John Wick 4

V kině sedělo asi pětadvacet lidí a jednu chvíli jsem si říkal, kolik z nich je asi nájemných vrahů... Jako vocaď pocaď. Chad Stahelski znovu dokázal, že osmdesátá a počátek let devadesátých jsou jeho šálkem kávy. Ale to už víme. Absurdní svět zabijáků je snad ještě přepálenější, k démonovi Jonathanovi protivníci přiskakují zhruba tak, aby je neprůstřelný vnuk Johna Matrixe dokázal postupně likvidovat, vypadat u toho skvěle, být nasvícený nočními neony nebo západy či východy slunce, a doufajíc, že všechny policejní sbory mají zrovna nějaké veledůležité školení. Odměny na Johnovu hlavu jsou stále vyšší, postav přibylo, ovšem budování světa a jeho mytologie tvůrcům pořád fakt moc nejde. Celá organizace zabijáků je už prostě dost mimo, a jednoduše mi nejde nerýpat do toho, že nejpřesnějším střelcem i bojovníkem s mečem je široko daleko nevidomý Donnie Yen. Celé je to pochopitelně vizuálně absolutně opečované, nápadité, kontaktní, a to všechno v přehledných dlouhých záběrech. A je jedno, zda jde o bitku, přestřelku nebo honičku v autě. Vrcholem je (za mě) asi stylizovaná řežba na německé (mokré) diskotéce, kterou si užije hlavně buřtík Scott Adkins, či originálně z ptačí perspektivy nasnímaný masakr ve starém baráku. Samozřejmě je tu ještě velkolepá přestřelka na kruhovém objezdu či závěrečné „schody“, ale tam už se chtě nechtě dostavuje jakási přesycenost. Ač jsou sekvence vizuálně opojné i vynalézavé. Ovšem stejně tak i monotónní a prázdné. Takže já prostě místy jen seděl, občas se nadchnul, ale mnohé zůstalo tak nějak bez reakce. (25.03.2023)

Díky bohu za Stahelskiho, který má rád akční filmy a snaží se je pokaždé posunout někam dál ... narozdíl od dvou prodavačů kebabu, kteří absolutně zabili třetí Bad Boys, nebo spíš Cry/Pray Boys. Kde tihle dva kebabáři absolutně selhali, jelikož s kratší stopáží přinesli akorát televizně rutinní akční scény, kde poměr akce:děj byl 15:85, tak Stahelski si přes (celkem už otravné) budování mytologie pořád uvědomuje, že točí pokračování akční franšízy ... čili i přes brutální stopáž je tu děj:akce v poměru 50:50 ... a minimálně scéna s brokou se zápalnou municí, která si bere velkou inspiraci v Hotline Miami, vstoupí do historie jako jedna z nejnápadnějších a nejoriginálnějších akčních scén vůbec. (24.03.2023)

Série John Wick ušla dlouhý kus cesty, čtyřka poté není jen nejlepším dílem série, ale platí i za vrchol v rámci akčního filmu jako takového minimálně v rámci 21. století. Silný zážitek, který by měl do budoucna fungovat jako příručka k tomu, jak v Hollywoodu do budoucna přistupovat  k akčním filmům. Díky Chade. Díky Keanu! (Viděno v kině: 2x) (20.03.2023)

