Réžia:
Rob ReinerScenár:
Nora EphronKamera:
Barry SonnenfeldHudba:
Marc ShaimanHrajú:
Billy Crystal, Meg Ryan, Carrie Fisher, Bruno Kirby, Steven Ford, Lisa Jane Persky, Michelle Nicastro, Gretchen Palmer, Robert Alan Beuth, Joe Viviani (viac)VOD (5)
Obsahy(1)
Keď Harry stretol Sally, neboli si navzájom vôbec sympatickí. Sally vadili predovšetkým Harryho úvahy o sexe. Pri ďalšom náhodnom stretnutí sa spriatelili a keď sa Sally rozišla so svojim priateľom, Harry ju utešoval. Čoskoro však začali cítiť, že je medzi nimi niečo viac ako priateľstvo, zároveň sa však obávali, že by prípadným ľúbostným vzplanutím mohli svoj pekný vzťah zničiť... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (357)
Harry a Sally - Crystal a Ryan vyzerajú ako pár naozaj skvele. Postup deja po piatich rokoch je precízny a úryvky s manželmi a ich príbehom su milé. Všetko je veľmi dobre urobené, nič sladké, nič chladné. Telefonáty ma dostali, naozaj som sa pobavila. Ale neviem prečo, nemôžem dať 5*. Nedokážem to vysvetliť, možno preto že Billy Crystal vyzeral trochu... neviem, nesympaticky? Ale to už je osobný názor a tak sú to dobré 4*. Jedna z najlepších romantických a naozaj odpovedajúcich žánru "komédii" // Pozreté po druhý raz ...videla som ten istý film? Zrejme som sa zmenila ja. Úžasné a má zaslúžených 5*. ()
Keď Harry stretol Sally.....tak ten jej toho chuderke toľko natáral v tom aute, že musela mať z toho bordel a psychické problémy presne do doby, keď sa ako v správne šablónovitej romantickej komédii dajú dokopy. No povedzte, chlap sa stretáva so ženami iba preto, že sa s nimi chce vyspať a to aj dokonca vtedy, ak sú škaredé! Interpohlavné priateľstvo je vylúčené! A to jej hovorí, ešte keď je mladá a stretáva sa s mnohými kamarátmi. Zabiť ho je málo. Skoro ma ukecal na stovku. Ešte si to raz niekedy dám, možno sa mu to podarí. ()
Když si chce člověk odpočinout u filmu, ideální je romantická komedie. Dnešní zástupci tohoto žánru jsou bohužel dost často bezduchá a tupá dílka, na která většinou nemám nervy, proto lovím ve starých dobrých vodách. A ideální romantická komedie, která z vás neždíme potoky slz, která naplňuje obě slova z názvu svého žánru - romantika, komedie (čili se smějete), je právě film Když Harry potkal Sally. Navrch má film uvěřitelný a dobrý scénář, roztomilou Meg Ryan a z filmu čišící inteligenci, ne hloupost. Klasika, jak má být. ()
Krásny a vzrušujúco vyrozprávaný príbeh, ktorý vo svojej podstate je veľmi zábavný. Ma viacero úsmevných momentov a aj viacero zábavných hlášok. Ústredný pár Ryan- Crystal bol bravúrny, navzájom sa neskutočne doplnali a hodili sa k sebe a to Crystala nemám v obľube, ale herecky bol ukážkový. Film hrá na city, sú tu rozchody, túžba, priateľstvo a hlavne láska, ktorá kvitne za každých okolností a v tomto filme to nieje inač. Troška komplikovanejší príbeh lásky, kde musia byť nepríjemné rozchody, aby potom prišiel (ne)predvídateľný happy end. ()
Velmi solidní romantická komedie, která na jednu stranu zůstává v zaběhnutém řádu věcí a to svým vyprávěním, vývojem (i koncem), ale daleko přesahuje své konkurenty opravdu inteligentním a místy i kousavým humorem. Což v praxi znamená, že se na film můžete dívat i bez inzulinových injekcí ukrytých v nočním stolku a dokonce i v případě, že máte (podobně jako já) smrtící alergii na růžovou barvu a plyšová zvířátka. Jinak celý film jsem se nemohl zbavit dojmu výrazného vlivu Allenových komedií ze sedmdesátých let (především mám na mysli Annie Hallovou a Manhatten), které pod satirizujícím povrchem ukrývají skutečnou, nepřikrášlenou lidskost. Ostatně i hlavní postavy v sobě nesou tento „oživující“ rozpor – civilnosti se nám dostává právě skrze Crystalův pesimistický cynismus, či naivní náročnost Ryanové. Ovšem právě tohle je na snímku vůbec to nejlepší. Až skrze „vadnost“ se postavy stávají lidmi, ke kterým postupem času cítíme čím dál tím větší empatii a proto nás poté ty po cestě rozsypané střípky a odlesky romantiky mohou naplnit mnohem větším dojetím, než by mohl dosáhnout film s prototypy charakterů alá pán a paní bezchybní. Ono když se nad tím zamyslíte do důsledků, je to docela zajímavý fenomén. Opravdového pohnutí se člověku nedostává po shlédnutí ideálu, ale až v ideálu, který je přiložen do kontrastu s nedokonalostí. Kdybychom si odskočili do jiného žánru, co jiného dělá hrdinské činy opravdu zářivými, než jejich těžkost (která je sama o sobě temnou) a k čemu by byl třeba příběh zobrazující utrpení, které není vykoupeno lidskou odvahou, tím inspirujícím výkřikem „navzdory utrpení půjdu dál“? Asi tak jako bílá opravdu vynikne až ve chvíli, kdy je dána na černé pozadí, pro skutečný projev ideálu lásky je nutná nedokonalost. Tím vlastně autoři řekli hodně podstatnou věc o milostných vztazích (a o vztazích obecně). Láska není o nalezení dokonalého partnera bez chyb – láska je přijetím chyb druhého, a to takovým způsobem, až se i ony stanou součástí neopakovatelné dokonalosti toho, koho milujeme. ()
Reklama