Tak tohle je můj život

Na svou dobu opravdu kvalitně napsaný a zahraný seriál a je škoda, že se dočkal pouhopouhých devatenácti epizod. Obzvlášť když si představím, jaké hovadiny se v 90. letech točily a a měly desítky až stovky dílů. Občas trochu americké (=nereálné) a typicky moralizující (křesťanská propaganda ve vánoční epizodě byla strašná, do tohohle seriálu bych fakt nadpřirozeno netahal), ale jinak je to moc příjemný seriál s poměrně širokým žánrovým rozpětím - pořád je to sice rodinné drama, ale tu a tam tu máme čistě komediální díly a občas se nebojí tvůrci řádně přitlačit na pilu. Nejoblíbenější postava? Brian Krakow samozřejmě. (23.08.2014)

Všechno už tu bylo řečeno. Dobrej relativně realistickej příběh, dobrý herci...já chci k tomu zmínit jen jedno...vždycky když se v tom filmu ozvalo "Catalano, come on." v podání Jaredova brášky Shannona, málem jsem padla smíchy:-D. Ten chlap má nespornej obrovskej talent, ale buď se s ním minul herectvím, nebo tu roli fakt napsali tak strašně XDDD...chudák (11.04.2010)

Tak tohle rozhodně není typický plytký americký seriál. Neodehrávají se zde neuvěřitelná dramata, přeslazené románky ani přechytralé rozhovory teenagerů. Je to seriál o dospívání a s ním spojených problémech. I když jsem o dost starší než hlavní hrdinka, dokázala jsem se vcítit do její kůže. Ona, nepříliš výrazná dívka, se zamiluje do největšího fešáka ze školy. Tohle se stalo snad skoro každé dívce. Děj seriálu je napínavý, vždy jsem se těšila na další díl. K tomu krásné modré oči Jareda Leta a dohromady to dává pět hvězdiček. (01.05.2009)

Tento seriál je tak realistický, že naprosté nerozřešení snad všech zápletek na konci jeho první a poslední řady působí skoro přirozeně. Život taky nikdy nijak nedopadne. Seriál nabízí skutečný dramata, hlavně pro postavy homosexuálního Rickyho a víceméně nešťastnýho, ale nakonec skvělýho Briana, ale asi nejlepší je na něm jistý nadhled a subtilní humor. Hlavní hrdinka Angela je totiž tak naivně a přitom bystře hlubokomyslná a ten její vyvolený tak absurdně krásnej a mentálně retardovanej, že se to těžko dá brát úplně vážně. Kromě toho tu máme kromě teen dramatu i sociální horror - snad nikdy jsem neviděl v televizi takovou kreaturu, jakou je tady Angelina matka. Představa, že se taková osoba pokouší vychovávat děti, a že tyto ji dokonce mají rády, dokládá tragiku lidské zkušenosti. Nakonec je třeba zmínit borce Tina a jinak asi docela zapadlou herečku A. J. Langer v roli Angeliny největší, praštěný kamarádky, na kterou je vážně radost pohledět. 90 %. (25.11.2011)

U nás tento seriál není příliš známý, ale jinde je vnímán jako ten nejlepší seriál pro mládež a je považován za kult. Já s tím nemohu než souhlasit. Americké teen seriály většinou vyprávějí o lidech, kteří nepřipomínají nikoho, koho známe, a kteří prožívají věci, které jsou vzdálené realitě, v níž většina z nás žije. My So-Called Life je však realistický. Hlavní postavy jsou z obyčejných rodin, chovají se rozumně a pochopitelně a řeší otázky, jež se týkají většiny dospívajících. Díky tomu je snadné ztotožnit se s Angelou a cítit se jako součást příběhu. Připadalo mi, že jsem se vrátila v čase a těch necelých devatenáct hodin jsem strávila ve flanelové košili běháním po střední škole, rozmlouváním s přáteli na dívčích toaletách a toužebným očekáváním, že na chodbě zahlédnu toho chlapce, do něhož jsem tajně zamilovaná. Je těžké vyjádřit, čím mě My So-Called Life tolik zasáhlo, ale snad nikdy jsem se nesetkala se seriálem, který by mi navodil tak silnou a příjemnou nostalgii. (24.02.2016)