Hrana zlomu

Hodně to respektuju za snahu vystavět nebanální horor i bez existujících základů v podobě plně živé lokální scény, ale v důsledku toho to nevyhnutelně dře. Protože ten film vystupuje do zcela nekultivovaného prostoru, neexistuje žádný zřejmý rámec, v jakém ho číst, a film to divákovi moc neusnadňuje. Z toho jde samozřejmě vytěžit i nějaká pozitiva nejistoty a určité žánrové agorafobie, v celkovém součtu to má ale v tomhle případě víc negativ než pozitiv. Místy je to pak překombinované. Nepřijde mi třeba, že nelineárnost vyprávění měla nějaký smys - jako že tvůrci fakt chtěli nelineární vyprávění, tak ho aplikovali, i když z toho nic nevyplývá, ničemu to neslouží a brání to rozvinutí organičtějších aspektů díla. Číselné hodnocení je irelevantní - dávám tři, ale přesto je to film, kterému stojí za to věnovat pozornost. (07.11.2021)

Křižka si bere inspiraci z Texaských masakrů motorovou pilou a snaží se toto téma přetavit do českých podmínek. Něco z toho funguje lépe, něco hůře. Hrozná škoda je toho zběsilého způsobu vyprávění, které je tady úplně zbytečné. Jednoduchý příběh vůbec nevadí, tady je to o atmosféře a posloupnost tak mohla být naprosto normální. (11.06.2023)

Tedy..., tohle byla rozhodně zajímavá záležitost. Emila Křižku neznám, ale jeho duševní pochody budou zřejmě poněkud netypické. Netypický byl i tento jeho snímek, kterému bych do žánru přidal ještě položky psychologický a horor. Vážně, toto byl na naše poměry tak zvláštní počin, že jsem z něj pořád ještě trochu mimo. Atmosféra byla už od prvních vteřin skvělá, po chvíli jsem si zvykl i na netradiční způsob vyprávění se všemi záludnými časoskoky a musím uznat, že se scénárista fantasticky vyhnul obvinění z napsání chabých dialogů tím, že je téměř vypustil. A i přes nedostatek možností verbálních projevů (nebo právě pro něj) předvedla herecká sestava věci, na které nejsem v našich filmech zvyklý. Štěpán Kozub a Pavla Gajdošíková byli dokonalí a zbytek sestavy se s nimi snažil držet krok, takže jsem byl chvílemi až nadšený, a když jsem zrovna nadšený nebyl, byl jsem alespoň spokojený. Spokojený a permanentně mírně znechucený, což bylo zřejmě cílem režisérsko- scénáristického tandemu. Netradiční, nečekané a kvalitní. / Poučení: I pletení může být životu nebezpečné. 4*+ (29.04.2023)

Líbila se mě hra s divákem. Film se před svou polovinou zlomí a začne s vysvětlováním situací z první poloviny, které byly úmyslně podávány z určitého úhlu, aby diváka zmátly. Film je mnohem chytřejší než se na první pohled zdálo. 70% a zároveň uznání, protože podobný film jsem u nás prakticky neviděl. (18.01.2024)

Super nečekaný koncept a styl vyprávění, nad kterým si divák může krásně lámat hlavu a ještě ke všemu mu to ve finále dá smysl! Má to hlavu a patu a je tu poznat režisérský talent. Na herectví Štěpána Kozuba sice teprve začínám přicházet, ale do role utlačovaného psychopata se stoprocentně hodí. Emil Křižka je asi jediný český režisér, jehož budoucí tvorbu budu nadále sledovat.  Hraně zlomu tudíž ráda pro motivaci přilepším. (08.02.2022)