XX. století

Problém v hodnocení, protože se ve výsledku jedná o obyčejnou komunistickou agitku... Ale je to tak zatraceně dobře natočené a zahrané, že je těžké film jednoduše smést ze stolu... První 4 hodiny je to bezmála umělecké dílo ale posledních zhruba 40 minut je čisté politické agitační peklo... Není divu, proč ten film přes všechny svoje kvality zapadl, protože je vlastně přes všechnu dokonalost v sobě skrytou k nepoužití (01.02.2012)

Bertolucciho více než pětihodinová epopej popisuje první polovinu dvacátého století, kdy se prastaré svazky mezi pánem a podřízeným sedlákem měnily z "idylického" soužití v nenávistné politikaření. Celý příběh je symbolicky postaven na třech postavách - v roce 1900 se narodivších Alfredovi (Robert de Niro), pocházejícím z bohaté rodiny, sedlákovi Olmovi (Gerard Depardieu), a postupem doby též fašistickém kruťasovi Attilovi (Donald Sutherland). Film je ohraničen dnem osvobození Itálie a závěrečným bojem ideologií fašismu a komunismu, kteréžto definitivně pohřbily staré pořádky a zamíchaly dějinami dvacátého století. Většina filmu však sleduje osudy hlavních hrdinů od dětských let, kdy Alfredo a Olmo jsou nejlepšími kamarády (a přitom stojí na opačných stranách sociálního rozvrstvení), přes první světovou válku a zrod italského fašismu, který je zde symbolicky ztvárněn postavou Attily, až k druhé světové válce, kdy vztah liberálního Alfreda a socialisty Olma zřetelně ochladl. Bertolucci klade v tomto snímku důraz na marxistický pohled, zejména v poslední půlhodině se zdá vesnický idealismus místy až přehnaný, ale alespoň pro mě závěr vyznívá tak, že vítězem není ani černá ani rudá, že jde jen o střídání moci - viz emotivní a patetické výkřiky: "Pán je mrtev ale Alfredo Berlinghieri je živý" a následně, poté, co partyzáni sesbírají zbraně, Alfredovo: "Pán je naživu". XX. století je rozsáhlé dílo s několika na svou dobu hodně kontroverzními sexuálními scénami, ale po všech stránkách je to snímek výjimečný - skvělým scénářem, krásnou kamerou, hudbou (Morricone) prvotřídím hereckým obsazním i výkony oplývající. Řekne mi někdo, proč to u nás není tak známé? (30.09.2006)

Viacgeneračný príbeh jednej statkárskej rodiny aj s "príslušenstvom" dopláca hlavne na svoju monštróznu stopáž, ktorá pripomína stopáž seriálu s mnohými časťami. Viacero postáv vyzeralo ako vystrihnutých z cvokárne, a ani k jednej som si nedokázal vytvoriť vzťah a viacmenej mi bolo jedno, ako skončia. Naviac je tu až nechutná socialistická agitka, ktorá mi od začiatku liezla hore krkom. Drsný až surový prístup (zabíjačka, surovosti na zvieratách) nebol celkom namieste, aj keď práve vďaka takýmto (a mainstream tiež odvážnym sexuálnym) scénam sa film zaryje do pamäte. Z hercov vypichnem Donalda Sutherlanda, ktorý fašistu zahral diabolsky, aj keď celé to dianie okolo fašistov bolo často príliš špičkované. Ale práve vďaka nástupu fašizmu nabral dovtedy relatívne nudný a nekonečne dlhý príbeh grády. Skrytí komunisti a otvorení revolucionári ale isto budú kričať blahom už od začiatku. (29.11.2021)

No, moc delších filmů jsem opravdu neviděl. Bylo to opravdu moc, ale na druhou stranu musím uznat, že to měl Bertolucci skutečně dobře vymyšlené a pořád se něco děje, je zde vývoj, a to hlavně díky skvělým hereckým výkonům. Co si budeme povídat, ty známé ksichty vás nutí o něco více, abyste se dívali pořád dál. (26.10.2015)

Film s velkým F, jehož příběh by dnes už nikdo neuměl vyprávět a přesto jej pořád a stále prožíváme. Bertolucciho opus magnum, kde je vlastně naprosto vše, láska, nenávist, zrození, smrt, zrada, věrnost, touha po moci i svobodě, ideály, chtíč, přátelství, rodina, samota... Na pozadí věčně politicky rozervané Itálie se odvíjí příběh dvou rozdílných chlapců ze dvou rodů, chudáka a boháče od okamžiku jejich narození až do samotného konce. (20.03.2024)