Havel

Jak si Václava Havla pamatujeme? Skrze jeho hodnoty, které ctil, skrze jeho důvěru ulice/obyčejných lidí, skrze jeho jméno za hranicemi, skrze jeho prozápadní orientaci, skrze smysl pro humor, jisté rebelství, skrze jeho první novoroční projev, který nešetřil kritikou poměrů v zemi, která podle něj „nevzkvétá”. A pro mnoho jiného. Chápu, že si tvůrci nevybrali Havlovu prezidentskou kariéru a končíme jeho vstupem na balkon před zaplněné Václavské náměstí, ovšem… zoufale mi chybělo, že jsem ve snímku režiséra Slávka Horáka neviděl Havla s někým diskutovat, neviděl scénu, která by ukázala sílu jeho slova, jeho intelektuálství. Tenhle Havel prostě nepřináší nic nového. Jen nabízí pár momentů z morálního dospívání chybujícího manžela a dramatika. A pozdějšího nepravděpodobného hrdiny. Ano, Viktor Dvořák je mu místy hodně podobný, ovšem živelnost přítele Pavla Landovského (Martin Hofmann) mě bavila o dost víc. Dvořák se místy hodně upíná k Havlově charakteristické výslovnosti hlásky r (a typickým řečnickým pomlkám), jenže někde v půlce jeho soustředěnost klesá a v dikci není úplně důsledný. Nevyčítám mu to, ale prostě je to znát. Přesto klobouk dolů. Naopak přes prsty by měl dostat zvukař. Nechápu, jak to mohlo po zvukové stránce projít. Buď jsem nahluchlý, ale některým dialogům bylo zoufale špatně rozumět. Hudební podkres, kamera nebo výprava jsou fajn, ovšem scénář je prostě neobjevný. Celku chybí emoce. A čekal jsem, že mě to zasáhne mnohem intenzivněji. (16.11.2020)

Po loňské Amnestii přichází na řadu sólový životopis Havla sledující období od konce 60. let do poloviny 80. let s kratičkým epilogem roku 1989. Osobně nemůžu říct, že bych předchozí film Slávka Horáka jakkoli adorovala, ale jeho Havel je hravý, velmi lidský a s uměřenou dávkou umělecké licence. Je doslovný v emocích jednoho lidského osudu, který definoval osobní postoj k morálce. Viktor Dvořák si už svého Havla natrénoval na prknech divadla Rokoko ve hře Čapek, ve filmu Pražské orgie a nyní ho jen doladil do dokonalosti. Adrian Jastraban pro změnu svého Dubčeka už umí ze sólového slovenského filmu Dubček a zde jen pokračuje na jistotu. Úplnou novinkou je Olga Havlová v podání Ani Geislerové, která nám v posledních letech pravidelně dokazuje, že dozrála do skvělé úrovně a velké osobnosti našich dějin také mohou být bez zaváhání jejím novým oborem (už teď se těším na její Němcovou). Velkým překvapením je Martin Hofmann jako Lanďák (ty tam jsou ty nevkusné manýry, které ho po seriálu Most! málem jako herce vyřadily). Mezi slabé až rutinní výkony patří Kohoutová Seidlové, Kohout Majera a Patočka Barťáka. Jsem ráda, že už doba pokročila a už i tento životopis je tématem samostatného filmu. Jako ještě lepší zpracování bych viděla celý jeho život, ale v době, kdy se za životopis považuje i jedna klíčová událost z celého života sledované osobnosti, je Horákův výsek vcelku ideální. (24.07.2020)

Docela zajímavá forma (ty zcizovací efekty - divadlo, metafory - žebřík na uhlí). Dvořák v pohodě, víc mě ale fascinoval Hofmann. Občas bylo těch vyfabulovaných věcí až příliš - proč by mě třeba Majer (Kohout?) bránit své ženě podepsat Chartu 77, když byl spoluautorem toho textu? Ale hlavně se mnou ten film emocionálně vůbec nehnul, což je u filmu o Havlovi docela zvláštní. A pokud se máme na Havla dívat jako na film životopisný, tak tento žánr je nedotažený přímo trestuhodně. 50%. (17.08.2020)

