Párty Hárd

Žánrová škatulka teenage komedie naplněná k prasknutí Martyho trademarky a zvrhlým smyslem pro humor. Na poli nezávislé produkce malý zázrak, protože ten ukázal, jak to v českém rybníčku je. K smysluplnému a dramaturgicky funkčnímu filmu potřebujete totiž pouze mít dostatek nápadů a přemýšlet v intencích žánru. A to Marty Pohl měl a udělal. Párty Hárd je samozřejmě vzývané za svůj nekompromisní humor a smrtící hlášky, ale hlavně pracuje s pointou, má GENIÁLNĚ napsané a v rámci možností zahrané (především vedlejší) postavy a trvá příjemně plynoucí hodinku. Tahle bizarní komedie strká všechny ty prcající Langmajery, seladony Vašuty a pitvořící se ženské v péřovkách na zasněžených kopcích hravě do kapsy, a to dámy a pánové s nulovým rozpočtem a poloprofesionálním štábem. Dejte příště Martymu pár mega a oficiální distribuci a máme tady renesanci. (03.01.2020)

Dlho som nevidel fekálnu komédiu. Toto ticho prehlušil český prd, ktorý rozhodne nie je žiadny přizdisráč. Už úvodná otcovská promluva do duše ozrejmila nastavenú hranicu humoru. Minutážou filmová jednohubka, ktorá však stihla vychrstnúť dostatočné množstvo hlášok, telesných tekutín a trápnych momentov. Najviac pobavil úchylný táta a nečakaní účastníci záverečnej párty. Dám si pokračovanie? Áno. Verím, že to nebude žiadny nudný soft. (13.01.2024)

Jelikož si moje milovaná píchačka od útlýho dětství ujížděla místo večerníčků a kouzelných školek především na Black Sabbathech, Hitlerových manifestech, satanistických rituálech, ráda si na procházkách modelovala obří africký penisy z psích hoven, zbožňovala videotvorbu Al-Kájdy s tipovačkama na celkovej počet uřezaných hlav na konci epizody, často navštěvovala jatka a sem tam si v osobním volnu řezala žíly, není divu, že v dospělosti se jejími nejoblíbenějšími cz tvůrci stali Řezník a Ištván, s nimiž si pohádkově vysnila alespoň jedno vášnivý choroboplodný mrdání uprostřed pitevny. Sbalit mě nebyl až takovej problém, já se automaticky zamiluju do čehokoliv s otvorem, stačí aby do mě v Kauflandu u salámů omylem vrazila důchodkyně nebo mi zavolala random operátorka s nabídkou na mikropůjčku, a já už jim s motýlama v břiše nabízím sání mý mrdky z jejich prdele pusou. Řezník má tu výhodu, že na rozdíl ode mě nevypadá jako obtloustlá oběť středověkýho moru a místy připomíná člověka, takže se samozřejmě nepřiposere z každý popelnice na péra jako já. Mladá je s tím smířená a jelikož ho nemůže píchat, tak alespoň navštěvuje všechny jeho akce, koncerty, filmy a já musím povinně chodit s ní, aby jí měl kdo držet pivo. Řezníka jako hudebníka cením, ale jako režisér mě nikdy neoslovil, proto jsem šel včera na promítání do Scaly se značnou nedůvěrou. K mýmu překvapení se Márty vyšvihl a natočil stylovou rakovinu dobrýho vkusu s tím nejmultikulturnějším castingem ever. Z dialogů jsem regulérně odsrával pod sedačky (pro uklízečky: řada 7, sedadlo 5), jen škoda, že to ke konci sklouzlo primárně k vizuálu a hlášek ubylo. V kině byla navíc perfektní atmosféra a úvod i závěr odšeptal sám Martin, čili mladá prodělala několikanásobnej orgasmus a spokojení jsme byli protentokrát oba. Dokonce i Řezníkovi se to líbilo tak moc, že si to pokorně opětkoval. Já mu nechám ještě stupínek na rezervu do budoucna a uděluju čtyři solidní mrdavý pizdy. (06.11.2019)

Je to na úrovni Mártyho frků - někdy je to vtipné, protože to je prostě skvěle napsané, vypointované a zahrané (cokoliv s Grundzou například), někdy je to vtipné hlavně díky tomu, že to je tak strašlivě blbé, a někdy je to prostě jen blbé a laciné. Největší eklhaft scéna přišla chvíli po začátku, pak už se to dalo vydržet bez problémů, a vlastně jsem se docela bavil tím, co asi bude dál, protože to nebylo absolutně možné předvídat. Nicméně kdybych byl Řezníkova cílová skupina, asi by to na mě zapůsobilo mnohem více a brzy bych se na Párty Hárd chtěl podívat znovu a znovu a znovu. (21.03.2020)

Šluknovský Pie. Nechutný, perverzní, tnoucí do živého a s vše objímající trapností. Přesně tak upečený, aby mě bavil timingem i kadencí (neplést s kaděnci) a tvůrci tuzemských tuctových komedií vyhlásili hnědý poplach. Gymnázium Konrada Henleina prostě nemohlo vyplivnout něco ordinérního.. Je bezesporu snem každého teenagera mít takto tolerantního a podporujícího otce (náboráře do srbských milic nemyslím).. (26.02.2024)