Sedmá velmoc

Nesmyslně napsané, bezhlavě zrežírované, dementně sestříhané (sekvence rvačky psa s policistou) a zahrané tak, že jsem si dlouhé desítky minut myslel, že L.Baarová hraje dvě různé postavy (nejspíš identická dvojčata). Zbývají krásy zasněžených Krkonoš a myšlenka, že pes (který byl tak inteligentní, že by ten film nejspíš natočil mnohem líp než Pražský) je čestnější než člověk. (26.02.2013)

Pokus o špionážní film, ale bohužel ne úplně povedený. V ději i postavách jsem se docela ztrácel, toť největší mínus. Oceňuji některé záběry, třeba hned ten úvodní na budovu, na které vlaje černý prapor. Případně některé úseky lyžování působí na svou dobu docela akčně. Z herců mě nikdo vyloženě nezaujal. Slabší tři hvězdičky. (12.04.2020)

Nemohla jsem to ohodnotit pěti hvězdičkami jako spolukomentátorka NinadeL, i když s jejím komentářem nelze než souhlasit. Stejně tak by se ale dalo souhlasit i s ostatními. Pokusím k těm jejich komentářům připojit i něco svého. Tak předně námět jako takový byl vzhledem k tomu, že v sousedním Německu se právě dostal k moci Hitler, velmi zajímavý, ale mně osobně se jeho zpracování nelíbilo. Což o to, v nádherně zasněžených Krkonoších roku 1933 bych si i já ráda zalyžovala, stejně jako spolukomentátor Marthos, i když bych dala přednost spíše společnosti Toníka Novotného než Lídy Baarové. Na mém hodnocení se promítne, bohužel, kromě špatné kvality dochovaného záznamu, že jsem neviděla kromě Sv. Václava z roku 1929 žádný němý film a ten viděný mě zrovna dvakrát neoslovil. Už na svém profilu uvádím, že neumím ohodnotit práci režiséra, inu fakt neumím, ale tady mi to připadalo, že chytit se Šimáčkova námětu někdo z režisérů nastupující generace (rozuměj těch, co už v éře němých filmů netočili), dopadlo by to mnohem líp. Nicméně si, kromě dobrého (a pěkného;-)) hereckého obsazení, cením závěru filmu a to i přesto a nebo možná právě proto, že všichni víme, co přišlo o pět let později, kdy došlo k podobnému rozhodování (i když v mnohem větším měřítku) a tento film jako by měl i jakousi vizi nebo předtuchu. (11.11.2013)

Přemysl Pražský byl určitým fenoménem své doby. V období němé kinematografie si vydobyl pověst zručného rutinéra, který dokázal pozvednout jinak lokální charakter českého filmu na mezinárodní úroveň prostřednictvím působivého Batalionu s Karlem Hašlerem v hlavní roli. Pražského nesnadnou pozici v bezprostředně následujícím období, kdy se jen stěží pokoušel adaptovat v nových podmínkách, nejlépe ilustruje jeho jediný zvukový film Sedmá velmoc. Ten je inscenován v pomalém, nedialogovém tempu a svým způsobem pokračuje v zavedených stereotypech; ty se ovšem dostávají do ostrého kontrastu se soudobou produkcí, která si mezitím osvojila moderní prostředky filmové praxe. Technickým nedostatkům bohužel podléhá i jinak atraktivní téma, tedy nevyhnutelnost česko-německého konfliktu, nabývajícího na intenzitě zvláště v letech mnichovské krize. Herecky velmi proměnlivé, nestravitelně přehnaná gesta a výrazy nejspíše nenaleznou pochopení u současného diváka. Pro Lídu Baarovou Pražského film neznamenal víc, než další zajímavý experiment, ostatně její popularita se už tehdy pohybovala v hvězdných výšinách. Do nich vystoupala až o dva roky později, když byla angažována společností UFA do svého prvního zahraničního filmu Barcarola. (30.07.2009)

Jediný výlet Přemysla Pražského do režie zvukového filmu patří z historického hlediska k tomu nejzajímavějšímu, čím lze doložit návaznost obou epoch. Pražský z formálního hlediska jen mechanicky vyměnil mezi titulky za dialogy a jinak pracoval tak, jak bylo ještě před třemi čtyřmi lety zcela běžné. Je pikantní akceptovat takový film, který běžně používá rámování detailů a zobrazuje tak tváře, které s němým filmem už nepřišly do styku (Baarová, Novotný, Eliáš...). A zároveň tak dává šanci zkušenějším, pracovat dvojím způsobem (Gruss, Rogoz a především velikán J. W. Speerger). Samotný akční příběh situovaný do hor zajímavě navazuje na podobně situované horské děje, ať už to byl v minulosti Bílý ráj nebo Sněženky. Nadto téma vyzvědačů a špionů v českém prostředí vždy působí svěže a neokoukaně. (30.07.2009)