Tancuj Matylda

Rok 2023 byl v rámci tuzemské kinematografie silným ročníkem na kvalitní dramata: Po afatických Němých tajemstvích, hermafroditickém Úsvitu a černohumorném Přišla v noci přichází na scénu další solidně natočený kousek - tentokrát z oblasti Alzheimerovy choroby, o níž mají diváci (vedle nečekané návštěvy tchýně) možná největší povědomí. Tancuj Matyldo stojí hlavně na silných výkonech Rodena, Šopoského a zejména Rázlové, jejichž herecké kreace dávají vzniknout uvěřitelnému příběhu, který může jednoho dne potkat každého z nás. Vedle zobrazení typických příznaků a projevů Alzheimera problematizuje film stejnou měrou i důsledky a dopady nemoci na blízké, kteří jsou postaveni před těžkou zkoušku. Slavíkův film je dalším z řady filmů, který potvrzuje, že stáří dokáže být opravdu kruté. (19.12.2023)

Špindl, Špindl 2, Špindl 3 (zaplať pánbůh ještě ne), Muzzikanti, Jak přežít svého muže, Casting na lásku, Cirkus Maximum, Jak se moří revizoři, Decibely lásky, Muzikál aneb Cesty ke štěstí, LOVEní, Chlap na střídačku, Tři tygři ve filmu, Celebrity s.r.o., Ženská na vrcholu, Andílek na nervy, Šťastný nový rok, Ženská pomsta, dvojka „Dědictví, Román pro pokročilé, Věčně tvá nevěrná, pokračování Babovřesk, Cool Girl!, Zoufalé ženy dělají zoufalé věci…..mám pokračovat?  Tyhle „skvosty“ a spousta dalších byly  natočeny v naší republice za posledních dejme tomu deset let. V tomhle kontextu je nové komediální drama scénáristy a režiséra Petra Slavíka něčím, jako po osmi rozvodech narazit na ženu, s kterou strávíte zbytek života. Netančící Matylda vás ve světě, kde nikdo není jenom černý nebo bílý, chytne za srdce, položí vám otázky, donutí vás zamyslet se i přijmout nepříjemné pravdy. Navíc Roden s Rázlovou (i Šoposki nezklamal)  hrají první housle a na to, že jde o celovečerní režisérský debut, tak ani Slavík nezůstal zavřený v kleci. Možná by někdo mohl namítnout, že se v pointě jednalo o prvoplánové citové vydírání, ale znova zopakuji: „Špindl, Špindl 2…………… (04.04.2024)

Chtěl jsem napsat "mezi slepými jednooký králem", ale to jsem si rychle zamítl, protože to je dobrý film. A upřímně. Škoda jen, že to je natočené jak televizní film a výprava je někde na úrovni Spolu, což není automaticky zlé, jenom dost chudé na kinofilm. Vlastně mi to Spolu svojí mdlou vizuální stránkou dost připomínalo, trochu i tématem nevyléčitelné nemoci, ale zatímco tam jde o autismus, tady o alzheimera a na autismus se neumírá. Hlavní rozdíl ale je, že zatímco Spolu má scénář jak seriál na Primě, Tancuj Matyldo přináší psychologické vedení, dostatečně a uvěřitelně propracované postavy a je znát, že za tím stojí někdo, kdo ví, o co přesně jde a umí to i podat. Tento typ filmů často vydírá, v horším vydírá a nechává umírající (nejlépe děti) pronášet kýčovitá "moudra" o životě, ale tady je vydírání jen v samotném závěru a to ani není vydírání, jen zobrazení toho, co jednou muselo přijít. Přirozenost a snaha neždímat slzy z diváků za každou cenu je největší předností filmu, jelikož díky němu jde o film, kterému jde opravdu o to vyprávět o alzheimeru, ne o laciné citové vydírání. Jen škoda, že to vizuálně je tak zdechlé a bez nápadu, protože takhle jsem se nedokázal zbavit dojmu, že nejde o televizní film. A nezachrání to ani obstojí herci. Za mě tedy tři, ale velice silné a rozhodně si to budu pamatovat jako jeden z lepších nových českých filmů. Silné 3* (14.04.2024)

Opravdu výtečný film, který jsem měl  však vzhledem k osobním vzpomínkám na mou babičku asi třikrát chuť vypnout. Karel Roden, po zásluze exportní herec  z našeho rybníčku do světa zde opět předvedl, proč se mu takhle přezdívá. Ne jinak tomu bylo v Matyldě, kde svou metamorfózu z nenažraného úředníčka k citlivému synovi stvárnil znamenitě. Samozřejmě i hlavní postava, Regina Rázlová tady potí duši a společně se svým filmovým synem vytvářejí duet s mrazivou atmosférou lidské tragédie, která však v mnohých domácnostem je dnes smutnou realitou. Filmu opravdu není co vytknout, naprostý skvost, avšak jednou a dost. (02.04.2024)

Po nedávném Spolu další český zářez na poli filmů o těžce zdravotně postižených - Roden s Rázlovou mají ovšem to štěstí, že na rozdíl od Kozuba a Žilkové nemusí napínat herecké schopnosti v podbízivé hovadině. Tancuj Matyldo má sílu právě díky tomu, že místo melodramatických zkratek a sentimentální hysterie sází na civilně, nepateticky napsané dialogy, aniž by se snažil protlačovat jen ta "morálně korektní" rozhodnutí. Na dilematu a vnitřním konfliktu je celý příběh postaven a přestože je občas zbytečně doslovný (předpisy prosazující revizor naráží na předpisy prosazující sociální pracovníky) a neobjevný, zůstává od začátku až do konce kompaktní a přesvědčivý. Efektivitu ve svém sdělení mu pak umožnují nevyzpytatelné výstupy Alzheimerem potrefené Matyldy, které navíc udržují diváka i postavy filmu ve střehu. Když k tomu přičtu kvalitní herecké výkony, vychází mi jeden z nejlepších českých mainstreamů za poslední léta. (31.03.2024)