XX. století

Viacgeneračný príbeh jednej statkárskej rodiny aj s "príslušenstvom" dopláca hlavne na svoju monštróznu stopáž, ktorá pripomína stopáž seriálu s mnohými časťami. Viacero postáv vyzeralo ako vystrihnutých z cvokárne, a ani k jednej som si nedokázal vytvoriť vzťah a viacmenej mi bolo jedno, ako skončia. Naviac je tu až nechutná socialistická agitka, ktorá mi od začiatku liezla hore krkom. Drsný až surový prístup (zabíjačka, surovosti na zvieratách) nebol celkom namieste, aj keď práve vďaka takýmto (a mainstream tiež odvážnym sexuálnym) scénam sa film zaryje do pamäte. Z hercov vypichnem Donalda Sutherlanda, ktorý fašistu zahral diabolsky, aj keď celé to dianie okolo fašistov bolo často príliš špičkované. Ale práve vďaka nástupu fašizmu nabral dovtedy relatívne nudný a nekonečne dlhý príbeh grády. Skrytí komunisti a otvorení revolucionári ale isto budú kričať blahom už od začiatku. (29.11.2021)

Díky rakouské televizi jsem měl možnost tento výjimečný filmový opus před léty vidět a mohu jenom tento výjimečný kinematografický počin jen doporučit. Rozmáchlá pětihodinová freska nám předkládá osudy hlavních hrdinů od narození v roce 1900 - z bohaté rodiny pocházejícího Alfreda (De Niro) a syna sedláka Olma (Depardieu), kteří jsou i přes rozdílný sociální původ nejlepšími přáteli, přes první světovou válku a zrod italského fašismu, který je symbolizován postavou Attily (Sutherland). Ohraničený je příběh osvobozením Itálie v dubnu 1945 až do závěru, ve kterém oba hlavní hrdinové už jako staříci pobíhají okolo vlakové trati. Závěr, byť poznamenaný režisérovým z dnešního pohledu naivním vnímáním marxistické ideologie, vyznívá ale ve prospěch soužití lidí rozdílních politických názorů. V lidských dějinách od nepaměti se střídají různé moci a na to nás režisér upozorňuje. Původně chtěl Bertolucci získat na ztvárnění postavy sedláka Olma ruského herce, aby vytvořil jakousi paralelu či most mezi Východem a Západem. Vinou nesmyslných požadavků sovětské strany k tomu nedošlo a režisér obsadil Depardieua. Natáčení trvalo skoro dneska nemyslitelných 45 týdnů. Ne, že by byly nějaké problémy, ale proto, že bylo potřeba mít ve filmu skutečná roční období, která jsou pro příběh a filmovou estetiku důležitá. Kameraman Vittorio Storaro využil nabízené možnosti a diváky odměnil dokonale estetickým obrazem. (14.06.2008)

Ví se o mně, že nemám rád Bertolucciho ani dlouhé filmy - a tenhle je dvakrát tak dlouhý než normální dlouhé filmy! Ubíjející a v závěru i neskutečně otravná komunistická agitka - Depardieu oslovuje soudruhy přímo do kamery?... ale nádherná kamera a nasvícení (zvláště "jarní" scény po druhé světové válce) a skvělá Morriconeho hudba. Jen by mě zajímalo - když se na film skládala tři hollywoodská studia, proč nejsou jako koproducenti uvedeny ani Spojené státy... (26.02.2012)

Nakonec dávám pět hvězd, protože je to film opravdu jedinečný. Už ta stopáž je úctyhodná. Příběh v tomto filmu je velice zajímavě vykonstruován a obsadit do hlavních rolí mé dva oblíbené vynikající herce byl jistě dobrý tah. Je zajímavé, jak si autor vyhrál s tématem přátelství, navíc když je to přátelství mezi patriciem a plebejem. (08.12.2012)

Tak ako Posledné tango v Paríži je otravným a nudným intelektuálnym komorným predstavením pre unudených študentov filozofie a filmovej kritiky, je Novecento brutál naturalistické, boľševicky nevyberavo útočné a fašisticky desivo ponižujúce širokospektrálne divadlo. Pre oči aj myseľ veľkorysé a nezabudnuteľné. Vysoké i nízke. Bertolucciho Opus magnum, De Nirova aj Depardieova, Sandovej aj Sutherlandova najlepšia herecká príležitosť. A viete, čo je najhorší dedičný hriech? "Mať sračku a mlieko v hlave!" "Celý život len hovno a mlieko.". (16.10.2020)