Díra

„SNĚZ, NEBO BUDEŠ SNĚZEN…“ /// Nechutné lidoužrotská psychárna z důmyslnýho místa zvanýho Díra. Převýchovný Vertikální samosprávní centrum a pokus o nastartování spontánní solidarity. Předpokládám, že každýmu došlo, že nejde o místo pro milovníky knih. Přesto by film mohl bavit milovníky divadelních dramat. Premisa je totiž jednoduchá a herecký obsazení skromný. Všechno je ovšem podáno celkem výstižně. Je to takovej podivnej film o nás, lidech. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju místa, kde jsou hovna nejefektivnější argument. 2.) Při pohledu na Kostku, mě nikdy nenapadlo, že jednou může sloužit dezert Panna Cotta jako poselství. 3.) Thx za titule „vasabi“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (25.03.2020)

Šťavnatý iberský gastrospeciál o elegantním řešení nejpalčivějších problémů veřejného stravování a delikatesní sociologická studie o tom, jaké dobroty se servírují na úplném dně humanity. Audiovizuální důkaz, že i sebeidealističtějšího intelektuála dona Chichota, hozeného mezi bandu zhovadilých větrných mlýnů, ten smích nakonec přejde, a on pochopí, že ten komunismus prostě nevybuduje, protože dělnická třída je banda omezených animálních zkurvenců s mimořádně vyvinutým pudem pro vlastní trika. Dialogově velmi kalorické, téměř geniálně naservírované, plné originálních masitých nápadů, a tak je hrozná škoda, že šéfkuchaři na závěr bouchla trouba a ta krásně promaštěná díra vyústila do hajzlu. Konkluze, že symbolem a řešením radikální systémové změny je náhlá mongoloidní holčička jedoucí výtahem nahoru, je absolutně sofististikovaný metamfetaminový myslomrd, který vám málem chuťově dokurví celou předchozí hostinu. A to se v hájkuzin prostě musí ztrestat odnětím minimálně jedné myšulínské hvězdy. (22.03.2020)

Jako sorry, ale mě už ty antikapitalistický filmy trochu lezou krkem. I přestože snímek má poněkud zajímavý námět, který dobře udržuje divákovu pozornost, zabývá se těžce očividnou a poněkud lacinou metaforou, související s kritikou třídních rozdílů. Ti nahoře se mají jak prasata v žitě a ti dole bojují o holé přežití. No to je objev Ameriky, cywe. Do toho všeho se ještě film poněkud přehnaně snaží diváka šokovat některými krvavými a násilnými scénami, nicméně jejich implementace do samotného děje příliš věrohodná není. Navíc ještě film prudí velice otravnými (rádoby uměleckými) halucinogenními scénami hlavního hrdiny, které jsem obecně nesnášel snad úplně všude. Poslední třetina je ale celkem povedená, plus kdyby s jejím dějem tvůrci přišli o něco dřív, snad bych nebyl zas až tak kritický. Vlastně si říkám, zda by nebylo lepší, kdyby se ten film nebral zas až tolik vážně. Změna žánru k něčemu žoviálnějšímu by možná celému zážitku více prospěla, takhle to je jen další laciná káravá orwelovka, nad jejímž poselstvím člověk jen ledabyle protáčí oči v sloup. Slabší 3* (09.04.2020)

Ledovou archu připomínající thriller o vertikálním vězení, které zároveň slouží jako metafora pro lidskou společnost a její kasty. Spolu s dobrovolně uvězněným hlavním hrdinou postupně objevujeme, podle jakých pravidel funguje vězení, jehož mnohočetná patra tvoří jednotlivé cely, jimiž jednou za den postupně projíždí stůl s jídlem, z něhož vězni mohou sníst cokoli, co na ně zbyde po těch nad nimi. Vězni se každý měsíc přemisťují, takže průběžně přičichneme výrazně odlišným situacím panujícím na různých patrech, a tahle fantastická, tísnivá a zlověstná exkurze vrcholí hrdinovým rozhodnutím pokusit se o něco, o co se ještě nikdo před ním nepokusil. Člověk by se chtěl dozvědět víc, avšak na všechno snímek neodpovídá a navíc si ve svém fikčním světě vytváří vlastní logiku, podle níž je potřeba hrát a příliš ji nerozporovat. Výtečně napsaná, nekompromisní, brutální, úderná, napínavá (a místy dokonce i vtipná) a vtahující alegorie, vnímající lidskou společnost jako sebranku hladových sobců, s chytrými dialogy, výbornými znepokojivými momenty a inovativním prostředím, atraktivním svou odporností i jasným a jednoduchým mechanismem, jímž se řídí. V jednoduchosti je krása – zde to platí určitě. (07.10.2019)

Diera = väzenie. Je to zrejme betónový komplex s obsahom 0 až 333 poschodí. V každej danej etáži sa zrovna nachádzajú dvaja väzni. A zhora nadol im prúdi jedlo s tzv. „švédskymi stolmi” , a to v každodenných intervaloch a v presne stanovenom časovom harmonograme. Tí, čo sú úplne hore sa majú najlepšie, pretože praktizujú doslovnú - Veľkú žranicu, pričom, ako postupne ide "výťah" čoraz nižšie, tak sa majú títo nešťastníci, čím ďalej tým horšie, že im teda nezostáva nič iné, než sa riadiť prostým pravidlom: „Zjedz, lebo budeš zjedený” , alebo Dr. Hannibal Lecter by už vedel vyprávať, čo je to kanibalizmus vo svojej najväčšej kráse...? Títo «pôžitkári» sa absolútne nezaujímajú, čo je vlastne s ľuďmi práve pod nimi, keďže pud sebazáchovy býva tradične veľmi silný, totálny nezáujem ešte oveľa silnejší, čiže každý jednotlivec (jednotlivci) sa stará(ajú) iba sám (sami) o seba v aktuálnej prítomnosti. Istý väzeň Goreng zrovna pendluje medzi týmito podlažiami, keď je „raz hore, inokedy zase dole” , že počas toho spoznáva všelijakých spoluväzňov, kde je niekto normálnejší, či iný je zákernejší, nikdy si nemôže byť úplne istý, na koho zrovna natrafí, alebo skrátka: „Suseda si nenavyberáš” ?! _ Španielsky debutant: Galder Gaztelu-Urrutia nakrútil: perverznú, úchylnú a zvrátenú kombináciu thrilleru­/horroru, a to najmä v takom rozsahu, ako sa v ňom postavy správajú, málokedy sa niečoho štítia, a pred ničím nemávajú zábrany, keď im už život celkom visí na vlásku, sú ochotné urobiť čokoľvek, len aby prežili ! Inštinkt lovca, ktorý máme vo svojom vnútri my všetci vsugerovaný, no i napriek tomu ma film neoslovil, aj keď som v ňom objavil prezentované posolstvo. Pre mňa sa jedná o sprostosť prostú, nič viac a nič menej. Je to aj filmový humus. (27.03.2020)