Posledný súboj

Velký film, který v divákovi roste. Tři výborní herci v perfektně natočeném a chirurgicky přesném filmu, který nediskutuje o pravdě, ale ukazuje jednu pravdu z různých pohledů. Síla Posledního souboje není jenom v jeho pojetí (tři příběhy z pohledu každé z hlavních postav), ani ve středověké variaci na metoo, ale hlavně o kontextu. Všechny tři postavy mají ze svého pohledu pravdu, všichni vnímají stejnou situaci, ale v kontextu je to vnímání odlišné. Situace ve středověku, kde je mužská čest a jméno důležitější než život nebo žena jako majetek muže, je pro nás už poměrně dost vzdálený koncept. Naštěstí právě rytíři a souboje mají určitou romantiku a pohádkovost, v které jsme schopni tyto koncepty přijmout a pracovat s nimi. Tenhle film prakticky nemá slabiny a já tomu dávám tak týden, než hodnocení zvednu na plný počet. A proč? Protože podle mě je tohle asi nejlepší film o vnímání světa z mužské i ženské perspektivy a pomocí malých detailů dokáže zachytit nejen mužský macho/ego svět, ale i ženskou citlivost a emoční rozkolísanost. (04.11.2021)

Tohle je přesně ten typ filmu, který by se měl líbit jak chlapům, tak ženám. Příběj je postupně vyprávěn očima tři hlavních postav, kde prim hrají především dialogy a méně i více drobnější detaily jednolivých scén. Vše krásně graduje a výustí ve velmi kvalitně natočený závěrečný fightek alá středověk. Rozhodně se nejedná o nějaký velkobiják plný rozmáchlých bitev. Naopak Ridley chce daleko víc jít do nitra mužů a žen a jejich práv, pocitů, povinností a tradic ve 14 století. Některé scény jsou mimořádně silné (dotazy na  Marguerite ) a některé i poměrně brutálnější, takže o dobovou atmosféru netřeba se strachovati. Poslední věc, Ridley umí skvěle vést herce. O Adamovi asi už všichni víme, že je hodně, ale hodně dobrej herec, Matt Damon mě sice nikdy nepřišel jako nějakej oscar herec, ale umí si vybírat postavy a režiséry, takže taky na pohodu a na závěr jsem si nechal růži mezi trny Jodie Comer, absolutně dokonale trefila tu kombinaci ženské křehkosti a vnitřní síly, naprosto skvělá. Jo a ještě je tam vlastně Beník i u něj si myslím, že z něj Ridley vymlátil maximum možnýho. Zkrátka kvalitní filmový zážitek po všech stránkách. (20.10.2021)

"Vzpouzela se, jak se sluší, neboť je to dáma. Ale nebylo to proti její vůli." Středověká romantika je snem každýho chlapa. Jenže dneska se to nesmí říkat, takže ani já to neřeknu. Spíš se zaměřím na to, že jsem se nemohl rozhodnout, komu budu fandit. Spravedlivýmu buranovi? Intelektuálnímu nadrženci? Nespokojený manželce? Kdepak. Já si vybral církev. Ta byla tradičně boží. Kluci upalovačský zase rozjeli svoji ligu a znásilněná přece nemůže otěhotnět. To je snad jasný každýmu ministrantovi, kterej někdy našel svýmu knězi nádor na varlatech. Ale abych jen netruchlil nad rozprášeným semenem, tak mě bavili požitkářskej Pierre a infantilní král Karel VI, ale celkově to na mě bylo zbytečně dlouhý. (29.10.2022)

// Komorní historické #MeToo okénko do Francie za 14. století, kde se ze dvou přátel stali postupem let úhlavní protivníci, zatímco ženy okolo musely ustavičně snášet jejich bullshit. Ridley Scott na stará kolena ukázal, že furt umí, jen k tomu potřebuje dobrý scénář, skvělé herce (Jodie Comer a Ben Affleck ftw) a taky zjevně smíření se s faktem, že z takového filmu nikdy nemůže být komerční hit. O to víc je skvělé, že něco takového vzniklo. Není to bez chyb, ale vtáhlo mě to a nepustilo až do konce. 8/10 (20.10.2021)

Film, který chce být zároveň feministický, protože to je cool a in, a zároveň historický a o intrikách u dvora, protože to táhne, a zároveň se věnovat problému subjektivní pravdy a fenoménu interpretace a sebeklamu, protože to je dostatečně intelektuální, a zároveň chce být o přátelství a o vazalství atd. atp., a při všech těch liniích, kterým se tak či onak věnuje, je vlastně obsahově rozpadlý a působí jalově, a navíc poněkud arogantně opomíjí fakt, že ve všech zvolených kategoriích už má kinematografie svoje opusy, takže takovéhle spojení by u slavného režiséra mohlo fungovat, jen pokud by všechna ta pole ovládl, jedinečně skloubil, aby se navzájem posilovala v nějakém uhrančivém, nesmlouvavě platném a originálním nasvícení našeho vztahu ke skutečnosti. To ale nebylo Scottovou ambicí, stačil mu divácky poutavý, ale vlastně nenáročný, nehluboký a ve všem průměrný počin, který potáhnou slavná jména a jistá kinosálová výpravnost. Nabízí sice zdánlivě celou řadu témat k zamyšlení, ale sám s nimi nijak objevně nepracuje. Je to vlastně nenáročný kýč. Tři různé perspektivy nejsou nijak do hloubky propracované, jejich odlišnosti pochopitelné jsou, to v čem se shodují, se naopak někdy opakuje zbytečně, nadbytečně, nebo dokonce bezmyšlenkovitě a lze rychle pochopit, že se nad tím nemá uvažovat příliš do hloubky, stejně jako nad těmi rozdíly - jejich součet netvoří ústrojný celek s vlastním významem, mají se interpretovat jen ad hoc, jednotlivě, odtržitě. Ostatně oslabující pro vyznění (zato méně autorsky náročné) je i to, že právě prožitky jednotlivých protagonistů nejsou natočené z osobní perspektivy, jejich očima, takže se pro diváka objektivně stírá, co režisér zamýšlel zdůraznit jako rozdíl, v čem měla být shoda, byť by to třeba do prožívání postavy zapadalo jinak, a co ho jen dostatečně nezajímalo, aby o tom uvažoval. Snímku chybí hloubka, kompaktnost, integrita a přesah. A humor, mimo jiné se tenhle film bere zbytečně vážně, na to, jak je vlastně povrchní. Musím bohužel konstatovat, že zatímco se s gustem dychtivě a po kdovíkolikáté vrátím ke Zneuctění, , které při vší vtipnosti na totéž téma zároveň dokáže i zastavit srdce a zazábst do morku kostí, než abych věnovala ještě další zlomek myšlenky tomuhle produktu, který se chce hlavně zavděčit širému mainstreamu. *~ (26.12.2021)