Laura

Laura je prímovní variace na noir strunu. Tentokrát žádné hrátky se světly a stíny, ale detektiv McPherson kope míč do správné brány. Cynismus a suché hlášky z něho jen kapou a to je voda na můj divácký mlýn. Jestli se něčím Laura liší od jiných černých filmů, je to především kult ženské přitažlivosti, na němž je celý děj postavený. Jednotlivé charaktery se okolo Gene Tierneyové točí jako můry okolo lampy. A nejedna se při tom spálí. Je to logické, musím uznat, že i po sedmdesáti letech je to pořád kost. Preminger navíc režíruje dost chytře. Málokdo by si ve čtyřicátých lajzl zařadit v po první třetině filmu tak dlouhou retrospektivu. Režisér ale přesně věděl, co dělá a k čemu mu to bude. (30.05.2010)

No. Já tedy k tomuto přistupoval nezaujatě a bez zbytečné hysterie kolem srážení ikon či co. Již dlouho jsem to měl v plánu, už jen kvůli faktu, že se zde hodně čerpalo při tvorbě Twin Peaks a mě tak velmi bavilo odškrtávání jmen jako: Waldo, Lydecker, Jacoby, Laura, etc. etc. Vyloženě noirové detektývky jsem nikdy cíleně nesledoval, tudíž nevím a ani nemohu porovnati, zda je to vskutku TEN the best blablabla. A je mi to totálně fuk. Páč po 5min. (jako u Sunset Blvd.) jsem věděl, že to bude min. na 4 hvězdy. A to je u mne podstatné. Možná i díky stopáži to odsýpalo a ani na chvíli se děj výrazně nezadrhnul apod. nešvary dnešních výblitků. Sice mám 1 výtku, co se týče romantického vzplanutí mezi det. McPhersonem a Laurou, které je zde podáno na ploše max. 11min. a pokud by si nedali jedinou pusinku mezi dveřmi a já již před dávnými lety nečetl, že se on má do ní zamilovati, tak bych to tedy z ničeho v tomto filmu, prakticky nepoznal. Jinak nemůžu nic vytknout. Včetně bezesporu squelle nahláškované postavy Walda (v Twin Peaks se takto jmenuje Loskuták posvátný, checht) Lydeckera, který sype ze sebe zejména v 1.pol. jednu ironickou glosu, za druhou. ,,Mladá dámo. Buď jste byla vychována v neuvěřitelně neomalené komunitě, která nezná dobré mravy, nebo trpíte falešnou představou, že pouhý fakt, že jste žena, vás osvobozuje od pravidel kulturního chování. Nebo oboje´´. A mladinký démon a budoucí držitel filmového rekordu v počtu horrorových rolí Vincent Price, hraje postavu, u které nevím, zda mě znechucuje, nebo baví. Spíše oboje. Jak by řekl Waldík.;-) Za mě, naprostá spokojenost a další bonbónek do sbírky. Perfektní myšlenková regenerace od všech těch pseudo Nadací apod. hyperkorektně rasových sraček (což nám vehementně předkládá jak USA tak i např. UK) v akutně nemocném souč. světě naruby. P. s. Laura je samoz. klasická černovlasá (díky za NEblondýnku) kočka s očky jako cvočky. Zvláště z profilu. Takové už se dneska nedělají. (20.10.2021)

Vlajková loď temně stylizovaného žánru noir. Tahle černá detektivka (pozitivně laděný název - ženské jméno, přímo kontrastuje s atmosférou filmu) působí jinak než klasické adaptace Chandlerovek, ale detektiv Mark McPherson je stejný cynický typově vyhraněný macho jako filmové postavy ikony filmů noir Humphrey Bogarta... Najdeme tu všechny úhelné kameny vymezující tenhle žánr - věčné příšeří, temno, expresivní, skoro expresionistická, práce se světlem (což ještě více umocňuje černobílý filmový materiál), dobře promyšlenou mizanscénu, temnou náladu (točící se obvykle kolem zločinu...v Lauře se však nesetkáme přímo s příznakovým prohnilým světem plným korupce a bezcharakternosti - uvnitř policie i politiky...), tomu odpovídající počasí percipované jako objektivizovaný psychický stav hrdinů (obvykle tedy prší a je noc či doba někdy nad ránem, počasí které bolí a drásá...), vyhraněně mužský svět, zásadní dějové zvraty (ten v Lauře je tedy skutečně překvapivý a přijde již asi v polovině filmu...), panoptikum postav v různé fázi propletení s vyšetřovaným případem, s čistým štítem však obvykle nevychází nikdo (detektiv Mark McPherson zůstává ale překvapivě racionální a jeho hnací silou je cit k ženě...která je ale předmětem vyšetřování vraždy:-)), doslova posedlost až obsese prací a vyšetřováním, které zcela pohlcuje a zatlačuje do pozadí civilní život, náklonnost k tvrdému alkoholu, redukující se obvykle jen na whiskey, cynismus, drsný humor, ústřední ženská hrdinka coby femme fatale, vše příznakově zahaleno do nikotinového oparu a neodmyslitelná cigareta, která ještě tehdy nebyla politicky nekorektní... To vše pozorný divák objeví a pochopí, že tohle jsou kořeny žánrového stromu, na jehož větvích evoluce nechala vyrašit temné filmové květy, mezi nimiž můžeme hledat kupříkladu i takové kultovní dílo, jako Sedm Davida Finchera...ano, nyní jsme u kořenů... (27.10.2007)

Sražte ikony k zemi! Pramálo mě zajímá, že LAURA dle některých kritiků patří mezi nejlepší noir snímky. Ano, atmosféra je k nakousnutí - hodně tabákového dýmu, temné ladění, stíny, neustávající déšť. Bohužel dějově Premingerův film neobstojí ani jako průměrná detektivka, dialogy jsou banální a závěrečné rozřešení je tak neskutečně triviální, že se nabízí už od samotného začátku. Jedno z největších zklamání na letošní LFŠ. (31.07.2006)

Možná to měl dostat do ruky Hitchcock. Detektivní zápletka je tak jednoduchá, že vlastně není důležitá. Je jen rozbuškou pro vztahovou hru. Ta je zajímavě naznačená, ale neodstatečně vybudovaná.___ Obsesivní láska k mrtvé ženě je spíš deklamovaná, než zpředmětněná (o mnoho líp se s podobným tématem vypořádalo nedostižné Vertigo). Stejně tak vášeň homosexuála (myslím si totiž, že Waldo je jednoznačně teplý) k mladé dívce, kterou pygmalionsky vytvořil, nedosáhla temných a drásavých hlubin, které by film dokázaly povznést nad solidní, ale nijak ohromující detektivní historku. /7. 1. 13./ (07.01.2013)