Chen qing ling

Tohle mě totálně rozbilo. Přitom wuxia není vůbec můj oblíbený žánr. Nikdy se mi nestalo, abych u happy endu řvala jak želva. A nejen u něj. V podstatě u všech těch scén, kde byli ti dva spolu a místo slov mluvily pohledy. Pane bože, taková poetika a romantika! Ufffffff... Navíc estetická stránka je kolikrát tak vymazlená, že jsem si prostě dala pauzu a kochala se tou vizuální krásou. To se týkalo hlavně lokací, staveb a kostýmů. Bylo tam samozřejmě pár negativ, a to především některé totálně nezvládnuté triky, jako umělé příšery (ten pes v podzemí) nebo polystyrénové kulisy. Ale jinak... no nemám slov. (22.12.2019)

Na ukázku z Mo Dao Zu Shi jsem asi před rokem narazil na youtubu. V té době mi ale nezbylo nic jiného než si povzdechnout, protože do překladu čínského anime se nikdo dvakrát nehrnul. Jaké bylo proto mé překvapení, když jsem zjistil, že je anime nejen přeložené (a že druhá řada je na spadnutí), ale že na motivy novely vznikla i dorama. Vím, že se mnou nebudou mnozí souhlasit, ale za sebe musím říct, že se mi velice líbí směr, jakým se čínská produkce poslední dobou snaží kráčet. Jak se v rámci restrikcí snaží vybalancovat jednotlivé příběhy a vytěžit z nich maximum. Jistě by bylo více než zajímavé sledovat vztah dvou hlavních protagonistů se vším, s čím přišla předloha, ale právě ona neexplicitnost tomu v mých očích dodává něco více. Stejně tak jako Guardian, či s jistými výhradami i C.S.I., tak i The Untamed přichází se vztahy, které překračují vymezené škatulky a tvoří své vlastní universum. Divákovi tak nezbývá nic jiného než Wei Yingovi a Lan Zhanovi fandit, protože to co jim nedopřál jeden život, zvládnout v životě jiném. Jiné postavy to štěstí sice neměly, ale i jejich osudy měly v příběhu své místo. Výlet do minulosti byl na můj vkus až příliš dlouhý a zabíral v příběhu až moc místa, ale dokázal barvitě vykreslit charaktery postav a vztahy mezi nimi. Věřím, že jsem nebyl sám, kdo si přál urychlit celý flashback, a pokračovat v příběhu po oněch 16 letech, ale asijská mentalita je prostě taková a bez tragiky to zkrátka nešlo. Velkým plusem vedle dobře napsaného scénáře, oku lahodící vizuální stránce a působivého hudebního doprovodu, byly dobře zahrané nejen hlavní postavy. Musím zde tak jen a jen souhlasit s tím, že Wei Wuxian a Lan Wangji zde vypadali, jako by přímo vykročily z knižní předlohy. Jak se příběh blížil ke konci, tak jsem jen v očekávání trnul, jak to se všemi dopadne. A po doznění závěrečných titulků musím jen uznale pokývat hlavou. The Untamed o celou jednu délku předčil i mnou v loňském roce vychvalovaného Guardina, a tak mu zaslouženě přísluší plných 5* (10/10) (19.08.2019)

K seriálu jsem se dostala díky anime sérii a bylo to moje první setkání s hranou čínskou televizní tvorbou. Od počátku jsem byla dost skeptická a rozhodně jsem si neříkala, že to bude něco na co bych se koukala opakovaně. Dokonce jsem původně uvažovala pouze o speciální edici s 20 díly, ale naštěstí jsem se rozhodla pro všech 50. Protože v tom, že si tenhle seriál nedám znovu jsem se rozhodně mýlila. Skvěle rozpracovaný příběh, s postavami, které se v rámci děje opravdu vyvíjejí a člověk je prostě nemůže nemilovat. Fantastická hudba, lokality, kostýmní výprava a skvělé herecké výkony (i když musím říct, že nejsem fanda přehrávání v komediálních situacích, asi to k asijské tvorbě tak nějak patří) S každým dalším dílem se moje láska k tomuhle seriálu jen zvětšovala a jediné čeho jsem se bála bylo, že to skončí nějakým fiaskem ala 8. série Hry o trůny. A to se naštěstí nestalo, tohle rozhodně uvidím ještě několikrát, takhle nadšená jsem už dlouho nebyla. (28.02.2020)

