Toto je Spinal Tap

(1001) Hehe, chtěla bych vidět Ozzyho, jak se na to dívá a myslí si, že to je skutečný dokument. Taky by mě zajímalo, jestli nápad o spontánním vzplanutí v hudebním mockumentary sebral Zelenka tady. Plus osudem bubeníků se prý Rowlingová inspirovala při prokletí postu učitele obrany proti černé magii, že nikdo z nich nevydrží ani rok. Ano, tento komentář vám z větší části přinášejí zajímavosti z IMDB, já osobně nemám moc co dodat. (27.04.2022)

Neco mezi Mnaga Happy End a Almost Famous. Spise z dokumentarniho hlediska (jako Mnaga) a pritom hudba a prostredi a vubec tak nejak svet, kdese to odehrava je blizsi Almost Famous. Ale je to nudnejsi, nez oba dva zminovane. Mnaga je daleko vetsi sranda a Almost Famous je vyborne po filmove strance, navic s lepsimi hereckymi vykony a tak. Vlastne nevim, jak moc je tento dokument pravdivy, ale nezajima me to. Stejne tak nevim, jak tomu bylo u Almost Famous. (04.12.2005)

Sledujeme smůlou provázené turné legendární kapely Spinal Tap - skupina zabloudí na cestě ze šatny a netrefí na podium, musí hrát na večírku vojenské základny, problémy s rekvizitama ... :-) Pro fanoušky osmdesátkového rocku a metalu je to strašná prča, i když je pravda, že ti muzikanti jsou jaksi slušní v porovnání s takovými Motley Crue, jejichž biografii jsem nedávno četl :-) Nechybí ani blonďatá "Yoko Ono" :-) (10.11.2012)

Ten hudební styl úplně nebyl mým šálkem kávy a nad texty písní jsem víc kroutil hlavou, než že by mě rozesmály, ale to by mi ani nevadilo, když jsem během více hudebních vystoupení dokázal patřičně zpozornět. Nemám problém věřit, že tato mystifikační komedie mohla být v americkém mainstreamu v oné době menším zjevením, že spustila podobný typ dokumentárně laděných filmů s fiktivním příběhem různých kapel a mohla inspirovat další tvůrce po celém světě včetně Petra Zelenky, jehož Mňága – Happy End mě nesmírně pobavil. Tady jsem se pákrát zasmál, u dvou scén i nahlas, ale těch povedených vtípků zas tak moc nebylo a víc, než humorem (o který spolu s mystifikací režisérovi zřejmě šlo nejvíc) mě film upoutal autentickou atmosférou hudebních zkoušek a zákulisního pohledu do chodu hudební kapely. Ta iluze hudebního dokumentu, jenž je tady coby žánr parodován, se povedla a funguje, jen prostě na celovečerní stopáž sama o sobě už po letech nevystačí. Souhlasit musím s těmi, kteří píší, že na Spinal Tap už mezitím napadl kus prachu. Zbyla přelomová vlašťovka subžánru, která možná byla jedna z prvních, často se zmiňuje v různých filmových přehledech, ale u níž mám zároveň pocit, že stihla být již překonána daleko lépe a vtipněji zpracovaným prvotním nápadem, třeba pro našince zmíněným Zelenkou. [60%] (01.04.2023)

Myslel som, že najnebezpečnejšie povolanie na svete je rybár na aljaške. Ale kdeže, byť bubeníkom v kapele Spinal tap zaručuje 100% úmrtnosť. Ale aspoň si užijete zopár dobrých koncertov a nedožijete sa jej úpadku. Našťastie majú v Japonsku radi sex na farmách. Mám pocit, že sa po pozretí tohto mystifikačného dokumentu poučili Bon Jovi, Kiss, Europe, Poison, alebo Van Halen, akou cestou sa hudobne neuberať, ako trafiť včas na pódium, ako vychytať technické muchy na pódiu a ako sa vyhnúť ponorkovým problémom s ostatnými členmi kapely. Pokiaľ máte kapelu, na ktorú kedysi chodilo 150 ľudí a dnes je to už iba 15 v pondelok v Randali, neznamená to, že strácate popularitu, ale že je vaše publikum viac selektívne. Takže hlavu hore, určite to nie je váš koniec, pretože vesmír je nekonečný! (18.12.2012)