Posledný cisár

Nádherný životopisný film Bernarda BERTOLUCCIHO o posledním čínském císaři, který byl vlastně ve svých 3 letech korunován na císaře, ale byl vlastně vězněm ve vlastním paláci a vládl jen pomyslně své zemi, protože změny různých režimů mu neumožnily žádnou vlastní volbu ani na poli vlády ani soukromého života. Nádherný historický film s úžasnou výpravou, hudbou i citlivou kamerou přesvědčil akademii o udělení 9 Oscarů. (13.06.2008)

Poutavé historické drama o Süan-tchungovi (později přijal jméno Henry Pchu-i), který byl posledním císařem Čchingské dynastie, s jejímž pádem a nastolením republiky v roce 1912 se stal také posledním císařem Činy. Své císařování si moc neužil (v r. 1912 mu bylo 6 let), ale v roce 1934 si ho mohl zopakovat, když byl jako poslední potomek mandžuské císařské rodiny dosazen Japonci do nově vzniklého státu Mandžukuo. Oproti své zlaté kleci - Zakázenému městu v Pekingu - si však moc nepomohl, protože byl jen loutkou v rukou okupantů - Japonců. Jeho neslavný osud byl dovršen po nástupu Maa k moci v roce 1949, kdy skončil v komunistickém převýchovném táboře jako kolaborant. (28.05.2007)

Poslední císař představuje inteligentní (intelektuální) přístup k velkofilmu, kdy na sebe prakticky ničím nestrhává pozornost, žádnými emocionálními tlaky, nápadnými dějovými zvraty, berličkami udržující divácké napětí, dokonce ani kamerou a výpravou, přestože jsou výborné. Jen poslušně zachycuje historické události a vykresluje život posledního císaře ve vší objektivitě a komplexnosti. Bohužel takhle se nelze divit, že film si nenajde cestu k řadě divákům, jimž by trocha toho "oslnění", ať už v jakémkoliv smyslu, nevadila. Připadal jsem si, jakobych se u sledování neměl čeho chytit, dokonce ani ta postava císaře (hlavně po tom, co vyrostla) nebyla jednoznačným sympatickým hrdinou, jehož život lze skrz obrazovku prožívat... 7/10 (15.01.2010)

Neveselý spektákel o živote večne uväzneného posledného čínskeho cisára. Od detstva mu vsugerovávali, že môže všetko. Takto nadobudnuté povýšenectvo a túžba vládnuť sa ale po niekoľkých dôrazných pribuchnutiach dverí slobody a poznania pred nosom všemocného vládcu zmenia na smutné uvedomenie si, že nezmôže fakticky nič. Ani naplnenie reálneho vládnutia v bábkovom štáte neprinesie očakávané plody. Zriedkavé okamihy šťastia a istá symbolika kontinuity zapôsobila na mňa tak, že som film nakoniec prijal s vnútorným zmierením a pokojom. Príbeh nabitý farbami a symbolmi je, okrem fascinujúcej vizuality v prvej polovici, zároveň úvahou o osude mocných v premenách času, zároveň všeobecným symbolickým vykreslením životnej cesty. Spracovanie si zaslúži veľké plátno kina. Veď ide o jedno z posledných nestupídnych spracovaní historickej témy v tak veľkoryso poňatom filme. (10.03.2005)

Úmorně dlouhá, emocionálně suchá a okázale naškrobená srágora, která si hraje na rádoby velkofilm, ale kromě technické zdatnosti nevlastní ani jednu z ostatních filmových atribut tak potřebných k uspokojení diváka. Tolik ocenění jde naprosto mimo mne a celkové halekání nad tímto filmem jde rovněž mimo mé chápání. Téma stojí za pozornost. Exteriéry jsou samy o sobě působivé, několik scén je zajímavých - ono kdyby nebylo ve tříhodinovém cajdáku alespoň několik zajímavých scén, bylo by to už opravdu velmi smutné - a nesmíme zapomenout na kvalitní herecký výkon dětského představitele císaře, který stál za zmínku. Zbytek je už ale sled obrázků s nulovým emocionálním dopadem. A přesně za to se dřív dávali Oscaři. A jakmile má film Oscary a další význačné ceny a začně se kolem něj halekat a dělat rozruch, snadno se hodnotí vysokým hodnocením, i když je to v jádru nudná sračka. (20.05.2008)