Havel
Havel
Václav Havel
Réžia:
Slávek HorákKamera:
Jan ŠťastnýHudba:
Petr MalásekHrajú:
Viktor Dvořák, Aňa Geislerová, Martin Hofmann, Barbora Seidlová, Stanislav Majer, Adrian Jastraban, Jiří Bartoška, Mikuláš Křen, Zdeněk Pecháček (viac)VOD (5)
Obsahy(1)
Životopisný film Havel prináša príbeh jednej z najvýraznejších postáv česko-slovenskej histórie z disidentského obdobia, keď ešte Václav Havel nebol slávnou osobnosťou. „Portrét štátnika nečakajte,“ sľubuje režisér Slávek Horák. Film sa sústredí na Havlov búrlivý osobný život, ktorému dominuje boj za pravdu a správnu vec, prenasledovanie, väzenie, ale aj milostné aféry, pochybnosti o sebe samom a humor. V centre všetkého však stojí atypický, no o to silnejší vzťah s manželkou Olgou. Dej filmu sa odohráva medzi rokmi 1968 a 1989 a zachytáva premenu hlavného hrdinu od ľahkovážneho, úspešného dramatika zo šesťdesiatych rokov cez bojovníka za ľudské práva v rokoch sedemdesiatych až po väzňa a potom aj vodcovskú osobnosť nežnej revolúcie v roku 1989. Dejiny sú ale až v druhom pláne, dráma Havel ponúka predovšetkým veľký, vzrušujúci a málo známy príbeh osobnosti svetového významu. (Bontonfilm SK)
(viac)Videá (3)
Recenzie (433)
Mohl by už někdo natočit film o normalizaci, kde deset sekund po započnutí "rizikové" scény typu diskuze v bytě nebo oslava v kulturáku nevrazí do dveří zelené uniformy? A kde den co den od roku 1968 do roku 1989 nestojí před bydlištěm hrdinů nenápadné VAZy s podřimujícími příslušníky? Kde se drtivá většina scén neodehrává na podzim, protože klišé o "šedivosti" všeho a všech? Přítomnost mechanismů "dohlížení a trestání" lze přece zobrazit mnohem rafinovaněji. Zde se ale jedná o neuvěřitelně povrchní dílo v čemkoliv, co se snaží popisovat. Film o střídání žen bez sexu. Film o politikovi bez politiky, spisovateli bez psaní a mysliteli bez přemýšlení (vrcholným intelektuálním výkonem filmového Havla je nápad se zprávou V PÁTEK U MĚ DOMA napsanou na krabičce cigaret, scéna trvá nápadně dlouho a celý onen proces je zaznamenáván až podezřele puntičkářsky...koho jiného než Havla by mohlo něco tak úžasného napadnout, že?). Film o velmi konkrétním společenském millieu, kde celou složitou síť vztahů a dohod představuje jediný bodrý "buddy" a filosof, který potřebuje naházet uhlí do sklepa. Film o rebelství proti režimu, kde jediným zobrazeným činem, který vykazuje určitý filmový drajv, pohyb směrem vpřed a proti něčemu (tedy žádné ohrané statické posedávání s perem nad stolem o podpisech či nepodpisech), je sebrání zapomenuté policejní čepice ze střechy auta VB a následný nástup na party se stylovým doplňkem na hlavě. Dřevěnost opakujících se motivů jako bílý papír nebo barvení plotu mlátí dveřmi. Dovedu si pak v kontextu čiré banality, jíž se film vyjadřuje, představit, že na velkolepě pojaté metafory se vstupy divadelní scény do reality je scenáristické duo po právu hrdé, ale bohužel se opět jedná o zcela zbytečný ornament, který nepřináší nic obohacujícího, natož originálního. A to raději ani nezmiňuji, že to měl být film o Havlovi. ()
Václav Havel bez jiskry. Chybí tomu emoce. Podařená je mizanscéna a výprava, scénář neobjevný, stejně jako casting - to, co skvěle fungovalo v Českém století, kde si Havla bravurně střihl Marek Daniel, tady moc nefunguje...Viktor Dvořák prostě Havel není, alespoň v mých očích. Martin Hofmann ovšem Lanďák jo! Slávek Horák není špatný režisér, ovšem to, co zdobilo jeho režijní debut Domácí péče, tedy jakási opravdovost a obecně lidský rozměr, to jeho Havel nemá...velká škoda...Havel je bohužel stejné zklamání jako Milada...velmi důležitý biografický film o velké české osobnosti, který se bohužel tak uplně nepovedl...přesto díky za něj! ()
