Halloween zabíja

Je to z mé strany otřepaný hodnotící soud, ale některé franšízy by měly zemřít, protože nedokážou nalézt způsob, jak uchopit ústředního zabijáka. Zatímco z Freddyho anebo Chuckyho se staly popkulturní ikony, které v přiznaně pokleslých dílech slouží ke glosování dějin audiovize, různé reinkarnace Michaela Myerse trápí sebe i své publikum. Výborná halloweenská trilogie (H1 + H2 + H20) uchopila maskované monstrum psychoanalyticky, jako návrat vytěsněného, spojeného s rodinou a traumaty, násilí provázala se sexualitou. Pokračování od čtverky dál - s výjimkou H20, samozřejmě - zase ze slasheru učinila rodinné drama, maskovaný postrach s nožem v ruce se v nich kvůli nadpřirozeným prvkům (runy a tak) proměnil v naprosto běžné nesmrtelné osmdesátkové monstrum ala Jason ze sequelů PÁTKU TŘINÁCTÉHO. Zombieho remaky byly pro změnu hixploatace, ale odvyprávěné z perspektivy a empatické vůči monstru, jeho zázemí i prostředí. V podstatě šlo o origin story o monstrech utvářených společností (HALLOWEEN 1 - Michael, HALLOWEEN 2 - Laurie), což je koncept, jímž se Rob Zombie vzdaloval carpenterovskému pojetí abstraktního zla (kinoverze H1).__________ David Gordon Green se s H2018 jakoby navrátil ke carpenterovskému přístupu, který ozvláštnil mezigeneračním konfliktem, jenž zároveň umožňoval nepřímo glosovat proměny subžánru na příkladu tří různě poučených final girls. HALLOWEEN KILLS, pokračování H1 (´78) a H2018, do toho všeho hází vidle, a to ke konci i doslova: z abstraktního zla, nezastavitelné a ohrožující síly, činí velmi doslovným a tupým způsobem projekci společenských strachů a úzkostí, zjevnou politickou alegorii (vlivu dezinformací, psychologie lynčujícího davu, strachu z jiného jako strach a teror nadále udržující). Jenže celá významová rovina je neokázalá, chytrá a důmyslná asi stejně jako název filmu, který by asi chtěl něco sdělit o společenských fobiích, ale taky by moc chtěl jako první nějak rozpoznatelnou postavu zabít Afroameričanku a brutálním způsobem odpravit dva fakt stereotypně vyobrazené gaye. Přitom jednotlivé vraždy jsou jednou z mála věcí, která tam za něco stojí (nejvyšší body count v historii halloweenské značky). Úmrtí jsou totiž podána jako procházka historií subžánru, upomínající zejména na omsdesátkové slashery. Navázání na poetiku osmdesátek, kdy by nebyla zápletka, pokud by se všichni do jednoho nechovali jako idioti (HK je ukázkový příklad idiot plot), si ale nelze ani náležitě užít. Místo přímočaré zábavy - vrah kydlí idiot(k)y a na konec stane proti final girl - je fokus soustředěn na město a jeho obyvatele jako kolektivního "hrdinu" projevujícího svou monstrozitu (lynč). V rámci subžánru nezvyklá volba, jenže kvůli ní je vyprávění hrozné rozpadlé a rytmicky i co do tempa nevyrovnané: prolog před titulky má podobu štafety mezi několika postavami, poté se stříhá mezi několika vzájemně neprovázanými liniemi apod. Obdivuji ambice, snahu se subžánrem něco dělat, přitom se odkazovat na jeho bohatou historii a snažit se fungovat jako relevantní politický a společenský komentář, ale ve všech ohledech HK selhává. Green a spol. by se mohli podívat na NOVOU NOČNÍ MŮRU, jak se aktualizuje slasher a utváří komentář ke společenské funkci strachu v hororech. Halloween Bores. (17.10.2021) (menej) (viac)