. Neposadí. Thomas nebo Sture, je to jedno, prostě tenhle chlapík má chorou mysl a na svědomí na dvacet vražd. Jenže v procesech se nikdy nepracovalo s žádnými důkazy, pouze s jeho vlastními přiznáními. A do toho nyní pořádně šlape investigativní novinář a nevrlý workoholik Hannes. Bizarní případ se stal jedním z největších skandálů v dějinách švédské justice. Původně to bylo celé zamýšlené coby seriál, možná proto nám z toho vyskočilo i několik utahaných momentů nebo naopak kvapného vysvětlování. Když se pak vyloží karty na stůl, zájem paradoxně opadne. Co mi ale nejvíc vadilo, byl „návrat“ ke zběsilému střihu, který známe někdy z dvacet let starých thrillerů. Myslím, že tyhle roztěkané momenty Seveřani (kteří umějí být temní a zarputilí jinak) nemají zapotřebí. Úplně mě nevtáhly ani osobní (zdravotní) peripetie hlavního hrdiny. Námět bezpochyby fajn, s divákovou pozorností je to horší. (16.03.2020)

Fuckt divní Švédové v divné švédské prudě, pojednávající o opravdu divném, prý „největším justičním skandálu a omylu“ švédské historie. Ten dle tohoto filmu a dostupných zdrojů spočíval v tom, že se nějaký divný jeblý švédský schizoš napajcovaný Xanaxem přiznal, že sériově típnul bandu Švédů a dokonce i pár Norů, načež ho ihned odsoudili na milión let do jednoho z těch věhlasných nápravných švédských pětihvězdičkových resortů s wellnessem a džakuzou na pokoji. Po čtrnácti letech se toho v honbě za senzací chytil nějaký divný Suppo Hyenson, řekl milému divnému masounovi, že nic nespáchal, načež ten prohlásil, že to teda vlastně jakože neudělal, no a divný švédský justiční systém na to: „Aha, tak sorryjako…“, okamžitě mu zrušil ty lázně a pustil ho ven zpět do divného Švédska, plného jeblých Švédů. Dovedu si představit, že by se to dalo i docela slušně záživně zdramatizovat, nikoliv tak, že divný Dokonalý nudil dvě hodiny vyšlapává ve sněhu osmičku a unyle mele nudné narkoleptické schizoidní kokotiny, které divný Hyenson natáčí a přikyvuje, až je z toho najednou ten „strašlivý skandál“, u nějž fuckt těžko říct, jestli byl divnější pičus ten prokurátor, který toho mentála zavřel, nebo ten, který ho pustil. Zív, kurva (07.03.2020)