John Wick 4

Nejlepší akční série všech dob. Teď už je to zkrátka jasné. A že čtvrtá kapitola trvá skoro tři hodiny? Aby ne, když má každá akční scéna asi tak třicet minut :) Jenže jaké akční scény to jsou! Něco takového jsem ještě vážně neviděl, natož v kině, a myslím, že už ani neuvidím, pokud tedy nevznikne Kapitola 5. Chad Stahelski využívá všechno, co sebe i Johna Wicka naučil v předchozích dílech, a staví mu do cesty nové překážky a nutí ho hledat nová řešení. Ze všeho nejdůležitější ale je, že příběh, který ta strašlivě groteskní jatka spojuje, není vůbec hloupý. Úvodní citace Lawrence z Arábie je sice spíše takový vtípek, ale po chvíli přijdou na řadu "leoneovské" hodinky s hracím strojkem a tušení, že ačkoliv budou padouši zase umírat po stovkách, nakonec půjde o westernový duel jednoho proti jednomu. John Wick se k němu propracuje bondovsky světoběžným způsobem a v zajímavé společnosti zabijáků, kteří mu sice jdou po krku, ale jsou tak skvěle napsaní a motivovaní, že vlastně fandíte i jim. Příběh totiž klade velký důraz na různé podoby přátelství, a to já mám rád. A jestli tímhle filmem Wickova cesta končí, lepší konec si nemohl přát. (09.04.2023)

Již poslední Wick z roku 2019 mi přišel zbytečně dlouhý a monotónní. Nepopírám proto, že jsem se vyděsil, když jsem zjistil, že ten nový bude ještě mnohem delší. Odkládal jsem to, ale mé obavy nakonec nebyly na místě. Čtyřka totiž nemá prakticky žádná slabá místa a je to naprosto parádní akční jízda se solidním příběhem. Jelikož mne obvykle čistě akční snímky na podobné téma začínají nudit již zhruba po 15-ti minutách, zde jsem se během sledování několikrát v úžasu pozastavoval nad originalitou akčních bojových scén. Ty jakoby byly v průběhu čím dál tím lepší a dokonce i v závěru se stále našla kombinace a nebo specifický úder, jenž mi dokázal vyrazit dech. Již za to si podle mě dílo zaslouží speciální respekt, ale je toho více. Mímo jiné bych rád vyzdvihl pestré a mimořádně sympatické herecké obsazení z nichž bylo pravděpodobně nejlépe vybráno vedení asijského Continentalu a záporné postavy (Markýz a Caine). Dále pak nelze opomenout hudbu, která svou dokonalostí vylepší prakticky každou filmovou scénu a činí tak prožitek ještě o stupeň intenzivnějším. Nakonec jsem se rozhodoval mezi 4-5 hvězdami, ale finále bylo natolik neočekávané a legendární, že nemohu jinak! Nikdy bych nečekal, že budu s pokračováním Johna Wicka takto spokojen, ale musím uznat, že si své místo na výsluní opravdu zaslouží! 89% (10.06.2023)

Pána Boha, to ako fakt? Ja rozumiem, že to má byť snímok, ktorý má v prvom rade zabaviť, pričom má človek absolútny priestor nato, aby vypol hlavu a nechal sa unášať jedným nezmyslom za druhým. Ale toto akože fakt naozaj?? Zaujímavé ale je, že kde to stolerovať dokážem, pri niektorých filmoch ani omylom. No a toto je práve jeden z nich, ktorý ma navyše dejovo úplne minul, pričom tá takmer trojhodinová stopáž, tomu taktiež nepomohla. (24.05.2023)