Havel mě neurazil. Gratuluju. Jiný cíl předpokládám a doufám nebyl, protože jiného cíle tahle impotentní, sterilizovaná a ustrašená... věc... dosáhnout nemůže. Rozbor nějakých nezáměrných implicitních vyznění by byl dost nešťastný, na druhou stranu Havel je zcela zjevně filmem, který k hlubšímu zamyšlení nevybízí a nestojí o něj. Musím si vygooglovat nějaké reakce ze zahraničí - jsem zvědavý, jak budou reagovat na Havla jako postavu, zvlášť když je zobrazený předně jako zakřiknutý ťunťa. Není mi jasné, čím vyvážit jeho osobní morální selhání ve vztahu k Olze (která nejsou v žádném vztahu s politickou linkou a jsou beztak zobrazena jako normální a odpovídají pohledu na ženy všech ve filmu včetně filmařů samotných, tak mi ani není jasné, o jak pochybné chování má v kontextu příběhu jít) a už vůbec jak chápat, že se film na rozdíl od všech ostatních a aktivnějších postav věnuje zrovna tomuhle nezajímavému pánovi - lidem bez znalosti Havlova jména to musí být mnohem divnější. Že je nakonec odnikud prezidentem, musí být hodně WTF zvrat srovnatelný s Šestým smyslem. PS: Že byl do role předního českého intelektuála Patočky obsazen prototyp českého anti-intelektuálního snobství oproštěného od myšlenky a názoru Jiří Bartoška, by byl v jakémkoliv jiném filmu podvratný vtip, zde je to jen smutné. ()
Bez ohledu, jaký je čí vztah k Havlovi, toto je banální film, který nepřináší nic zajímavého. Zobrazuje Havla jako člověka se žlázami, ale bez mozku. Za celý film nic konkrétního nenapíše, s nikým nediskutuje, nevidíte pořádně žádnou jeho divadelní hru, veřejný proslov nebo moment, kdy v diskusi spojí oddělené tábory. Havel je ve filmu potlačený jako politická a intelektuální osoba a řeší se jenom jeho soukromá morálka, ale bez toho, že si uměl užívat života i jinak. Kdyby byl Havel konzervativní politik, který upírá práva homosexuálům (případně lživě tvrdí, že už mají vše, co potřebují), a sám byl vskrytu homosexuál, tak by šlo o konflikt zásadní. Ale mít milenky v liberálním disidentském prostředí, které žádalo víc svobody nikoli v soukromé ale veřejné sféře, žádný konflikt nezakládá. ()
Galéria (63)
Zaujímavosti (22)
- „Jsem odnaučený kuřák a číslo vykouřených cigaret během natáčení bude asi děsivé. Pamatuju si na dva dny, kdy se mi sešly silně kuřácké obrazy, a troufnu si říct, že jsem si za celý den zapálil kolem padesáti cigaret, možná i víc“ prohlásil představitel Havla Viktor Dvořák. (Duoscop)
- „Věděli jsme z doslechu, že Havlovi má být trochu podobný, ale když přišel na casting, úplně nám vyrazil dech. Byl to prostě on! Nejen vzhledem, ale především chováním, charismatickým spojením přirozené inteligence, ohleduplné slušnosti a smyslu pro humor,“ říká režisér Slávek Horák o Viktorovi Dvořákovi. (SONY_)
- Scénář k filmu vznikal tři roky, řada dramatických momentů vychází z faktů, jiné už ale vznikly v autorské licenci. „Havel je hraný film, ne učebnice. Jak říkají všichni velcí vypravěči – ‚Nikdy nenechte stát fakta v cestě dobrému příběhu‘,“ zdůrazňuje režisér Horák, jenž je společně s Rudolfem Suchánkem i autorem scénáře. (Bontonfilm)
Súvisiace novinky
Cenu filmových fanoušků si převzal Vít Klusák!
