Premlčané

Během těchto vánočních svátků jsem začínal propadat skepsi, že poté, kdy po náročném pracovním roce doháním co nejvíce filmů to jde, tak nenarážím na žádný, z něhož bych byl vyloženě nadšený. Konečně se mi to podařilo s Promlčeno. Napětím jsem ani nedýchal, dychtivě bažil po postupném odkrývání celé pravdy a rozuzlením. Herecky skvělé, nedokážu nikoho vyzdvihnout, všichni v hlavních i vedlejších rolích jsou naprosto přesní. Velmi zajímavý nápad i v kontextu všemi milovaných devadesátek. Jen ten závěr mi zamotal hlavu, že si nejsem zcela jistý, jestli jsem vše pochopil správně a všechno se mi spojilo tak, jak mělo. Rozhodně jeden z nejlepších českých filmů roku 2022. (27.12.2022)

Robert Sedláček, když zrovna Kurva se neříká pořád umí. Expozice je povedená. Tajnůstkář Karel Roden volá do nočního rádia a vlídným hlasem hlavně vyžaduje, aby poslouchala i jistá mladá samoživitelka. Rozhlasové redaktorce slíbí, že pokud mu věnuje značnou část svého pořadu, získá do živého vysílání exkluzivitu, o jaké se jí ani nesnilo. Roden je hlava mazaná, všechno má do detailu promyšlené, disponuje i rušičkou GPS či pistolí, takže to má být velké. Navíc nechá zkontaktovat policii. Zbývá totiž pár desítek minut do chvíle, kdy se promlčí 20 let nevyřešená vražda. Plyne to svižně, zajímá nás, co přinesou další okamžiky. Ovšem už v první polovině lehce vadí jistá roztříštěnost vyprávění a jakási podivná vážnost za každou cenu. A taky je to zbytečně moc statické. Oceňuji nicméně snahu zkusit něco nového, navíc s takovými herci za zády, coby celek ovšem poměrně brzy ztrácíme dech. Z hlediska atmosféry se nicméně na slušné tři nebo dietnější čtyři hvězdy bezpečně dostáváme. (28.11.2022)

Autorský Sedláček, rozuměj „pokud zrovna neprostituuje točením Zapletalových popsaných hajzlpapírů či žluklého poševního šlemu pro mentálně atrofované otýlie po přechodu Ireny Obermannové“, bývá vesměs snesitelný. Výjimkou není ani tento na poměry našich lůzrů a hnojů rozhodně nadstandartní, dialogově hlavopatoidní, vcelku originální a exekučně solidní napínač o zbytečně přecitlivělém Rodenovi s Raskolnikovovým pseudosyndromem a jeho „rozporuplné“ vraždě nevraždě, kterou si zavražděný nezavražděný nezasloužil snad jen z pohledu neoliberálně sluníčkářského tranzistora. Napínač, kterému bych drobně vytknul snad jen ten kapku buzerantský konec a giganticky kásting. Osadit totiž vedle jako vždy přirozeného Karla, skvěle kašparujícího Bareše, a i té parádně živelné pražské fifleny Barešové nějakou svoji totálně prkennou rozkuřovačku s obskurní dickcí ochotnického recitačního kroužku při Logopedické klinice v Toporné nad Strojenou, to vskutku za tu felaci nestálo, Bobouši, a trochu to Tvé snažení degradovalo na úroveň neomarxistického Hamleta s výqětem Královské Třesoštěpovy společnosti jako křovím a teplým čokoládovým downem na vozíku v hlavní roli. Ale snad se to brzy promlčí. (16.07.2022)

Sedláček svou obsesi prohnilou justicí a neschopnou policií tentokrát přetavil ve výrazný morální apel. Příběh z velké části těžící z rozhlasového vysílání navíc dělá skvělou reklamu Radiožurnálu, který najednou nevypadá jako místo pro mlácení prázdné slámy. Bočková si hlasitě řekla o větší prostor. (02.12.2022)

Tak jestli se Sedláčkovi něco povedlo, tak je to dávkování informací, kterým vyvolával neustále se stupňující zvědavost i příjemné napětí.  Ale zároveň byly na místě obavy, aby režisér nezvoral konec. Nakonec se tak nestalo, ačkoliv na nějaké skákání do výšky to není. Chyběl mi trošku výbušnější závěr s větším zapojením policie a i závěrečné zúčtování proběhlo na můk vkus moc klidně. Naopak jsem uvítal dialogy i monology, což je podle mě asi nejsilnější Sedláčkova stránka a bavil mě i casting se spolehlivým Rodenem, neokoukanou Bočkovou a čím dál tím lepší Barešovou. 75% (17.07.2022)