V kruhu

Bulhaři ani třicet let po pádu socialismu nevědí, čí jsou a snímek to zaznamenává. 1)  Klíčovým pojmem filmu je bezmoc. Bulharská společnost očividně není v dobré situaci a jakýkoli pokus o interakci vede k bezmoci. Platy - bezmoc, černé kšefty - bezmoc, bafuňáři - bezmoc, šíbování s mrtvolami - bezmoc, zlatý chlapec - bezmoc. Otřesná je emotivní pasáž z domova důchodců._____ 2)  Spoiler. Zvláště oceňuji práci scenáristů, jejichž umně utkaný děj překvapí svou sofistikovaností i důsledností. I když musím říci, že motiv s přenášením mrtvoly do vedlejšího rajónu jsem už dříve viděl._____ 3)  Závěrečné pointy (jsou celkem tři) předchozí hrůzu částečně relativizují. Nijak ovšem neubírají na celkovém depresivním vyznění. Podivné jsou cesty Boží, dalo by se říci._____ 4)  53letý spoluscenárista a režisér Stephen Komandarev má za sebou medicínské vzdělání, čtyřletou praxi dětského psychiatra (!) a spoustu dokumentárních filmů. Viděl jsem zatím dva jeho filmy (ten druhý je Soud) a oběma dávám po čtyřech hvězdičkách. (16.02.2022)

Jo, bulharsky policista tezky zivot ma. Bavila me sonda do jedne noci bulharske metropole, optikou tri hlidek. O absurdni situace neni nouze, i kdyz bych se vubec nedivil, ze uz se vsechno stalo i v beznem zivote. Myslim, ze namet mohl nabidnout jeste vice. I tak se jedna o dalsi povedeny pocin z teto balkanske zeme. (10.07.2022)

Další filmový diktát z Balkánu. Naprosto skvělé, film, do kterého se vejde vše, co (festivalový) divák potřebuje. Úžasně poskládané, žánrově pestré, emocionálně bohaté, zábavné, politicky nekompromisní, bez jakéhokoli obalu...také dost drsné, nicméně lidské, velmi lidské, excelentně zrežírované a sehrané tak, jak to lze asi jen v těchto končinách, které opět nastavují nejen tuzemské kinematografii laťku tak vysoko, že na ní někteří čeští tvůrci ani nedohlédnou. Ze zúčastněných herců, kteří zde nejsou ani všichni vypsáni, např. skvělá Anastasia Ingilizova, opět nejvíce válel Stefan Denolyubov, železničář z filmu Slava. (20.02.2021)

Film natočený na jeden záber zvláštne kĺzavou kamerou ukazuje miestami až tragikomicky život niekoľkých postáv. Nebolo potrebné, aby ich bolo vo filme veľa, takto preniknete do ich sveta a aj do bulharskej reality 30 rokov po revolúcii. Čierny humor, láska, násilie, korupcia, všetky spoločenské problémy v 106tich minútach. (10.02.2021)

"My neutekáme pred biedou, ale pred vami, čo ostávate." V Bulharsku sa schyľuje k tridsiatemu výročiu pádu komunistického režimu. V hlavnom meste Sofii majú nočnú službu tri policajné hliadky – hlavní to protagonisti filmu Stefana Komandareva z roku 2019. V tragikomickom príbehu sú šestica policajtov, rozhovory, ktoré medzi sebou vedú, a dianie, s ktorým sa v nočnej Sofii stretávajú, odrazom a obrazom súdobého (2019) Bulharska a troch desaťročí slobody a demokracie v ňom. V mysliach stále dochádza k stretu Západ verzus Východ, v spoločnosti panuje názorový rozkol, ľudia odchádzajú do zahraničia... S akou to krajinou lenže badať paralelu, hm? Postkomunistický syndróm slobody, s ktorou si ľudia nevedia rady, je, zdá sa, rozšírený v podstatnej časti krajín niekdajšieho Východného bloku. Režisér Komandarev predovšetkým v prvej polovici filmu veľmi dobre pracuje s celým týmto "zrkadlom", ktoré nastavuje bulharskej spoločnosti. Vďaka výborne sa pohybujúcej kamere Vesselina Hristova, ktorá diváka stavia do pozície akéhosi si neviditeľného pozorovateľa priamo "za chrbty" policajných hliadok, približuje každodenný (alebo v tomto prípade skôr každonočný) marazmus a neutešenú situáciu mesta a krajiny, ktorá sa aj po tridsiatich rokoch stále ešte len hľadá. V druhej polovici snímky celkovo dobre naštartovaný príbeh kvalitatívne mierne upadá a stáva sa menej úderným, aj keď sem-tam ešte dokáže zaujať. В кръг je v každom prípade pozoruhodným "výletom" na Balkán, ktorý čo to prezrádza o bulharskom zmýšľaní a spoločnosti. Komandarevova snímka dobre prepája prvky komédie a drámy, ponúka solídne herecké obsadenie a zaujať dokáže aj nočnou sofijskou výpravou. (26.01.2024)