Havel

Docela zajímavá forma (ty zcizovací efekty - divadlo, metafory - žebřík na uhlí). Dvořák v pohodě, víc mě ale fascinoval Hofmann. Občas bylo těch vyfabulovaných věcí až příliš - proč by mě třeba Majer (Kohout?) bránit své ženě podepsat Chartu 77, když byl spoluautorem toho textu? Ale hlavně se mnou ten film emocionálně vůbec nehnul, což je u filmu o Havlovi docela zvláštní. A pokud se máme na Havla dívat jako na film životopisný, tak tento žánr je nedotažený přímo trestuhodně. 50%. (17.08.2020)

Neviem, či mal byť toto pokus o životopisný film, ale často vyznel skôr ako karikatúra, najmä keď sa račkujúci Vašek rozčuľuje. Čo sme sa vlastne dozvedeli? V podstate nič, len, že pri tej charte pán Láhev neváhal piť rovno z fľaše a dosť „děfkařil“, žiadna žena mu očividne nebola cudzia, vydatá, nevydatá, to je jedno. Film som videl aj s anglickými titulkami, neviem teda, či to bolo tak vo všetkých zneniach, ale ak toto má byť film smerovaný aj pre zahraničie, možno sa nenašinec bude právom pýtať, prečo je po tomto človeku vlastne pomenované letisko. Ale aspoň som sa dozvedel zaujímavú vec, o ktorej dom doteraz nič netušil. Že vlastne ten Vašek Havlů mal v podstate ku komunizmu blízko. Veď aj Lenin mal ženu + milenku a situáciu vyriešil tým, že obe s ním nakoniec bývali v jednej domácnosti. A vida, vo filme sa dozvieme, že Vašek chcel to isté... (05.11.2020)

Mozaiková exkurze do života postavou nevelkého, myšlenkami velkého ráčkujícího muže české politické historie. Exhumace Vladimíra a Antonína Dvořáka vyloučena, Josef Dvořák sice podstatně slevil ze svých vodnických kreací, nicméně soudruzi mu takovou úlohu budoucího státníka nesvěří, Jiří Dvořák brilantně tančí, čte komentáře k reality show a o vánocích mává na diváky pohádek coby čert Uriáš, ale podoba s Havlem veškerá žádná, v úvahu nepřipadají ani někdejší desetibojař Tomáš Dvořák, bývalý hokejista Radek Dvořák a hudební skladatel Michal Dvořák. Je rozhodnuto, Václava Havla může ztvárnit pouze jediný muž - jakýsi Viktor Dvořák, paradoxně nejméně známý z vypsaných osobností. A jeho kreace je úžasně podmanivá, hodná ocenění, natolik objemná, až vše ostatní kolem ní téměř zaniká a téměř nic neuvízne z celého filmu v paměti. Pravda, když ho pak ve vězení ostříhali a oholili, tak to podstatně kazilo dokonalou podobu, herec totiž rázem vypadal až moc současně a Havla už vůbec nepřipomínal. Mapovaná "disidentská" léta, konkrétně období 1968 - 1989, jsou stroze, ledabyle i nepříliš vzrušivě podávána a popisována, filmem propluje nemalé množství postav, lépe řečeno figurek, co nemají daleko do karikatury (viz Martin Hofmann coby Pavel Landovský), v nichž se bez řádných jmenovek není možné orientovat, navíc se postavy moc neoslovují, a vlastně tihle Havlovy soukmenovci ani k žádnému propracovanému účelu neslouží. Vyskytne-li se potenciálně zajímavá a působivá scéna, je vzápětí devalvována absurdním režijním záměrem udělat z ní umělecky zabarvenou. Tak třeba občan Havel se účastní ideologicky postaveného a z diváckého pohledu nicneříkajícího soudního řízení s perzekuovanými odpadlíky, to trvá jen asi minutu, a scéna se rázem nesmyslně trikově proline do divadla, to samé si užijeme ještě ve vězeňské sekvenci. Kam se Havel hne, má za zády uřvaného Lanďáka. Třeba to tak bylo, Landovský ovšem působí přinejmenším jako zaostalá karikatura výstavního omezence. Nutno přiznat, že to není až tak chyba tvůrců, on i ve skutečnosti mnohdy tak působil. Havel je také zobrazen jako milovník žen. Barbora Seidlová je pěkná akvizice do souboru filmových milenek. Mezi tou změtí víceméně kusých informací, věřím, že méně (političtí) znalí diváci budou tápat, vyniká kamera Jana Šťastného, náležité péči se dostalo také výpravě a vlastně i masky mají něco do sebe. Občan Havel přikuluje, Havel u psacího stroje, Havel, co čeká na povolení od "estébáků", zda může svoji manželku doprovodit na nákup, kteří vytrvale vartují za dveřmi jeho bytu, i Anna Geislerová oblečena ležící a pokuřující cigárko na posteli. A nakonec Havel vystupující na balkon před dav lidí, což je velmi pamětihodná sekvence. Ano, svých vysoce položených ambicí film rozhodně nedosáhl, ovšem chce-li divák prožít necelé dvě hodinky se zdařilým dvojníkem Vaška, naskytla se jedinečná možnost. 6/10 (08.11.2020)

Pro naprosto nezúčastněného pozorovatele ten film nemůže dávat smysl. Jakože jak se to mohlo stát, že se člověk s tímhle CV stal prezidentem republiky. Pro nás, trochu informované, je to taky celkem rébus, ale člověk časem přistoupí na tu hru, že tu nepadají žádná jména. Viktor Dvořák bezchybný, stejně tak výborný Martin Hofmann jako živelný Lanďák. Aňa Geislerová je možná k diskuzi, ale rozšířil jsem si obzory, jak moc byla paní Olga důležitá žena v životě Václava Havla, o tom se už dneska málo mluví, takže díky za to. Finále z Václaváku je famózní a dojemné, ale pro méně informované to nedává smysl. Jo, to už jsem říkal. (10.11.2020)

Bez ohledu, jaký je čí vztah k Havlovi, toto je banální film, který nepřináší nic zajímavého. Zobrazuje Havla jako člověka se žlázami, ale bez mozku. Za celý film nic konkrétního nenapíše, s nikým nediskutuje, nevidíte pořádně žádnou jeho divadelní hru, veřejný proslov nebo moment, kdy v diskusi spojí oddělené tábory. Havel je ve filmu potlačený jako politická a intelektuální osoba a řeší se jenom jeho soukromá morálka, ale bez toho, že si uměl užívat života i jinak. Kdyby byl Havel konzervativní politik, který upírá práva homosexuálům (případně lživě tvrdí, že už mají vše, co potřebují), a sám byl vskrytu homosexuál, tak by šlo o konflikt zásadní. Ale mít milenky v liberálním disidentském prostředí, které žádalo víc svobody nikoli v soukromé ale veřejné sféře, žádný konflikt nezakládá. (23.07.2020)