V kruhu

Patřím už k pamětníkům, a tak si vybavuji, že bulharská kinematografie měla už za časů reálného socialismu pověst tak špatnou, že se k nám její filmová produkce dostávala v rámci kulturní výměny "spřátelených" zemí opravdu zřídka. Ani 90. leta nepřinesla změnu, co můžete chtít po divoké privatizaci v balkánském prostoru... Mám od těch dob tendenci pohlížet na tamní produkci s určitou nedůvěrou až despektem. Komendarevův snímek mi ukázal, jak ošidné je přistupovat k filmům s předsudky. Má totiž vymazlený scénář, který obratně balancuje mezi několika žánry. Sledujeme tři policejní hlídky během náročné noční služby a jejich příhody přinášejí divákovi nelichotivou zprávu o stavu bulharské společnosti 30 let po pádu komunismu, kdy se země motá v depresivním kruhu bídy, korupce, odlivu mozků a arogance mocných. Tragika se střídá s komikou, beznaděj s momenty naděje. Film ani na minutu nenudí a patří k těm vzácným momentům, kdy si říkáte, že přesně kvůli tomuhle má smysl stále hledat perly mezi hnojem. Celkový dojem: 90 %. (10.02.2021)

Předřečníci tu napsali všechno. Prostě skvělý film, který nepostrádal vůbec nic, krimidrama s troškou humoru. Tři policejní hlídky si přehazují mrtvolu na trati, aby nemuseli "s případem" strávit zbytek služby, a ráno mrtvola vstane a přijde na hřbitov, kde už mají analfabetičtí cigáni nalepené nápisy, které v noci strhávali z pomníků pro sběrné suroviny. A pak ten malý šachista, k smrti ubitý bandou chuligánů, případ s profesorem, co utekl z Domova Alzheimrů... A ještě hosté z Předního východu, uplácející další policisty... Zdánlivý pel-mel není spojen pouze tím, že se odehrává o jedné noci, ale především tím, že ukazuje atmosféru, která je občas stříknuta z rozhlasu a televize, ktrerý oslavuje 30. výročí pádu socialismu... (14.12.2021)

Scenáristická hitparáda v umně propleteném a vypointovaném příběhu jedné noční šichty několika různorodých policejních hlídek z bulharské metropole. Druhý díl plánované trilogie je vybroušená pecka stejně jako první zářez v podobě tematicky spřízněného Directions – zaměřeného na taxikáře – a představuje lahodně namíchaný koktejl přirozených emocí, sociální kritiky a silných lidských osudů s akurátní dávkou vtipného odlehčení. (02.01.2021)

"My neutekáme pred biedou, ale pred vami, čo ostávate." V Bulharsku sa schyľuje k tridsiatemu výročiu pádu komunistického režimu. V hlavnom meste Sofii majú nočnú službu tri policajné hliadky – hlavní to protagonisti filmu Stefana Komandareva z roku 2019. V tragikomickom príbehu sú šestica policajtov, rozhovory, ktoré medzi sebou vedú, a dianie, s ktorým sa v nočnej Sofii stretávajú, odrazom a obrazom súdobého (2019) Bulharska a troch desaťročí slobody a demokracie v ňom. V mysliach stále dochádza k stretu Západ verzus Východ, v spoločnosti panuje názorový rozkol, ľudia odchádzajú do zahraničia... S akou to krajinou lenže badať paralelu, hm? Postkomunistický syndróm slobody, s ktorou si ľudia nevedia rady, je, zdá sa, rozšírený v podstatnej časti krajín niekdajšieho Východného bloku. Režisér Komandarev predovšetkým v prvej polovici filmu veľmi dobre pracuje s celým týmto "zrkadlom", ktoré nastavuje bulharskej spoločnosti. Vďaka výborne sa pohybujúcej kamere Vesselina Hristova, ktorá diváka stavia do pozície akéhosi si neviditeľného pozorovateľa priamo "za chrbty" policajných hliadok, približuje každodenný (alebo v tomto prípade skôr každonočný) marazmus a neutešenú situáciu mesta a krajiny, ktorá sa aj po tridsiatich rokoch stále ešte len hľadá. V druhej polovici snímky celkovo dobre naštartovaný príbeh kvalitatívne mierne upadá a stáva sa menej úderným, aj keď sem-tam ešte dokáže zaujať. В кръг je v každom prípade pozoruhodným "výletom" na Balkán, ktorý čo to prezrádza o bulharskom zmýšľaní a spoločnosti. Komandarevova snímka dobre prepája prvky komédie a drámy, ponúka solídne herecké obsadenie a zaujať dokáže aj nočnou sofijskou výpravou. (26.01.2024)

Komediálně laděné drama o noční šichtě několika policejních hlídek v bulharském hlavním městě. Žánrově bohatá směs propletených historek, které jsou napůl mrazivé a tragické a napůl legrační až anekdotické, skvěle obstojí jako náhled do panoptika rozličných postaviček i jako sociálně-politická společenská kritika. (04.01.2021)