Čtvrtý "John Wick" je v rámci akčního žánru vybroušená dokonalost. Tato pečlivě sestavená gurmánská lahůdka dokáže současně vyvolávat fyzicky intenzivní reakce i ryzí rozkoš z kreativity a nápaditosti zdejší choreografie. Moment, kdy si Wick přehodí přes krk nunčaky, představuje takové to uvědomění si, že jste právě svědky dokonalosti - něco jako když poprvé vědoucně pohlédnete na plátno od van Gogha, necháte se obestoupit hudbou Bacha, nebo vidíte, jak zvedá obočí The Rock. Já bláhový a malověrný jsem pak na chvíli zapochyboval, jestli po tom ještě mají tvůrci něco dalšího v rukávu. Ale když se nad hrdinu s brokovnicí se zápalnými náboji vznese kamera, explodovala mi hlava. Tady se odděluje zrno od plev. Čtvrtý "John Wick" představuje grandiózní erupci geniality, talentu a osvícenosti. Jeho tvůrci tu současně vzdávají hold veškeré předchozí tradici filmových bojových umění a jejím velikánům - od Bruce Leeho přes Sammo Hunga po Zatóičiho. Ale právě že namísto plytkého napodobování či fanboyovského odkazování si ze vzorů a předchůdců staví mety, které chtějí překonávat - nikoli však arogantně, nýbrž láskyplně a s úctou. Ohromným aktivem série zůstává Keanu Reeves, především díky rokům levelování a ochotě učit se nové věci. Choreografové tak dostávají na hraní nevídaně tvárného představitele, s nímž mohou nejen variovat jeho již osvojené dovednosti, ale také mu stanovovat nové výzvy. Podobně je to pak i s dalšími představiteli zvučných jmen. Jiné velkolepé ansámblové akčňáky minulosti - např. "Expendables" či "Rychle a zběsile" - si vystačily s tím, že jen po vzoru wrestlingových exhibic proti sobě postavily hvězdná jména a nechaly je předvádět své ikonické frajeřinky z jiných bijáků. Oproti tomu Stahelského tým vezme Hiroyukiho Sanadu, Donnieho Yena, Scotta Adkinse, Marko Zarora i Shamiera Andersona a každého přetvoří v rozkošně svébytnou postavu, která jim dává prostor zužitkovat jejich fyzické přednosti, navázat na nějakou klasickou tradici či ikonu a navíc se i vyblbnout herecky. Čtvrtý díl navíc vyloženě skvostně využívá vlastní komiksově přepálený svět série s jeho kontrastní barevnou paletou, zbrojním someliérstvím, stylovými fetiši a nadreálně mramorizovanými klišé. Tohle "Panství Downton" s kung-fu a bouchačkami má kořeny zapuštěné do patetických esencí žánrovek, sahajících od melancholických krimi Jeana-Pierra Melvilla přes heroic bloodshed bijáky Johna Woo i samurajská dramata Masakiho Kobajašiho až po postmoderní coolness Cowboye Bebopa. "John Wick 4" se při tom dalece vyhýbá velkohubému eklektickému exhibicionismu v duchu Quentina Tarantina. Jako pravý mistr bojových umění pokorně přiznává své mistry, jejichž bravura jej samotného dovedla k tomu, aby ustanovil nový vrchol akčního žánru. (10.04.2023)

Z JOHNA WICKA: KAPITOLY 4 jsem vycházel okouzlen - po celých 159 minut narativní akce nejenže přicházel s novými nápady, ale hlavně v plné míře rozvinul pro mě doposud spíše opomíjený či podpovrchový aspekt série: emocionální rovinu nezávislou na pouhé síti intrik, komplimentů a postupně rozšiřovaných pravidel. Nejenže je totiž navzdory své velkoleposti čtvrtý WICK podle mého co do vztahů mezi postavami neobvykle komorní film, ale především lze v jeho případě mluvit o svého druhu dovedně rozvíjené eseji o přátelství - strukturované do příběhu čtyř paralelních protagonistů, a sice Wicka, Caina, Nikoho - a Winstona. Detailněji se o tom, stejně jako o konstrukci akčních scén analytičtěji rozepisuji po čase zase na Poznámkách. (28.03.2023)