Díra

Jediná šanca tejto až nepekne doslovnej alegórie (z akého dôvodu pre mnohých anti-kapitalistickej však nerozumiem) bol poriadny zvrat v závere, niečo, čo by poprelo všetko dovtedy vypovedané... alebo to otočilo na hlavu. Namiesto toho ale tvorcovia vo finále narazili na vlastnú bezradnosť. Nie že by ma to, ako výsledok predvedeného spôsobu uvažovania a hodnotenia vecí, prekvapilo. (30.03.2020)

Jak může závěrečná pětiminutovka strhnout film do průměrných vod........Tak by se mohl jmenovat tento film. Ono námětem se může bezkonkurečně řadit k té nejužší špičce, nápad s vertikálním vězením, kde postupně směrem dolů ubývá množství nabízeného denního jídla, považuji osobně za parádní, kdo s tím přišel, tak teda smekám klobouček.....V jádru film nabídne jednoduchý příběh, jenž je ale okořeněný tak poutavou vizuální stránkou a doopravdy místy nepříjemnými explicitními scénami (ten kanibalismus asi vévodí......od žaludku vám z toho prostě nebude dobře, s tím počítejte.....ve výsledku jen zážitek ale umocnily a filmu pomohly), že tento aspekt přejde na vedlejší kolej. Snímek sází totiž zejména na přiblížení charakterových stránek člověka, který je v nouzi a nic mu není svaté, vlastnosti LAKOTA a SOBECKOST zde hrají prim. Hlavní hrdina docela sympatický, fakticky mě zajímalo, jak tento zajímavý příběh dovedou do zdárného konce. Jenže pak došlo k absolutní tvůrčí tragédii, rozběhly se závěrečné titulky a já se zmohl jen na: To je jako všechno ?.......Asi zklamání roku, potenciál vězel úplně jinde. Takto to promrhat. Nepochopím. Za mě dávám slabší tři hvězdy....5,5/10 (31.03.2020)

Jedni jsou nahoře, druzí dole a třetí typ: ti, co padají. Je v Díře. V ďábelském systému. Zlatý Alcatraz. Goreng se ocitl v osmačtyřicátém patře, což podle jeho spoluvězně vůbec není špatné postavení. Jedí zbytky těch nahoře. Ale pořád jsou na tom lépe, než ti pod nimi. O dost lépe. Dole umírají lidé. A když jsou zoufalí, obracejí ke všemu možnému, aby přežili. „Chci, abys věděl, že viním tebe. Ne lidi nad námi. Ne okolnosti. Dokonce ani vedení. Jen tebe,” vyhrkne z posledních sil zoufalý Goreng ke svému spoluvězni. Jenže teď jsou stejní. Lidský pud má zelenou. Nápad je to určitě zajímavý a originální. Vertikálně členěná věznice. Někteří jsou v ní dobrovolně, jiní si v ní odpykávají svůj trest. Uprostřed místnosti je obdélníkový otvor pro obrovský stůl. Na stěně velké číslo. Naproti postel s ještě jedním vězněm. Stůl je v „jedničce“ plný žrádla. Luxusního. V „sedmdesátce“ je to sakra horší. A co teprve ve 200? Motiv „kolik toho na mě zbude, záleží na těch nade mnou“ je všeříkající. Nakolik jsme schopní a ochotní pomoci bližnímu svému a podělit se? Dokážeme spolupracovat a jíst jen to, co reálně potřebujeme? A co zkusit celý mechanismus narušit? Přepálené scény mi nevadily, nicméně chyby to mělo, hlavně v závěru, celkově bych se nebál ještě o 15 minut zkrátit. Střihově, zvukově, rytmicky: pecka. Čtyři dietní hvězdy hlavně za nápad. Šťavnatá message. (23.06.2020)

Přijde mi až úražlivý zmiňovat v souvislosti s touhle generickou fušeřinou Bongovy filmy. Vždyť to v sobě nemá ani zbla invence, jen tu nejvíc obvious společenskou metaforu, kterou to asi třináctkrát různými rádoby hlubokými způsoby popíše, aby si i ti nejvíc basic diváci mohli doma říct "Teda mámo, to byl ale mindfuck!" Podle hodnocení čekáš panna cotu, ale spadne na tebe hovno. (23.03.2020)

Myslím, že spokojit se s touhle polopatickou, doslovnou a ani ne moc výstižnou společenskou alegorií je v době, kdy je společenskou alegorií snad většina filmů, vážně mimo můj toleranční level. Na tohle už je potřeba nasadit nějakou citlivost a mít nějaké nároky, jinak budou za chvíli tyhle filmy otravnější než komiksové adaptace. (28.03.2020)