Pekelník II - Zviazaný s peklom

Už rok po jedničce přifrčela dvojka (ale bez Barkera), která začíná tam, kde jednička končí, a přivádí zpět všechny staré známé s výjimkou Kirstyna otce. Dvojka klasicky nabízí všeho mnohem víc - víc prostoru pro Cenobity, jejich dimenzi a mytologii i víc krvavých efektů, dokonce víc kostek. Výlet do labyrintu cenobití dimenze byl imaginativní, ale rozbití tajemství kolem Cenobitů a jejich polidštění mě nepotěšilo, zvlášť když jim scenárista nevymyslel nijak zajímavý background. I tak solidní pokračování, byť tuhle sérii ve vyložené oblibě nemám. (09.10.2022)

Takisto ako pri prvej časti určite vyzdvihnem gore. Je to vynikajúco spracované. Mäsité, krvavé, bizarné, úchylné a dôvod prečo sa to dalo pozrieť. Dvojka si viac menej drží kvalitu jednotky ale aj tak nechápem na čo bolo potrebné pokračovanie takéhoto sterilného námetu. Dej tu bol tak nesmierne prekombinovaný že mi to prišlo miestami až komické. Hovoril som si "To už nemyslia vážne". Ale dalo sa na to pozerať keďže nechutnosť prakticky všetko ostatné odrovnala. Pozdávalo sa mi že tu mal Pinhead o niečo väčší priestor na realizovanie sa. (06.07.2014)

Hodně slušné pokračování. Minimálně to nebylo téměř doslovné opakování toho, co jsme viděli už během první části, jak bývá u některých sequelů zvykem. I když je pravda, že ty scény opakující děj z minula trochu otravovaly. Ze všeho nejlepší mi asi přišly scény z labyrintu, který vypadal vážně úchvatně. Trochu zamrzí, že to jak naložili s Cenobity samotnými, trochu zkazilo jejich zajímavost. (14.01.2012)

Díky peklu poněkud surrealistické, avšak ve šlépějích Berkerovy tvorby. Divák si užije častého stahování z kůže, krve, červů, obnaženého masa i řetězů. Klíčová scéna na krvavé matraci byla například v Německu cenzurou kompletně vystřižená. Zdařilé je pojetí pekla jako nekonečného labyrintu se snovými scénami. Vynikající masky a gore efekty. Doktorova chapadla vypadají, jako by na nich pracoval sám velký J.Švankmajer (a nelze si nevzpomenout na podobnou scénku v Tajemném hradě v Karpatech). Krásná Kirsty a uhrančivá Julia, která dokáže vyjádřit mimikou snad všechny pocity - od líbezného úsměvu přes svádění až k nenávisti. Cenobiti jsou k sežrání! Viděno 5x z toho jednou v kině. (24.02.2017)

Sadističtější a o hodně krvavější. Je zde vidět rozdíl oproti Hellraiserovi. Trochu chybí absence příběhu. Sice zde je, a s docela nápaditým tématem šíleného doktora a jeho pokusech, ale celkově nevyzní tolik silně. Místy mi přišel jakoby neucelený a trochu zmatený. Oproti úvodnímu dílu dávám slabší čtyři hvězdičky. Hlavně díky slabšímu scénáři a místy laciným, béčkovým dialogům. Hellraisera bych totiž ke kategorii B-žánru nezařadila. Rozhodně ne alespoň první díl. Bohužel toto pokračování Hellbound má k béčku docela slušně vykročeno. Vizuální stránka oproti jedničce mírně pokulhává, což se projevilo zvláště ve výtvarném pojetí Hellworldu, jehož interiéry na mně (naštěstí jen) občas působily spíše jako kulisy, v provedení malých pijavic, které trikově vypadaly jako na úrovni fantasy filmů z padesátých let a díky tomu bylo jejich vzezření spíše k pobavení, než aby vzbuzovalo hrůzu nebo odpor. Možná, kdyby se tohoto dílu opět chopil Clive Barker, dopadlo by to jinak. Možná na tom všem má podíl i český dabing. Pinheadovi v originálním znění se nic nevyrovná. Ale na druhou stranu, po celém mém výčtu kritik, i přesto nemohu hodnotit třemi. Je zde Doug Bradley alias Pinhead, fantastická hudba Christophera Younga, odporní a zároveň fascinující Cenobité a jejich originální masky, magický význam Lemarchandovy kostky, neboli Lamentové konfigurace, v jejímž světě se neustále prolíná rozkoš, chtíč a bolest, a celková atmosféra tohoto snímku, které dokáže, sice s obtížemi, ale přece, zachránit to vše méně či více záporné, co jsem vyjmenovala, a co mohlo být mnohem lepší. Takže jednoduše shrnuto - jako pokračování slabší čtyři, jako samostatný díl rozhodně plné čtyři. "And your suffering will be legendary even in Hell..." (01.12.2009)