Zvodná krása

Asi nejmilejší film od Bernarda Bertolucchoi, s éterickou Liv Tyler. Nádherné místo v Toskánsku, které je inspirativním útočištěm umělecké rodiny a jejich přátel. Obsazení je také vynikající. Především Donal McCann, ale i Jeremy Irons nebo Sinéad Cusack. Za vzpomínku stojí poslední role Jeana Maraise. "Stearling Beauty" je pohoda na opakované podívání. (13.03.2015)

Zapoměňte na Novecento, tenhle film Bertolucci režijně nezvládnul, je bez jiskry, nápadu, točí se a zaplétá jako jojo. Všechno je tu jakési nepřípadné - topologie krajiny i tváře herečky, provařené chování postav a jejich vzájemné vztahy. A tak jediné řešení bylo dát si panáka a oddat se přitom vlasnínm myšlenkám... Bezostyšně reprodukuji synopsi recenzenta flanker.27: "Na začátku Lucy nechce dát a hledá otce. V průběhu filmu Lucy chce dát, ale neví komu a myslí, že našla otce. Na konci Lucy dá a najde otce." Je to sice poněkud cynické, ale pokud nešlo o to, pak už nešlo vůbec o nic... (19.10.2014)

Zcela průměrné romantické drama. V podvědomí lidí se dostalo převážně jen díky známým osobnostem, jinak by dle mého názoru zapadlo, jako spousta jiných nezajímavých dramat. Svědčí o tom i počet shlédnutí vzhledem k tomu, kdy byl film natočen. Výhodou je vidět nahou Rachel a mladičkou Liv. Jinak nevím, co bych vyzdvihnul. 50% Mimochodem tento film má opravdu zajímavý tag. :) (02.02.2014)

Liv Tyler s Rachel Weiss vo filme ukážu viac tela než herectva. Hlavne prvá menovaná. A nie len oni, všetci si tam chodia na Adama a Evu, lebo režisér im tak nakázali, že to je vraj umenie. Žiaľ, aj to je cesta k väčšej kariére. Avšak príbeh bol najslabším článkom toho celého, čo som videl. Ak má ísť len o stratu panenstva jednej kočičky, to môžeme natočiť film z diskotékových záchodov, nepotrebujeme na to drahé talianske pobrežie. Jean Marais tu už ani nevedel, v čom hrá. (24.02.2021)

Nepochybuji, že Bertolucciho Svůdná krása je tím nejhlučnějším okamžikem ozvěn těch nejtišších písní Bilitiných, pro něž žádné zemské hranice neplatí: „Krásná lodi, jež jsi mne sem vezla podél břehův iónských, zůstavuji tě třpytivým vlnám a lehkou nohou vyskakuji na břeh. Vrátíš se do země, kde dívka jest přítelkyní nymf. Nezapomeň poděkovati neviditelným rádkyním a přines jim v obět tuto větévku, již jsem utrhla vlastníma rukama. Byla jsi borovicí na horách, a mocný Notos roznícen otřásal tvými jehličnatými větvemi, tvými veverkami a ptáky. Nechť Boreas tě nyní vede a žene tiše k přístavu, černá lodi, provázená delfíny za příznivého vlídného moře.“ (10.10.2011)