Mohl by už někdo natočit film o normalizaci, kde deset sekund po započnutí "rizikové" scény typu diskuze v bytě nebo oslava v kulturáku nevrazí do dveří zelené uniformy? A kde den co den od roku 1968 do roku 1989 nestojí před bydlištěm hrdinů nenápadné VAZy s podřimujícími příslušníky? Kde se drtivá většina scén neodehrává na podzim, protože klišé o "šedivosti" všeho a všech? Přítomnost mechanismů "dohlížení a trestání" lze přece zobrazit mnohem rafinovaněji. Zde se ale jedná o neuvěřitelně povrchní dílo v čemkoliv, co se snaží popisovat. Film o střídání žen bez sexu. Film o politikovi bez politiky, spisovateli bez psaní a mysliteli bez přemýšlení (vrcholným intelektuálním výkonem filmového Havla je nápad se zprávou V PÁTEK U MĚ DOMA napsanou na krabičce cigaret, scéna trvá nápadně dlouho a celý onen proces je zaznamenáván až podezřele puntičkářsky...koho jiného než Havla by mohlo něco tak úžasného napadnout, že?). Film o velmi konkrétním společenském millieu, kde celou složitou síť vztahů a dohod představuje jediný bodrý "buddy" a filosof, který potřebuje naházet uhlí do sklepa. Film o rebelství proti režimu, kde jediným zobrazeným činem, který vykazuje určitý filmový drajv, pohyb směrem vpřed a proti něčemu (tedy žádné ohrané statické posedávání s perem nad stolem o podpisech či nepodpisech), je sebrání zapomenuté policejní čepice ze střechy auta VB a následný nástup na party se stylovým doplňkem na hlavě. Dřevěnost opakujících se motivů jako bílý papír nebo barvení plotu mlátí dveřmi. Dovedu si pak v kontextu čiré banality, jíž se film vyjadřuje, představit, že na velkolepě pojaté metafory se vstupy divadelní scény do reality je scenáristické duo po právu hrdé, ale bohužel se opět jedná o zcela zbytečný ornament, který nepřináší nic obohacujícího, natož originálního. A to raději ani nezmiňuji, že to měl být film o Havlovi. (05.02.2021)

Havel mě neurazil. Gratuluju. Jiný cíl předpokládám a doufám nebyl, protože jiného cíle tahle impotentní, sterilizovaná a ustrašená... věc... dosáhnout nemůže. Rozbor nějakých nezáměrných implicitních vyznění by byl dost nešťastný, na druhou stranu Havel je zcela zjevně filmem, který k hlubšímu zamyšlení nevybízí a nestojí o něj. Musím si vygooglovat nějaké reakce ze zahraničí - jsem zvědavý, jak budou reagovat na Havla jako postavu, zvlášť když je zobrazený předně jako zakřiknutý ťunťa. Není mi jasné, čím vyvážit jeho osobní morální selhání ve vztahu k Olze (která nejsou v žádném vztahu s politickou linkou a jsou beztak zobrazena jako normální a odpovídají pohledu na ženy všech ve filmu včetně filmařů samotných, tak mi ani není jasné, o jak pochybné chování má v kontextu příběhu jít) a už vůbec jak chápat, že se film na rozdíl od všech ostatních a aktivnějších postav věnuje zrovna tomuhle nezajímavému pánovi - lidem bez znalosti Havlova jména to musí být mnohem divnější. Že je nakonec odnikud prezidentem, musí být hodně WTF zvrat srovnatelný s Šestým smyslem. PS: Že byl do role předního českého intelektuála Patočky obsazen prototyp českého anti-intelektuálního snobství oproštěného od myšlenky a názoru Jiří Bartoška, by byl v jakémkoliv jiném filmu podvratný vtip, zde je to jen smutné. (01.01.2021)