Neuveriteľný deň

"Hromnice kdysi v tomhle městě něco znamenaly. Dřív toho sviště vytáhli z nory a snědli." Tak kolikátého to dneska máme? 2. 2.? To je stejně jako včera. Co mám dělat? Dělej si co chceš, Phile. Něco se nauč, pořádně se najez, někoho osoulož, zabij kolegu meteorologa sviště, pořádně chlastej, zabij sebe, něco ukradni nebo cokoli jiného. Mě to bude vždycky bavit. (05.08.2011)

Naprostý fakt - snad nejlepší crazy romantická komedie, která kdy vznikla a rozhodně to nejlepší ze sklizně americké kinematografie 90. let... Velmi originální nápad (později tolikrát variovaný - viz třeba 50x a stále poprvé), skvělý scénář a především pak Bill Murray! (29.07.2011)

Tak tohle je to nejlepší s Billem Murrayem!! Kdo to neviděl, neví, co je to skvělá a zároveň inteligentní komedie. Naprosto neuvěřitelná zápletka, vystavěná na neustále se opakujícím dni, dává tvůrcům, potažmo i hlavnímu představiteli možnost rozehrát desítky situací, které by v takovémto případě mohly nastat. Některé z nich dovádějí až do krajnosti, jiné jen naťuknou, každopádně ale fantasticky pobaví. (13.08.2002)

Jako obvykle jsem sto (resp. 17) let za opicemi, ale tahle hra, v níž Bill Murray musí projít všechny levely od začátku, aby se dostal tam, kde včera skončil, evidentně nestárne. Samotné téma proměny arogantního egoisty k lidumilnému gentlemanovi by v jiném aranžmá působilo nechutně didakticky, ale situační vtípky, škodolibý humor a neodolatelný Murray snažící se vyprostit z časové smyčky to zachraňují. Když se nemůže pohnout z místa a času, musí se pohnout vnitřně. A navíc to divákovi pokládá zrádnou otázku: co byste dělali, kdyby vaše rozhodnutí neměla konsekvence a každý den začínal stejně jako ten předchozí? Škoda, že to nelze provést ve velkém měřítku jako vědecký experiment. To by totiž v dostatečně reprezentativním vzorku odhalilo mnoho tajemství o lidské nátuře. (26.01.2010)

Až po letech mi došlo, o jak výjimečný duchovní film se jedná. A také, kolik toho má společného s Caprovým Život je krásný. Na samém začátku si hlavní hrdina nikoho a ničeho neváží - a vlastně ani nikam pořádně nepatří. Jen se ocitne v městečku Punxsutawney, kde se film odehrává, už by chtěl být jinde. Nevidí, co má před očima. Neslyší, co mu nabízí sluch. Nakonec ale přeci jen najde domov tady a teď. "Tady budeme žít," říká své milované v samém závěru a my tušíme, že tohle je něco, oč v životě běží především; naučit se žít z místa, s druhými, plně a radostně. Jinak řečeno, mít kořeny. (03.02.2021)