Díra

Zajímavá myšlenka zpracovaná velmi novátorským způsobem. Tím vším je snímek El hoyo, který Vám tyto atributy nabídne v chladném prostředí futuristické věznice, v němž jeden člověk musí přesvědčit chamtivou většinu, že schopnost rozdělit se vážně platí i v tomto nelítostném prostředí. Jen škoda, že režisér Galder Gaztelu-Urrutia ani na stopáží čítající 94 minut nezodpoví ty nejpalčivější otázky. Ovšem až na tento detail se jedná o "must see" dílo, jež byste si za žádnou cenu neměli nechat ujít. Skvělá práce! (Netflix) (20.03.2020)

Tak i já jsem se dostal k této netflixové pecce. Španělé občas umí dost překvapit a tento snímek mezi ostatními dost vyčnívá. Nehledal bych v tom ale žádný politický podtext. Trochu mi to připomnělo kraťas Next Floor od Denise Villeneuve. Celý film se odehrává v jakémsi experimentálním horizontálním vězení. Způsobů, jak se tam dostat je mnoho. Náš hrdina se ocitá v centru dění, aniž by znal jakékoliv okolnosti. Brzy ale zjišťuje, že se jedná o dost nehostinné místo, kde přežijí pouze silní. Jakékoliv slitování musí jít stranou. Jídlo se podává totiž pouze jednou denně, a to prostřednictvím výtahu. Jste omezeni tím, co vám nechají vězni nad vámi. Čím nižší patro, tím míň jídla pro vás. A to, v jakém patře se octnete, je čistě náhodné. Podaří se našemu hrdinovi změnit zavedený systém? Konec je docela otevřený... "Panna cotta je poselství!" (27.03.2020)

Film o ktorom sa bude hovoriť a tiež film, ktorý bude v budúcnosti slúžiť ako vhodný prímer. Díra je psychosociologický výskum, ktorý si rozhodne neberie žiadne servítky. Tvorcovia dokázali zvoliť vhodný spôsob dávkovania informácií. Hlavné zistíte hneď z úvodu. Následne už len informácie dopĺňate o "pikošky". Môžete si teda naplno užívať vývoj vzťahov/postáv a predovšetkým dialógy narvané úprimnosťou. Záver mal síce náboženský rozmer, ale keď si zoberiete, aké % populácie verí v nejakého Boha, tak to asi inako skončiť ani nemohlo. A keďže som na začiatku spomínal vhodnosť prímeru, tak sa tu samozrejme ponúka prirovnanie k inému vynaliezavému filmu s myšlienkou presahujúcou rozpočet, a to Kostka (1997). Na záver už len dodám, že Díra rozhodne nie je vhodný film ku konzumácii čohokoľvek. Samozrejme s výnimkou nej samotnej. (28.03.2020)

„SNĚZ, NEBO BUDEŠ SNĚZEN…“ /// Nechutné lidoužrotská psychárna z důmyslnýho místa zvanýho Díra. Převýchovný Vertikální samosprávní centrum a pokus o nastartování spontánní solidarity. Předpokládám, že každýmu došlo, že nejde o místo pro milovníky knih. Přesto by film mohl bavit milovníky divadelních dramat. Premisa je totiž jednoduchá a herecký obsazení skromný. Všechno je ovšem podáno celkem výstižně. Je to takovej podivnej film o nás, lidech. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju místa, kde jsou hovna nejefektivnější argument. 2.) Při pohledu na Kostku, mě nikdy nenapadlo, že jednou může sloužit dezert Panna Cotta jako poselství. 3.) Thx za titule „vasabi“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (25.03.2020)

Myslím si, že Platform se absolutně nedá srovnávat se samotnou Kostkou, která díky chatrnějšímu vizuálu, působila daleko víc syrově a beznadějně. Tam, kde v Kostce nebylo ani jídlo, ani zbytky, mi tenhle film přišel jako komfortní pohádka. Sakra, vždyť tam někdo jde dobrovolně a může si vzít s sebou oblíbený předmět, či dokonce zvíře. Kostka nabídla beznadějnou, odevzdanou a abstraktní vizi, kde hlavní postavy neměli vůbec nic. Další problém tohohle filmu je, že se za celou dobu nikam neposune, netvaruje se a nevyvijí se. Jako náznaky jakoby filozofického přesahu, zde jsou, ale neustále se to drží mantinelů a vůbec to nevytasí nějakou drtivou kovadlinu, jako Kostka se svým abstraktním přesahem. Navíc mi též přišla architektura záběrů chaotická, chybí zde pořádnej tahoun v hlavní roli, ikonický soundtrack zde absentuje, a celé to působí až kurevsky chladně, nemá to intenzitu, nemá to nic co by se mnou hnulo. Ty jo, vždyť to i víceméně tlačí na gore, které zde působí na efekt. Původní Kostka i když se tam nezabíjelo, tak každá past vzbuzovala hrůzu a to tam nepadla skoro žádná krev. K tomu si připočtěme, že se vůbec nic nedozvíme o co tam jde, ani nějakým náznakem. Kostka dokázala působit sebejistě i v tomhle ohledu. Kostka dokázala i pojat normální konverzace, lehkou konspiraci, aktuálnost a zejména pocit, že se ty lidi ocitají na pokraji šílenství o dost přesvědčivěj. (22.05.2020)