Tak tohle je můj život

Na svou dobu opravdu kvalitně napsaný a zahraný seriál a je škoda, že se dočkal pouhopouhých devatenácti epizod. Obzvlášť když si představím, jaké hovadiny se v 90. letech točily a a měly desítky až stovky dílů. Občas trochu americké (=nereálné) a typicky moralizující (křesťanská propaganda ve vánoční epizodě byla strašná, do tohohle seriálu bych fakt nadpřirozeno netahal), ale jinak je to moc příjemný seriál s poměrně širokým žánrovým rozpětím - pořád je to sice rodinné drama, ale tu a tam tu máme čistě komediální díly a občas se nebojí tvůrci řádně přitlačit na pilu. Nejoblíbenější postava? Brian Krakow samozřejmě. (23.08.2014)

Tento seriál je tak realistický, že naprosté nerozřešení snad všech zápletek na konci jeho první a poslední řady působí skoro přirozeně. Život taky nikdy nijak nedopadne. Seriál nabízí skutečný dramata, hlavně pro postavy homosexuálního Rickyho a víceméně nešťastnýho, ale nakonec skvělýho Briana, ale asi nejlepší je na něm jistý nadhled a subtilní humor. Hlavní hrdinka Angela je totiž tak naivně a přitom bystře hlubokomyslná a ten její vyvolený tak absurdně krásnej a mentálně retardovanej, že se to těžko dá brát úplně vážně. Kromě toho tu máme kromě teen dramatu i sociální horror - snad nikdy jsem neviděl v televizi takovou kreaturu, jakou je tady Angelina matka. Představa, že se taková osoba pokouší vychovávat děti, a že tyto ji dokonce mají rády, dokládá tragiku lidské zkušenosti. Nakonec je třeba zmínit borce Tina a jinak asi docela zapadlou herečku A. J. Langer v roli Angeliny největší, praštěný kamarádky, na kterou je vážně radost pohledět. 90 %. (25.11.2011)

Všechno už tu bylo řečeno. Dobrej relativně realistickej příběh, dobrý herci...já chci k tomu zmínit jen jedno...vždycky když se v tom filmu ozvalo "Catalano, come on." v podání Jaredova brášky Shannona, málem jsem padla smíchy:-D. Ten chlap má nespornej obrovskej talent, ale buď se s ním minul herectvím, nebo tu roli fakt napsali tak strašně XDDD...chudák (11.04.2010)

U nás tento seriál není příliš známý, ale jinde je vnímán jako ten nejlepší seriál pro mládež a je považován za kult. Já s tím nemohu než souhlasit. Americké teen seriály většinou vyprávějí o lidech, kteří nepřipomínají nikoho, koho známe, a kteří prožívají věci, které jsou vzdálené realitě, v níž většina z nás žije. My So-Called Life je však realistický. Hlavní postavy jsou z obyčejných rodin, chovají se rozumně a pochopitelně a řeší otázky, jež se týkají většiny dospívajících. Díky tomu je snadné ztotožnit se s Angelou a cítit se jako součást příběhu. Připadalo mi, že jsem se vrátila v čase a těch necelých devatenáct hodin jsem strávila ve flanelové košili běháním po střední škole, rozmlouváním s přáteli na dívčích toaletách a toužebným očekáváním, že na chodbě zahlédnu toho chlapce, do něhož jsem tajně zamilovaná. Je těžké vyjádřit, čím mě My So-Called Life tolik zasáhlo, ale snad nikdy jsem se nesetkala se seriálem, který by mi navodil tak silnou a příjemnou nostalgii. (24.02.2016)

Po letech jsem se podíval na několik úvodních částí seriálu, který mě v době svého premiérového uvedení v ČT oslovil svou inteligencí a "normálností". A světe, div se. Ono to pořád funguje, až na to, že dnes se moje pozornost přesunula od typických problémů dospívajících k problémům jejich rodičů, zápasících nejen se svými dětmi, ale také s krizí středního věku. Mou nejoblíbenější postavou však nadále zůstává Brian Krakow, asi proto, že v něm docela jasně vidím sebe samého. (30.10.2011)