Posledné tango v Paríži

„Možná, že jsem schopen pochopit vesmír... ale pravdu o tobě nikdy nezjistím.“  Konečně jsem se dokopal k slavnému „skandálnímu“ Bertolucciho filmu a první půlhodina mi připadala jako excelentní náběh na další zážitek. Atmosféra zákoutí Paříže a opuštěného bytu byla velmi silná, v nejednom okamžiku až mysteriózní, doplněna skvelou hudbou, občas i drobným vloženým gagem (se zametačem na ulici nebo stěhováním křesla i se sedící dívkou za hudby), první sexuální scéna znepokojivá a Maria Schneider v klobouku zajímavě tajemná. Postupně ale zdařile rozehraný náběh dospěl do neustálých, často až prázdných a vulgárních řečích o sexu, které mě spíše otravovaly, Maria a.k.a. Jeanne mi se změněným účesem brzy zevšednila, Brando zůstal nezáživným a já zjistil, že k postavám vedoucím rozsáhlé dialogy mezi převažně násilným sexem pranic necítím a nenacházím si žádný výraznější vztah. Našly se i později osvěžující situace, velmi pěkné záběry kamery nebo nějaká ta drobná myšlenka, občas větší nahlédnutí do psychologie postav, takže do jisté míry jsem u sledování zvládl setrvat s částečným zájmem, jistý dojem plynoucí hlavně z oné atmosféry ve mně film i zanechal, ale vcelku jsem se s Posledním tangem v Paříži a případným hlubším zážitkem z něj poněkud minul. [60%] (20.04.2024)

V minulosti som to dvakrát vypol, pretože úvodná pol hoďka je trapný, od reality odtrhnutý bullshit. Potom sa to našťastie spraví. Bavilo ma sledovať ich spoločné chvíľky v byte, jej herectvo, jeho herectvo, jej telo a všetky tie kontrasty. Od scény “strč mi prsty do prdele” to mieri dokonca ku piatim hviezdam a napríklad rozlúčka s mŕtvou manželkou je naozaj top. Až sa to v závere zase pokazí, než by ste stihli povedať Najlepší Bertolucci. (02.11.2019)

Tak to byla teda síla! Nestačil jsem se divit, co už se točilo v sedmdesátých letech. Ani se nedivím, že tenhle skandální film předchází jeho pověst na míle daleko, protože Poslední tango v Paříži bylo i na mě trošičku moc, a to jsem si vždycky myslel, že jsem pro každou špatnost :-) Silný zážitek, dokonalý Brando, ale k plnému počtu to má poměrně daleko. (02.11.2008)

Příběh jako opice a vystřízlivění - herecky poctivá výpověď, zajímavé dialogy, vlastně všechny složky jsou výborné - ale dohromady to na mě takový dojem neudělalo. Jak se jmenuje ta poučka, že celek není jen prostým součtem všech náležejících součástí? Ta tady nefunguje... Ale dobré to bylo. 7/10 (04.10.2006)

Tenhle podle mne hodně přeceňovaný film Bernarda Bertolucciho možná mohl něco znamenat v době sexuální revoluce (vznikl 1972). Z dnešního pohledu se spíše zdá se, že pan režisér se nedokázal rozhodnout, zda točí soft porno, psychologický film, nebo romantické drama. Navíc ani z exteriérů Paříže se nepodařilo vytřískat něco víc zajímavého nebo s atmosférou. A tak zbývá hodně diskutabilní příběh čerstvého vdovce (Marlon Brando) a mladičké dívky, která si pravděpodobně teprve ujasňuje životní hodnoty, jenž je však dotažen do absurdního konce, alespoň vzhledem k předchozímu ději. (31.03.2012)