Začnu negativy. Edit scén – občas scény nenavazovaly na tu předchozí, začaly třeba tam, kde už postava v předchozí scéně šla. I herci měly občas jiný makeup (například zranění, jednou krev tekla, podruhé byla setřená, pak zase tekla). Do toho nějaké nepovedené triky v zobrazení monster (pes, i ta želva nic moc). Některé kulisy působily opravdu levně, místo kamene koukal polystyrén. Některé souboje působily až směšně, jejich choreografie nebyla nijak zvlášť promyšlené. Do toho děj v minulosti byl moc dlouhý. Hraní si na vesnickou rodinku taky. Chápu, proč to tam bylo, ale přišlo mi to moc dlouhé, až mě to chvílemi otravovalo, protože jsem chtěla okamžitě do přítomnosti a řešit tyhle záhady. Naštěstí jsem se ve 33. díle dočkala… No ale jinak mě to bavilo. Vývoj postav, nikdo nebyl černý, ani bílý. Všichni měli své motivace, své charaktery a těch se drželi. Nikdy se nestalo, že by nějaká postava najednou jednala nelogicky, mimo svůj daný charakter. A při takovém množství postav je to opravdu skvělé. Příběh byl promyšlený, autorka věděla, co chce, do toho zasadila postavy a velmi dobře to rozehrála a skvěle dohrála. Na obrazovku to naskákalo bez BL prvků, ale koho to trápí, když tam jde to silné pouto mezi Weiem a Lanem velmi dobře vidět. Proč? Nejde jen o dobrý scénář, ale i o velmi dobře zahrané postavy. Co se týče hereckých výkonů, vlastně si nemohu stěžovat. Všichni hráli své složité postavy s vervou a kvalitně. Postavy procházely různými vývoji, divák je mohl sledovat a buď s nimi soucítit, nebo je nesnášet. Ale nemohl říct, že to či tamto přišlo zničehonic. Vše mělo své místo a smysl. Tuhle logiku a skvělé herecké výkony všeobjímalo krásné prostředí, hladila nádherná hudba a zdobily pěkné kostýmy (tedy co se týče klanů, obyčejní lidé = obyčejné hadry). Na to, že wuxiu nemusím, vlastně mi ten žánr moc neříká, tak jsem si to užila a byla velmi mile překvapena. Asi bych se to nebála doporučit komukoliv. (11.10.2020)

Dost možná nejoceňovanější seriál hrané čínské vlny, oddaná fanouškovská základna a já, pro kterého byla lekce démonické kultivace vůbec prvním podobným krokem. Dlouho jsem se s tímhle světem nemohl pořádně sžít. K ústřední dvojici se nabalovala jedna vedlejší postava v bílém hábitu za druhou, většina mladších i starších učenců promlouvala v dlouhých dialozích a zápletka poletovala jak v příběhu o boji s větším tušeným zlem, tak i v jednoaktových hříčkách stojících na místě. Ale postupem času mi přirostly k srdci i další charaktery, zápletka začala houstnout a v klíčovém dějovém předělu za polovinou celého počinu najednou zacvaklo úplně všechno. Definitivně jsem docenil dílo, které původně vznikalo víceméně na koleně a byla radost sledovat, jak jsou akční scény čím dál přehlednější i velkolepější a jak i ony hříčky nebo epizodické zápletky zapadají do konečného obrazu. Jednu výsadu si ale Wei Wu Xian a Lan Wang Ji přisvojili úplně samozřejmě. Když je jejich příběh silný a dojemný, je to tak srdceryvná cesta, že jsem jen těžko popadal dech a každé takové shledání nebo naopak loučení je pro slzné kanálky nejtěžším cvičením. Díky za zkoušku trpělivosti, ve které má všechno svůj čas a kde je čekání po zásluze odměněno. (04.04.2023)