Díra

Myslím si, že Platform se absolutně nedá srovnávat se samotnou Kostkou, která díky chatrnějšímu vizuálu, působila daleko víc syrově a beznadějně. Tam, kde v Kostce nebylo ani jídlo, ani zbytky, mi tenhle film přišel jako komfortní pohádka. Sakra, vždyť tam někdo jde dobrovolně a může si vzít s sebou oblíbený předmět, či dokonce zvíře. Kostka nabídla beznadějnou, odevzdanou a abstraktní vizi, kde hlavní postavy neměli vůbec nic. Další problém tohohle filmu je, že se za celou dobu nikam neposune, netvaruje se a nevyvijí se. Jako náznaky jakoby filozofického přesahu, zde jsou, ale neustále se to drží mantinelů a vůbec to nevytasí nějakou drtivou kovadlinu, jako Kostka se svým abstraktním přesahem. Navíc mi též přišla architektura záběrů chaotická, chybí zde pořádnej tahoun v hlavní roli, ikonický soundtrack zde absentuje, a celé to působí až kurevsky chladně, nemá to intenzitu, nemá to nic co by se mnou hnulo. Ty jo, vždyť to i víceméně tlačí na gore, které zde působí na efekt. Původní Kostka i když se tam nezabíjelo, tak každá past vzbuzovala hrůzu a to tam nepadla skoro žádná krev. K tomu si připočtěme, že se vůbec nic nedozvíme o co tam jde, ani nějakým náznakem. Kostka dokázala působit sebejistě i v tomhle ohledu. Kostka dokázala i pojat normální konverzace, lehkou konspiraci, aktuálnost a zejména pocit, že se ty lidi ocitají na pokraji šílenství o dost přesvědčivěj. (22.05.2020)

Film o ktorom sa bude hovoriť a tiež film, ktorý bude v budúcnosti slúžiť ako vhodný prímer. Díra je psychosociologický výskum, ktorý si rozhodne neberie žiadne servítky. Tvorcovia dokázali zvoliť vhodný spôsob dávkovania informácií. Hlavné zistíte hneď z úvodu. Následne už len informácie dopĺňate o "pikošky". Môžete si teda naplno užívať vývoj vzťahov/postáv a predovšetkým dialógy narvané úprimnosťou. Záver mal síce náboženský rozmer, ale keď si zoberiete, aké % populácie verí v nejakého Boha, tak to asi inako skončiť ani nemohlo. A keďže som na začiatku spomínal vhodnosť prímeru, tak sa tu samozrejme ponúka prirovnanie k inému vynaliezavému filmu s myšlienkou presahujúcou rozpočet, a to Kostka (1997). Na záver už len dodám, že Díra rozhodne nie je vhodný film ku konzumácii čohokoľvek. Samozrejme s výnimkou nej samotnej. (28.03.2020)

Vykoupení z (vertikální) věznice Díra. A po španělsky. Středobodem je jídlo, respektive vězeňská strava servírovaná zcela netradiční a originální formou. A od toho se odvíjí vše. Obézní jedlíci a vředaři se postí a raději tenhle film bojkotují. Krásný kontroverzní a originální rozměr se tvůrcům podařilo do téhle neotřele šité látky vměstnat. Jen kdyby si film utřídil své nesčetně přebujelé žánrové prvky. Chvíli film zaduje do hororových plachet, pak se ocitáme v dramatu se zjevným sociálním podtextem, filosofuje se, cítit jsou i satirické vlnky, scifi ševelení a vše nepříjemně spláchne artový příboj a několik nedomyšleností. Neznámý režisér s nezapamatovatelným jménem Galdel Gaztelu-Urrutia skvěle navodil syrovost, drastičnost a bezvýchodnost situace. Neustále je někdo umolousaný od krve i exkrementů, kanibalismu se též nevyhýbá, jakmile se ale oprostí od všech nechutností, začne film přešlapovat na jednom místě a nemá se jak pohnout dál. Do klasické formy útěku se vlastně ani nepouští, hlavní hrdina v závěrečné fázi filmu utvoří družbu s černochem, kdy jak dva pablbové jezdí na platformě z patra do patra, rozdávají příděly jídla a fanaticky a nesmyslně oslavují poselství(??) dezertu Panna Cotta, aby (asi) dosáhli kýžené solidarity. Do toho se halucinogenně zjevovali již mrtví vězni. To jsem měl dost. Bylo to nesrozumitelné počínání, taková ta zbytečná snaha mě dostat do klubu náročného diváka. Závěrečná část filmu se mně vůbec nezamlouvala. Dění před ní bylo poměrně zajímavé a poutavé. Sice jsem nechápal, proč se vězňům podstrojují laskominy, úplně zdárně nebylo vyloženo zařazení administrativní pracovnice věznice a jejího psa do cely s hlavním hrdinou a v podstatě se film příliš nezabýval ani tím, kdo vlastně řídí chod věznice a na jakém principu pracuje. Když si vězeň ponechal jídlo, tak v cele mrzlo nebo se oteplilo k zalknutí. Takových originálních nápadů se jistě našlo povícero. Idea (scifi) vězení v totalitním režimu je atraktivní a osvěžující artikl, který divákům nabídl (nevybalancovanou) žánrovou všehochuť a zcela pokažené finále. A jestli se v něm nebudete cítit komfortně, tak tím pádem film splnil svůj účel. 6/10 (07.07.2020)

Dokonalá metafora fungovania našej spoločnosti a to samozrejme nielen tej súčasnej, ale predovšetkým o tú tu samozrejme ide. Solidarita ako riešenie? Nedajte sa vysmiať, na tých dole sa dá predsa aj, doslova, vysrať. Určite treba tvorcom nechať, že pri zámere vyjadriť sa k tomu, k čomu sa vyjadrujú a nízkom rozpočte, urobili a vymysleli to najlepšie, čo sa dalo. Nechýbajú náboženské odkazy a niekoľko prekvapení, pričom samotný záver môže na prvý dojem pôsobiť ako useknutý a vy by ste chceli vedieť reakciu tých hore, prípadne čo je v skutočnosti dole, ale možno doslovnosť by tento film zabila. Nečítajte si tunajší dvojriadkový obsah, najlepšie je nevedieť vopred vôbec nič. (23.03.2020)

Zajímavá myšlenka zpracovaná velmi novátorským způsobem. Tím vším je snímek El hoyo, který Vám tyto atributy nabídne v chladném prostředí futuristické věznice, v němž jeden člověk musí přesvědčit chamtivou většinu, že schopnost rozdělit se vážně platí i v tomto nelítostném prostředí. Jen škoda, že režisér Galder Gaztelu-Urrutia ani na stopáží čítající 94 minut nezodpoví ty nejpalčivější otázky. Ovšem až na tento detail se jedná o "must see" dílo, jež byste si za žádnou cenu neměli nechat ujít. Skvělá práce! (Netflix) (20.03.2020)