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes oznámila kompletní seznam nominací pro 28. ročník výročních cen Český lev. Celkem 190 akademiků hlasovalo o 87 hraných, dokumentárních, animovaných a… (viac)
Centrum Prahy ožije 27. MFF Praha - Febiofest
MFF Praha - Febiofest již 18.9. 2020 odstartuje 27. ročník. Mění své působiště a jeho novým domovem se stává Cinema City ve Slovanském domě. Promítat se bude také v Ponrepu, Edison FilmHub a nově v… (viac)
46. ročník LFŠ odhaluje program
Od pátečního poledne 7. 8. až do středeční noci 12. 8. 2020 nabídne Letní filmová škola plnohodnotný program, vedle historických a současných filmů se dostane i na divadla, koncerty a další… (viac)
[VIDĚNO 18.12.2020] Snímek 'Havel' velmi sugestivní introspektivní optikou nahlíží pod háv civilního života prvního, a zároveň posledního českého prezidenta, který se nechoval jak narcistický sociopatický pro-kremelský velečurák, tedy Václava Havla - a jeho životem se zaobírá v poměrně širokém časovém rozmezí zasazené do éry tzv. normalizace (tedy mezi lety 1968 - 1989). Snímek se avšak nesnaží jeho personu vykreslit jako velkolepého státníka, všestranného umělce, svobodomyslného levicového intelektuála, politického disidenta, a nedotknutelnou historickou ikonu se vším všudy, ale jako obyčejného člověka se všemi osobními neduhy a kontroverzemi s ním spojenými - ačkoliv v mnoha ohledech tato snaha působí spíš kontraproduktivně - a zejména se pokouší intimně reflektovat konflikt milostného trojúhelníku vně polyamorického vztahu mezi Havlem, jeho první ženou Olgou, a avantýry které prožívá s dalšími přítelkyněmi.... Životopis si vzal na paškál režisér Slávek Horák (notoricky známý svou koprodukcí reklamních spotů), který si - vzhledem k neuvěřitelně komplexní obsáhlosti celého tématu - ukousl příliš velké sousto (nejen z onoho důvodu že se jedná teprve o jeho druhý celovečerní film) - kvůli čemuž je tento životopisný portrét o jednom z největších československých státníků záměrně komorní, konvenční, a úmyslně využívá symboliky a metonymie - nemluvě o celkově promarněném narativním potenciálu. Ačkoliv herec Viktor Dvořák ztvárnil Havla velmi kultivovaně, a věrohodně se ujal jeho ambivalentního charakteru a introverzní mimiky a artikulace, jeho ambiciózní výkon podkopává nekoherentní scénář který širokým obloukem opomíjí Havlův impakt na společenské konsekvence při naplňování jeho idealistické vize osvobození Československa od totalitního marasmu. S čímž se okamžitě pojí stěžejní negace celého filmu - tedy epistemická banalizace jeho majestátní, a přesto altruisticky tajmené i niterné osobnosti.... Namísto toho Horák razantně nabízí subjektivizovanou karikaturní fabulaci (což pro zaryté dějinofily může představovat výrazný renonc), a historické pozadí si revizionisticky přetváří k obrazu svému - paradoxně se prostřednictvím tohoto prizmatu nepodařilo Havlovu osobnost zprofanovat - mnohé pasáže kupříkladu originálně aranžuje do formy divadelní inscenace, čímž se snímek snaží být co nejvíc divácky benevolentní. Horák totiž charakter Havla nekoriguje jako signifikantního revolucionáře 20. století, ale spíše jej charakterově koncipuje jako neviditelnou figurku, která mezi jednotlivými historickými milníky latentně proplouvá - laicky řečeno: Havel se od začátku nachází v doslovném i přeneseném významu na surreálném pomezí divadelního pódia a prostoru za oponou - což umožňuje diegetickou fluktuaci mezi různými sférami, díky nimž může divák perspektivně nahlížet do zákulisí, a zároveň obnažovat triviální mechanismy mocenské nerovnováhy. Přesto se nedočkáme Havlovy osobní rezistence vůči příkořím ze strany autoritářů komunistického režimu, která je ve snímku referována velmi latentně - no a samotnou Sametovou revolucí, nejvýznamnější etapou našich novodobých dějin, se snímek věnuje v posledních cca deseti minutách - a vzhledem k tomu, že scenáristická rešerše pod záštitou mnoha odborných konzultací byla sestavována takřka dva roky, tak v rámci narativních disproporcí je to nehorázná bída. Krom zmíněných aspektů a patetického závěru lze tak jedině adorovat scénografii jež akurátně reflektuje společenské manýry doby.... Přesto lze vnímat film o Havlovi jako pomyslný epitaf, který se do dějin český kinematografie rozhodně nezapíše - nicméně nabízí hodnotný mravní apel k doktríně, že svoboda a demokracie s sebou přináší zodpovědnost, a nelze na ní spoléhat jako na zafixovaný garant. VLASTnoručně tak snímek nedoporučuju všem voličům SPD, Trikolory, klausovcům, zemanovcům, a rusofilním kolaborantům a flaztencům.... // VERDIKT: 6,7 havloidních pravdoláskařů z 10 // () (menej) (viac)