Boudu sauvé des eaux
Boudu Saved from Drowning
Réžia:
Jean RenoirScenár:
Jean RenoirKamera:
Georges AsselinHrajú:
Michel Simon, Marcelle Hainia, Sévérine Lerczinska, Jean Gehret, Georges D'Arnoux, Jacques Becker, Jean Dasté, Geneviève Cadix, Régine Lutèce, Jane Pierson (viac)Obsahy(1)
Dobře situovaný pařížský knihkupec Edouard Lestingois (Charles Granval) jednoho dne zachrání tuláka, který se snaží ukončit svůj život v řece. Vezme jej do svého domu, kde se poté společně s manželkou snaží vychovat jej v obyčejného pařížského měšťáka. Budou však není ani schopen ani ochoten tuto roli přijmout. (ČSFD)
Recenzie (18)
Dobře situovaný a volnomyšlenkářský Pařížan Lestingois (Charles Granval ) jednoho dne zachrání ze Seiny sebevraha Clocharda Boudu (Michel Simon). Životem rozčarovaného ubožáka se poté i ujímá. Nikdy by se však nenadál, co mu tento s provede pro změnu s jeho životem... Zpracování komedie Reného Fauchoise v líbezně satirické verzi Jeana Renoira. ()
[2,5*] Komédia, ktorá sa mi zdala viac otravná ako vtipná. Akýsi prototyp typických francúzskych šaškovacích komédií funesovského typu. Veľa pozitív vo filme nenachádzam, snáď len jedno veľmi zlaté žieňa (Sévérine Lerczinska) a najmä pekný obraz, pričom sa predvedie aj Paríž, aký bol pred skoro 100 rokmi. Niečo film povie aj dnešnému divákovi, ale v časom značne ohlodanej forme. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
[5/10] (Pathé, Sirius) (Čb. /// Produkce: Jean Gehret, Michel Simon /// Scénář: Jean Renoir, Albert Valentin podle divadelní hry Boudu sauvé des eaux Reného Fauchoise /// Kamera: Georges Asselin, Marcel Lucien /// Hudba: Léo Daniderff, Raphael, Johann Strauss [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Milý exkurs do francouzské filmové komedie na počátku zvukového filmu. Když se člověk přenese přes ten naivně vyznívající humor, který se s veselohrami meziválečního období (u nás teprve první republiky, ve Francii již třetí ;-)) ale běžně pojí, nakonec nemůže být zklamán. Michelu Simonovi coby přírodnímu bezdomovci, který se najednou ocitne v měšťackém domě, divák i ten tulácký původ nejednou věří. Třeba když se v policích v kuchyni prodírá rukama mezi nářadím a u toho si vůbec nevšímá padající hrnce, stejně jakoby člověk v přírodě nevnímal padající lístí ze stromu při zběru ovoce. :-) Naštěstí film není pouze o gagech s ničením či padáním věcí a do popředí se dostává i výrazný sociální rozměr. Osobně se mi velice líbily poslední závěreční minuty se svatbou na lodi a finální pointa v přírodě. Jean Renoir již zde v některých scénách projevil cit pro jakousi poetickou režii, kterou pak využil mj. ve slavné Velké iluzi (1937). Za ten závěr musím dát s mrknutím tu jednu hvězdičku navíc. 70% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()
Pobuda Boudu je najsympatickejší vo chvíľach súkromného trávenia času na voľnom vzduchu. Akonáhle sa dostane do domu - antikvariátu a zároveň obydlia jeho majiteľa, stáva sa z neho neznesiteľný výtržník a podrývač. Taký zlomyseľný Švejk. Alebo pravicový anarchista, ktorý hľadí len na osobné výhody a celý svet okolo neho je len konkurenčným prostredím. Možno sa režisér snažil ukázaním súboru giest neznesiteľnej svojvôle Boudua poukázať na to, že ak vylezie človek z obydlia von, môže v kľude popiknikovať pri rieke, nakŕmiť a vyvenčiť domáceho mazlíčka a s vtipom si usierať z upätých mamonárov (v tomto zmysle je nezabudnuteľná scéna ako vandrák Boudu dáva získaných päť frankov majiteľovi auta v obleku na chleba). Ak však človek ostane dlhodobejšie v uzavretých ohradách domu, ktoré zdieľa s rodinou, nasaje z vnútorného naakumulovaného vzduchu akúsi baktériu zlomyseľného chaosu. Tá spôsobí, napriek vzdelaniu (alebo s jeho pomocou: Boh súď!) faloš a pretvárku vo vzťahu, svojvoľné rozhodnutia bez poradenia sa s inými a solidaritu s biednymi. Tá však nevedie k vykúpeniu, ale spôsobí len ďalší chaos, pretože ani bedári nie sú imúnni voči infekcii stredostavovskej pokryteckej zlomyseľnosti. Škoda len, že keď hlavná postava zmizne z obrazu, svižný dej začne pokuľhávať. ()
Reklama