Havel

Mohl by už někdo natočit film o normalizaci, kde deset sekund po započnutí "rizikové" scény typu diskuze v bytě nebo oslava v kulturáku nevrazí do dveří zelené uniformy? A kde den co den od roku 1968 do roku 1989 nestojí před bydlištěm hrdinů nenápadné VAZy s podřimujícími příslušníky? Kde se drtivá většina scén neodehrává na podzim, protože klišé o "šedivosti" všeho a všech? Přítomnost mechanismů "dohlížení a trestání" lze přece zobrazit mnohem rafinovaněji. Zde se ale jedná o neuvěřitelně povrchní dílo v čemkoliv, co se snaží popisovat. Film o střídání žen bez sexu. Film o politikovi bez politiky, spisovateli bez psaní a mysliteli bez přemýšlení (vrcholným intelektuálním výkonem filmového Havla je nápad se zprávou V PÁTEK U MĚ DOMA napsanou na krabičce cigaret, scéna trvá nápadně dlouho a celý onen proces je zaznamenáván až podezřele puntičkářsky...koho jiného než Havla by mohlo něco tak úžasného napadnout, že?). Film o velmi konkrétním společenském millieu, kde celou složitou síť vztahů a dohod představuje jediný bodrý "buddy" a filosof, který potřebuje naházet uhlí do sklepa. Film o rebelství proti režimu, kde jediným zobrazeným činem, který vykazuje určitý filmový drajv, pohyb směrem vpřed a proti něčemu (tedy žádné ohrané statické posedávání s perem nad stolem o podpisech či nepodpisech), je sebrání zapomenuté policejní čepice ze střechy auta VB a následný nástup na party se stylovým doplňkem na hlavě. Dřevěnost opakujících se motivů jako bílý papír nebo barvení plotu mlátí dveřmi. Dovedu si pak v kontextu čiré banality, jíž se film vyjadřuje, představit, že na velkolepě pojaté metafory se vstupy divadelní scény do reality je scenáristické duo po právu hrdé, ale bohužel se opět jedná o zcela zbytečný ornament, který nepřináší nic obohacujícího, natož originálního. A to raději ani nezmiňuji, že to měl být film o Havlovi. (05.02.2021)

Není to zdaleka tak špatné, jak se mnohdy vypráví. U takto exponované osobnosti s jejími obsáhlými a košatými osudy bude vždy problematické pokusit se nějak komplexněji obsáhnout její život a vždy bude někomu "něco" chybět. Já spíše než mělkost a nedostatečnou obsáhlost vidím individuální příležitost k mnohému zamyšlení za předpokladu určitých základních vědomostí o tématu, kdy určité informace jsou blokovány i vědomě (jména dalších postav). Je asi na jednu stranu dobře, že tvůrci s ohledem na Havlovu osobnost a dílo přidali divadelní hravé prvky a netesali monumentální sochu typu Wajdova Walesy, ale na druhou stranu právě v těch monumentálních chvílích je Havel nejlepší (závěr je fakt působivej, ale já mám u všeho co se týče 17. listopadu zvýšenou dojímavost). Ano není to asi nějaké nezapomenutelné dílo kinematografie, ale ve finále fajn film, za který není třeba se nějak stydět. Bohužel ale jednu zásadní obsahovou vadu přeci jen má, a tou je nedostatečné vylíčení Havlových kvalit. Takto zůstává záhadou, proč se tahle trochu srandovní figurka vlastně stala vůdčí osobností, vidíme, že na něj ženský letí a všichni ho uznávají, ale vlastně kromě hrdinského přijmutí žaláře vůbec nevíme proč a filmová postava tak nepůsobí. Film o tako zásadní osobnosti českých moderních ději by jistě nějakých 15-20 minut navíc snesl, a do těch, prosím, propašovat více Havlových myšlenek, výroků, her / knih. (08.01.2024)

Naprosto špatně zpracovaný ten konflikt Havla s totalitou. Nejdramatičtější scéna se mě tam jeví, ta ve které Havel své ženě a milence nad sklenkou vína navrhuje, aby všichni tři žili na Hrádečku, to bylo teda něco. Většina chlapů by takovou žádost asi nepřežila, ale ten film nemá  dusnou atmosféru ani při vysleších, ani dizidentskou náladu nebo atmosféru tehdejší doby a než udělat takový závěr, tak to radši nic. Oceňuji, že zde není Havel nějak glorifikován, protože toho jsem se bál, ale tohle tvůrci zvládli docela dobře. Naprosto perfektní je to s herci. Viktor Dvořák jedinečný, opravdu bylo vidět, že má Havla nastudovaného, zrovna tak Martin Hofmann jako Lanďák se trefil a palec nahoru Aňu Geislerovou i ona Olgu dala dobře. No, dám filmu stejný počet hvězd jako bych dal i Havlovi, tedy 3 s přimhouřenýma očima. (18.01.2022)

Velmi slabé. O Havlovi toho totiž film ve skutečnosti mnoho neříká. Tvůrci posbírali jen několik útržků, byť těch nejznámějších, a navlékli je do scénáře, který ztrácí to nejdůležitější – emoce a pospolitost. Divák není vůbec vtažen do víru událostí, které Havla vynesly až do čela disidentské skupiny, nemá možnost zachytit klíčový moment Havlova přerodu z odvážného dramatika v politického rebela a buřiče, jehož svědomí je stejně křehké jako zdraví, s nímž hazardoval právě tak jako se svou láskou k Olze. Režisér Slávek Horák a jeho tým vlastně před divákem rozprostírají jen jakési fotografické album, v němž přehledně otáčejí list za listem, v domnění, že tím podávají nejvýmluvnější portrét prvního polistopadového prezidenta, spisovatele a dramatika, člověka, pro kterého byla víra v lidskou svobodu a spravedlnost alfou i omegou veškerého konání i myšlení. Problém je v tom, že to není film o Havlovi, je to film s Havlem. A v tom je, bohužel, rozdíl. (08.11.2020)

Velká Lucerna ze 3/4 plná, to jen pro škarohlídy, co mluví o propadáku. _________ Mnohem lépe zvládnuto než podobné životopisné filmy jako Masaryk, Milada nebo Toman, které všechny trpěly zmateným vyprávěním. Tady vždy víte, kdy právě jsme a co se zrovna děje. Snad jen postavy Bartošky nebo Seidlové mohly být lépe představeny. Ve zkratce sledujeme Havlův život od 1968 do 1989, práci v disentu, věznění, i osobní život, a film ho neukazuje jako nějakou modlu, ale jako obyčejného člověka se svými chybami. Viktor Dvořák v hlavní roli je velmi přesvědčivý, překvapivě i Aňa Geislerová jako Olga. Dále uvidíte i stále populárnějšího Martina Hoffmana. Ve filmu je překvapivě i dost humoru, hlavně ve scénách s estébáky a jejich směšným chováním a hláškami ("Subjekt zašel do objektu":)). Film končí, když Havel vstoupí na balkon na Václavském náměstí promlouvat k davu, což je až magické, a při titulcích vidíte skutečného Havla při setkáních s nejvýznamnějšími světovými politiky, a vy si uvědomíte, jak významnou osobnost jsme v něm měli a že svoboda, kterou jsme si vybojovali, rozhodně není samozřejmost a i 30 let po revoluci musíme bojovat proti těm, kdo nám ji chtějí vzít. (23.07.2020)