John Wick 4

Kapitola 4 je v akčních scénách ještě spektakulárnější a celkově monstróznější než předchozí díl (a to už je co říct). Ve třech monumentálních setech (hotel v Japonsku, noční klub v Německu, ulice Paříže) Stahelski se svým týmem geniálních choreografů a všehoschopných kaskadérů předvádějí vysokou školu akčního řemesla a servírují divákům (další) strhující kombinace úchvatných kontaktních soubojů, masivních videoherních přestřelek (záběr zvrchu je vyloženě lahůdkový) a divokých honiček. Minimálně stejně mě ale film dostal i skvostným castingem, prací s postavami a hlavně neokázalým 'john-wooovským' pojetím, kdy musí hrdina čelit kromě armády bezejmenných (v jednom případě dokonce doslova) vrahounů  také svému dávnému příteli. Právě díky skvěle zkonstruovanému vztahu Wicka s Cainem (Donnie Yen je pro mě hlavní hvězdou filmu), jejichž společné scény nenásilně generují silné emoce (posezení v kostele je okouzlující), si mě tahle velkolepá a audiovizuálně omamná řežba natolik získala. Kdyby tvůrci některé akční scény bezdůvodně tolik nenatahovali a nedováděli místy do absurdna Wickovu nepřemožitelnost a nezničitelnost, bylo by to dokonalé. 85 % (26.08.2023)

Dá To bulletproof Kostěj, nebo bude na konci jen Air Wick k osvěžení vzduchu u tlejícího těla? Nalinkované jak skutečnost, že Zatoichi Donnie Yen nemůže stoupnout do lejna, protože hovno vidí. Úsvit nad Paříží a opulentní řežby nepokorně sloužící prostředí umělejší než chrup Iana McShanea. Ztékání schodů na Rue Foyatier už spíš jen pro legraci podobně jako deštník kevlarového krejčího Fishburnea. Stereotyp je za normálních okolností uklidňující, ale už se mi to sebepohlcující pozérství mýtické pomsty začíná zajídat. Konci nevěřím, ani co by se za psí čumák vešlo. Milující manželé neumírají, stejně jako výnosné podnikatelské záměry.. (02.04.2024)

Ještě si tady odložím slovní hodnocení o den později  po shlédnutí:) S dalším dílem jsem nadmíru spokojen, akce opět perfektní, hlavně na diskotéce v Berlíně (tak nějak si představuji Berghain) a v hotelu v Osace. Adkinse jsem skoro nepoznal, chvíli mi to trvalo. Donnie Yen mě neskutečně potěšil, jeden z mých nejoblíbenějších herců, jeho postava mi přisla naprosto boží a spin off by byl super. Stopáž mohla být kratší, to je opravda. A samotný Wick byl zase nelítostný, tak jak ho máme rádi. Již se těším na spin offy. [Flora] (30.03.2023)

Čtvrtý "John Wick" je v rámci akčního žánru vybroušená dokonalost. Tato pečlivě sestavená gurmánská lahůdka dokáže současně vyvolávat fyzicky intenzivní reakce i ryzí rozkoš z kreativity a nápaditosti zdejší choreografie. Moment, kdy si Wick přehodí přes krk nunčaky, představuje takové to uvědomění si, že jste právě svědky dokonalosti - něco jako když poprvé vědoucně pohlédnete na plátno od van Gogha, necháte se obestoupit hudbou Bacha, nebo vidíte, jak zvedá obočí The Rock. Já bláhový a malověrný jsem pak na chvíli zapochyboval, jestli po tom ještě mají tvůrci něco dalšího v rukávu. Ale když se nad hrdinu s brokovnicí se zápalnými náboji vznese kamera, explodovala mi hlava. Tady se odděluje zrno od plev. Čtvrtý "John Wick" představuje grandiózní erupci geniality, talentu a osvícenosti. Jeho tvůrci tu současně vzdávají hold veškeré předchozí tradici filmových bojových umění a jejím velikánům - od Bruce Leeho přes Sammo Hunga po Zatóičiho. Ale právě že namísto plytkého napodobování či fanboyovského odkazování si ze vzorů a předchůdců staví mety, které chtějí překonávat - nikoli však arogantně, nýbrž láskyplně a s úctou. Ohromným aktivem série zůstává Keanu Reeves, především díky rokům levelování a ochotě učit se nové věci. Choreografové tak dostávají na hraní nevídaně tvárného představitele, s nímž mohou nejen variovat jeho již osvojené dovednosti, ale také mu stanovovat nové výzvy. Podobně je to pak i s dalšími představiteli zvučných jmen. Jiné velkolepé ansámblové akčňáky minulosti - např. "Expendables" či "Rychle a zběsile" - si vystačily s tím, že jen po vzoru wrestlingových exhibic proti sobě postavily hvězdná jména a nechaly je předvádět své ikonické frajeřinky z jiných bijáků. Oproti tomu Stahelského tým vezme Hiroyukiho Sanadu, Donnieho Yena, Scotta Adkinse, Marko Zarora i Shamiera Andersona a každého přetvoří v rozkošně svébytnou postavu, která jim dává prostor zužitkovat jejich fyzické přednosti, navázat na nějakou klasickou tradici či ikonu a navíc se i vyblbnout herecky. Čtvrtý díl navíc vyloženě skvostně využívá vlastní komiksově přepálený svět série s jeho kontrastní barevnou paletou, zbrojním someliérstvím, stylovými fetiši a nadreálně mramorizovanými klišé. Tohle "Panství Downton" s kung-fu a bouchačkami má kořeny zapuštěné do patetických esencí žánrovek, sahajících od melancholických krimi Jeana-Pierra Melvilla přes heroic bloodshed bijáky Johna Woo i samurajská dramata Masakiho Kobajašiho až po postmoderní coolness Cowboye Bebopa. "John Wick 4" se při tom dalece vyhýbá velkohubému eklektickému exhibicionismu v duchu Quentina Tarantina. Jako pravý mistr bojových umění pokorně přiznává své mistry, jejichž bravura jej samotného dovedla k tomu, aby ustanovil nový vrchol akčního žánru. (10.04.2023)