Musím stvrdit, že už dlouho se mi nestalo, aby takřka tříhodinový film pocitově utekl za nějaké dvě hodinky (půl hodinové reklamy v kině nevyjímaje). John Wick 4 je opět, co se týče kamery a jejího vizuálu perfektní dílo, na které se krásně kouká i mimo 4 akční pasáže. Ovšem jakmile dojde na ty, je to laskomina, která přináší to nejlepší z choreografie studia 87eleven a uvádí diváka do tranzu. Jistě, už zde je malinko cítit únava materiálu, a to i v samotném filmu, kdy na mě nejvíce zapůsobila první obrovská akční pasáž a ty další už jsem "jenom" počítal headshoty. Jedná se stále o svět, ve kterém neexistuje policie, nejsilnější krytí představuje neprůstřelné sako a Keanu nepoužívá double-tap, ale minimálně triple. Tentokráte mě hodně bavila i mytologie (krom stále dle mého zbytečného bezďáka Laurence Fishburne) a chtěl jsem víc. Chtěl jsem vidět celou radu a to jak ji John celou vybije, však se taky čtyřka měla točit s pětkou zároveň a teď vůbec pochybuji, jestli pětka bude. Každopádně z nováčků mě nejvíce potěšil Donnie Yen, který i takřka v šedesáti v roli Daredevila neskutečně válí a z rychlosti neztratil ani pidisekundu a navíc tu k němu máme i Kingpina v podání Scotta Adkinse, který mě tu vyloženě ne*ral a bavil, což je u mě velký úspěch. A Bill Skarsgård se tu fakt pěkně oblíká, jen jsem čekal, jestli se naučil taky nějaké triky. Nováčků je tu ještě více a všichni tu mají své pevné místo a v tomto ohledu velká spokojenost. Snad tedy ta pětka bude, i když už bez Lance Reddicka..:|( (27.03.2023)

Být Kill Kínu 4 o hodinu kratší, byla by to bývala byla, v hezkých kulisách velkolepě natočená, průměrná akční pičovinka. Takhle je to zase jen, sice v hezkých kulisách a velkolepě natočené, úmorně unylé a až nesnesitelně natahované válení sudů nesmrtelného dědy Rývse, u něhož při každé nekonečné a lobotomizačně furtdokolové akční sekvenci vaše prdel sténá, k čemu jste ji to, kurva, zase posadili. Na rozdíl od Letyče Stahelský atraktivně točit bitky fuckt neumí a ani důchodci Kínovi už to válení sudů věru dvakrát nejde. Momenty, kdy jeho protivníci několik sekund trpělivě staticky čekali, než se artritický Kínu pomalu a bolestivě svalil na zem, aby je přehodil přes hlavu, byly evidentně nechtěnou, ovšem až trapně komickou gerontovložkou. Abych nebyl zase až takový zmrd, musím docenit historicky první opravdovou hereckou kreaci prkenné baleríny Skokota Asskinse, který toho zlatozubého Lindemanna vystřihnul opravdu zábavně, a také tři vizuálně náramně vypečené momenty – kočkování na kruháči u Vítězného oblouku, pokojovou anihilaci v půdorysu a klauniádu na schodech k Sakrekér. Avšak i u těch jsem po deseti až patnácti minutách némlich toho samého převalování, uhýbání z metru před kulkama a digistřílení do hlav, musel otráveně chlácholit svůj gluteus maximus, že už se určitě během chvilky ti přitroublí cirkusáci konečně vyzabíjejí a ten středověk skončí. Ještěže je tak snadno lakovatelný, vždycky to bylo ani ne v polovině! K tomu si připočtěte nulový scénář „Kínu si prostě nezáživně tři hodiny klestí cestu čtyřiceti až padesáti porážkovými mantákovitými figuranty a mění se akorát pozadí“, který na dlouho nevytrhnou ani uhrančivé pařížské kulisy či vkusné džaponské zahrady, a co vám vyjde? Mně teda vyšlo 1,5000000000113, umocněných exponenciálním nasráním, že jsem na to, já kokot, v naději, že se to alespoň trochu přiblíží výborné a prdeli nehostilní dvojce, zase lezl do kina, když jsem si to mohl později pěkně pohodlně doma popřetáčet na vydržitelných 120 minut či méně. Když si vzpomenu, co dokázal Evans v Raidu za poloviční hrací dobu, s desetinovým rozpočtem, s pouhými dvaceti cigoši a jedním polorozpadlým barákem, musím tohle prohlásit za megalomansky dementní pálení peněz a přiblblou popkulturní monstrozitu pro instáčové debily. (31.03.2023)