Vekslák

Tak tenhle film přišel v nevhodný době - v dřívější by to bylo asi statečné jako v případě Bony a klid, ale v roce 1994 to téma nikoho nezajímalo. Dvě hvězdy dávám tak leda za odvážnou erotiku na český film, ale jinak bída a děs. Zounar mne neiritoval ale spíš pobavil, než jsem zjistil, že tvůrci zamýšleli jiný žánr než veselehru. (19.11.2013)

Frýbortova kniha (na rozdíl od svých nepříliš povedených pokračování) měla alespoň nějaké společenskokritické ambice, vzhledem k tomu, že vyšla ještě v dobách totality. Snímek podle ní natočený se ale míjí s dobou a - pomineme-li dobrého Mariána Labudu - nevalné, poloamatérské herecké výkony ho sráží ještě hlouběji. (06.08.2007)

Scénáři v závěru dochází dech a ten konec je vyloženě hroznej, ale jinak vcelku zajímavá sonda do života vysokoškoláka, který se propadá pořád hlouběji a hlouběji ve své honbě za penězma. V roce 1994 už nejspíš téma veksláctví nebylo moc aktuální a je škoda, že je film takto zatracován. Na Bony a klid to nemá, ale rozhodně to neurazí. 2* // edit Po přečtení knihy od Frýborta zatracování chápu, je prasácká verze knižní předlohy. Nicméně při čtení jsem si prostě jako Najmana vybavil vždy Zounara. (02.01.2016)

I když mám na herecký (ne)talent Zounara taky svůj názor, myslím si, že tohle je naopak dobrý film. Realistický příběh mladého a naivního studenta, na kterého skoro každý zkouší nějaký podraz. "Míšo, na Tobě je krásný, že všemu věříš". No a tak, aby zacvakal údajné vyhubení nutrií a aby se postaral o flundru, která je údajně těhotná s ním, dá se na dráhu nejprve veksláka a později i bytaře. Samozřejmě není jediný, kdo tuhle hru hraje. "Pane Najman, tohle není džungle, ani země nikoho. Tohle je seriozní obchod se sférami vlivu. Nemáme rádi, když nám někdo leze do rajonu". (12.01.2023)

Mám rád filmy, u kterých člověk musí přemýšlet, a vekslák mi skoro zavařil hlavičku. Od začátku jsem totiž marně dumal, kdože je to ten mladej fešák s podkovou na tváři, vždyť toho přeci znám... Po pěti minutách jsem dospěl k iniciálám MZ, po dalších pěti minutách jsem vyloučil miloše zemana, dále zmožka, zbrožka, až nakonec jsem dospěl k Zounarovi. Juchů, jsem borec, mám alzhajmra tak maximálně ve druhým stádiu, okamžitě zvyšuju hodnocení o hvězdičku. Jinak se jednalo o takovou červenou knihovnu naruby, páč hlavní hrdina nezažívá vůbec nic dobrého, nakonec zjistí, že vše je faleš a zmar... takže se tvůrci ve snaze o maximální realitu dostali až k vysoce nepravděpodobným událostem. Ale pravda, ještě to mohli vylepšit, nenapadlo je, že třeba babička mohla pana Z. vydědit apod. (31.01.2016)